Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 66/2020-29
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 856 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 973 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 556 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do 6. 5. 2021 a ve výši 9,75 % ročně z částky 6 673 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení.
II. Co do částky 1 883 Kč a úroku z prodlení z této částky za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení se řízení zastavuje.
III. Co do úroku z prodlení z částky 300 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 973 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 556 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do 6. 5. 2021 a ve výši 9,75 % ročně z částky 6 673 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení. II. Co do částky 1 883 Kč a úroku z prodlení z této částky za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení se řízení zastavuje. III. Co do úroku z prodlení z částky 300 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá. IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 19. 8. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 856 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu registrační značka, se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3, VIN: anonymizováno, ve vztahu k němuž nebylo v době od 11. 8. do 10. 11. roku 2018, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně tudíž na žalovaném požaduje částku 8 556 Kč (zákonný příspěvek za dobu 92 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby určené pro automobily s objemem válců nad 2500 cm3 ve výši 93 Kč) a zároveň částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i paušálního poplatku žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem odeslaným dne 15. 2. 2019. Žalovaný však svou povinnost doposud ani zčásti nesplnil, vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhu znovu (opakovaně) vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému rovněž zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky (tj. 8 856 Kč) za dobu od 7. 5. 2020 do zaplacení, který co do sazby vyjádřila hodnotou 10 % ročně.
2. Podáním došlým soudu dne 7. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 883 Kč s odůvodněním, že za žalovaným eviduje i jinou, v tomto řízení neuplatněnou pohledávku, na jejíž úhradu žalovaný zaplatil částku 2 558 Kč, čímž vznikl přeplatek ve výši 1 883 Kč. Vzniklý přeplatek žalobkyně započetla na jistinu žalobou (v této věci) uplatněného nároku, pročež tak nadále na žalovaném požaduje částku ve výši 6 973 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 856 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do 6. 5. 2021 a dále z částky 6 973 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
4. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
5. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Žalovaný byl v rozhodné době, tj. v době od 11. 8. 2018 do 10. 11. 2018 (92 dnů), vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 2500 cm3, VIN kód, registrační značka, přičemž ve vztahu k tomuto automobilu – ačkoliv byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný – nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (tzv. povinné ručení) dle zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 2. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku za rozhodnou dobu, vypočteného z denní sazby pro osobní automobily s výše uvedeným objemem válců ve výši 93 Kč, tedy částky 8 556 Kč (92 dnů x 93 Kč) a částky 300 Kč (nákladů na uplatnění pohledávky), to vše nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy; ta byla žalovanému doručena dne 20. 2. 2019. Poté žalobkyně žalovanému postupně odeslala dvě upomínky o zaplacení dluhu a k zaplacení jej nakonec vyzvala i zástupkyně žalobkyně s upozorněním, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Žalovaný přesto žalobkyni dluh ani zčásti neuhradil. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný v rozhodné době byl vlastníkem a provozovatelem předmětného automobilu; naopak, žalobní tvrzení jsou zcela v souladu s listinnými důkazy. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 , 3 a 5 ZPOPV a § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb. , kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl automobil – v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 ZPOPV – provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Jde-li o úrok z prodlení, ten žalobkyně uplatnila – ve vztahu k samotnému příspěvku – v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 23. 3. 2019 (den po marném uplynutí žalobkyní určené 30 denní lhůty k zaplacení příspěvku), dle něhož odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož ke dni 1. 1. 2019 (první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostal do prodlení) byla Českou národní bankou vyhlášena repo sazba ve výši 1,75 %, činí zákonný úrok z prodlení v případě uplatněného nároku žalobkyně 9,75 % ročně (repo sazba 1,75 % zvýšená o 8 procentních bodů).
7. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 6 973 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě 9,75 % ročně (žalobkyně požadovala, aby jí byl přiznán zákonný úrok z prodlení, byť tento nesprávně vyjádřila v sazbě 10 % ročně) z částky 8 556 Kč za dobu od 7. 5. 2020 do 6. 5. 2021 (žalobkyně úrok z prodlení uplatnila až od pozdějšího data, čímž byl soud vázán, srov. § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve výši 9,75 % ročně z částky 6 673 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), přičemž současně řízení co do částky 1 883 Kč a úroku z prodlení z této částky od 7. 5. 2021 do zaplacení zastavil podle § 96 odst. 2 , 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. , aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k částečnému zpětvzetí žaloby, které bylo soudu doručeno před zahájením jednání (výrok II.).
8. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroku z prodlení z částky 300 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok III.). Náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva dle § 4 odst. 4 ZPOPV je specifické příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 OZ a není možné z ní přiznat úrok z prodlení, který je rovněž příslušenstvím pohledávky.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věty druhé ve vztahu k § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu co do části jistiny zpět pro chování žalovaného, neboť se dostal do prodlení se zaplacením příspěvku do garančního fondu a v tomto svém protiprávním jednání setrval až do podání žaloby, načež až po zahájení řízení závazek žalovaného částečně zanikl z důvodu započtení přeplatku z jiného dluhu, na což žalobkyně reagovala omezením podané žaloby. Ve zbytku byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná, přičemž neúspěch zaznamenala pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Proto soud žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Protože ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud určil výši náhrady odměny advokáta dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
10. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Přitom soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.
11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. advokátem, neboť tento její náklad nebyl potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je natolik personálně i technicky vybavena, aby bez pomoci advokáta učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva. To ostatně skutečně učinila a opakovaná výzva sepsaná advokátem již byla nadbytečná.
12. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti výrokům II. a IV. tohoto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).