Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 7/2021-48
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení částky 20 132 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 18 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení z částky 18 632 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 467,36 Kč a úroku 15 % ročně z částky 6 952,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 18 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení z částky 18 632 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 467,36 Kč a úroku 15 % ročně z částky 6 952,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 zaplacení celkem částky 20 132 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 31. 1. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 632 Kč, celkem tedy 23 632 Kč a to formou 14 měsíčních splátek po 1 688 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne 31. 3. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 27. 9. 2018, proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 11 500 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 952,29 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 361,01 Kč, úhrady za poskytnutí a uzavření smlouvy ve výši 1 200,79 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 615,93 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 001,98 Kč, smluvní pokuty 8 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 467,36 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 957,45 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 6 952,29 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 313,30 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr a byly ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny dne 25. 2. 2021).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 7. 2020.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 31. 1. 2018, transakční historií, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 31. 1. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 688 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, tedy celkem částku 23 632 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 13 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 632 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 252 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 190 Kč a nákladů na inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 2 340 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky. Žalovaný uhradil celkem částku 11 500 Kč.
10. Ze žádosti o úvěr ze dne 31. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba část obce, přičemž zaměstnání bylo ověřeno předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami; čistý příjem domácnosti žalovaného činil celkem 11 967 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 4 000 Kč na bydlení a energie, v částce 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a v částce 2 078 Kč na splátky stávajících půjček. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z výplatních pásek za měsíce říjen až prosinec 2017 vyplývá, že žalovaný hradil operátorovi Vodafone v průměru 627,50 Kč měsíčně.
11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. ulice smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
14. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listin y prokazující, že by provedla ověření zejména výdajů žalovaného, které byly převážně pouze odhadovány, a omezila se na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě žádosti o úvěr. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy do odhadovaných měsíčních výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši životního minima 3 410 Kč je třeba započítat i částku, jíž žalovaný dle výplatních pásek hradil za používání mobilního telefonu ve výši průměrně 627,50 Kč měsíčně. Za této situace zbývalo žalovanému na zajištění stravy, ošacení, hygieny apod. celkem 2 782,50 Kč na měsíc (tj. cca 92,75 Kč na den), což vyvolává důvodnou pochybnost, neboť tato částka stěží může pokrýt veškeré životní náklady žalovaného. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 31. 1. 2018 částku 13 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 11 500 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta splatnosti úvěru (§ 1970 o.z.), a ve zbývajícím rozsahu nárok zamítl.
15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. , neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávky a smluvní pokutu) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.