Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 63/2021-50
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 44 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 470 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 40 130 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 946,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 457,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 14 569,76 Kč a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 27 927,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 470 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 40 130 Kč, úrok z prodlení ve výši 3 946,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 457,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 14 569,76 Kč a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 27 927,46 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 44 600 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizováno (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 40 130 Kč, který tvoří úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 103 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 19,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 9 121 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 878 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 469 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil pouze částku 43 530 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 27 927,46 Kč, dlužný poplatek ve výši 16 672,54 Kč, úrok ve výši 14 569,76 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od 18. 11. 2015, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 14. 6. 2018), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 946,77 Kč (z dlužné jistiny od 21. 9. 2016 do 14. 6. 2018). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka, též nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně nemá k dispozici doklady, které byly předloženy žalovaným před uzavřením smlouvy, když tyto jsou pouze předkládány při uzavření smlouvy.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se nedostavil.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 88 130 Kč, která zahrnuje částku 48 000 Kč, a poplatek ve výši 40130 Kč (úrok ve výši 6 130 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 9 121 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 24 878 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 1 459 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 19,98 %. Dle smluvních podmínek výše úrokové sazby je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Ze zákaznické karty podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, výplatní pásky, dokladu SIPO, kdy žalovaný potvrdil příjem ve výši 14 200 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, telefon 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč, celkem výdaje ve výši 6 500 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 7 700 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaný potvrdil vlastnické bydlení, neuvedl žádnou vyživovací povinnost. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že na žalovaného je vedena řada exekucí, když jedno exekuční řízení bylo zahájeno před uzavřením cit. smlouvy.
4. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného též předložením dokladů ze strany povinného. Žalobkyně tyto doklady nepředložila, správnost tak nebylo možné ověřit. Vzhledem k výši týdenních splátek byl žalovaný povinen splácet minimálně 5 876 Kč měsíčně. Původní věřitel nezjišťoval, zda jsou na žalovaného vedené exekuce a tyto skutečnosti neprověřoval nahlédnutím do jiných veřejných registrů (např. centrální evidence exekucí), zjišťoval pouze vedení insolvenčního řízení. Soud má za to, že původní věřitel neprověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 48 000 Kč a žalovaný zaplatil celkem částku 43 530 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 4 470 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku . Tento soud konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že z obsahu smlouvy nevyplývá, že v případě prodlení a tedy i prodloužení doby platnosti smlouvy je žalovaný nad výslovně sjednaný úrok povinen hradit i úrok ve výši 19,98 % do zaplacení jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Žalovaný byl vyzván k zaplacení v oznámení o postoupení a pohledávky a ze smlouvy bylo zřejmé, že k tomuto dni již měl vrátit celou poskytnutou částku. Soud proto žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z přisouzené jistiny v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).