Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

252 C 34/2020-66

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 49.570 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplati žalobci

a. částku 12.328 Kč

b. úrok z prodlení z částky 37.182 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 26. 11. 2019 do 3. 12. 2019 ve výši 72,30 Kč

c. úrok z prodlení z částky 37.182 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 4. 12. 2019 do 17. 5 2020

d. úrok z prodlení z částky 12.328 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení

e. částku 12.488,80 Kč

f. úrok ve výši 88,2 % p.a. z částky 29.755 Kč za dobu od 26. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 11. 2019 dosáhne částky 117.079 Kč.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplati žalobci a. částku 12.328 Kč b. úrok z prodlení z částky 37.182 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 26. 11. 2019 do 3. 12. 2019 ve výši 72,30 Kč c. úrok z prodlení z částky 37.182 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 4. 12. 2019 do 17. 5 2020 d. úrok z prodlení z částky 12.328 Kč ve výši 10 % p.a. za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení e. částku 12.488,80 Kč f. úrok ve výši 88,2 % p.a. z částky 29.755 Kč za dobu od 26. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 11. 2019 dosáhne částky 117.079 Kč. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2020 domáhal zaplacení částky 49.570 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 20. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované částku 30.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 134,21 % ročně a poplatků formou měsíčních splátek. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a ta se tak stala automaticky splatnou ke dni ke dni 24. 11. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 29.755 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 6.029,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 13.486,80 Kč, nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to úplného výpisu ze seznamu regulovaných subjektů na č. l. 6 spisu, předžalobní výzvy na č. l. 7 spisu, podacího archu na č. l. 8 spisu, dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 9 spisu, prohlášení klientů na č. l. 10 spisu, rozsudku na č. l. 12 spisu, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory na č. l. 14 spisu, zhodnocení klienta na č. l. 15 spisu, předsmluvního formuláře na č. l. 17 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 20 spisu, dodejky na č. l. 22 spisu, oznámení na č. l. 23 spisu, karty klienta na č. l. 24 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 25 spisu, splátkového kalendáře na č. l. 26 spisu, návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 27 spisu, vyjádření znalce na č. l. 31 spisu, výpisu záznamů na č. l. 36 spisu, výpisu záznamu na rok na č. l. 37 spisu, výpisu z účtu Air Bank na č. l. 38 spisu, výpisů z Air Bank na č. l. 39 spisu a výpisu z insolvenčního rejstříku na č. l. 45 spisu, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle výpisu záznamů na č. l. 36 spisu žalovaná neměla v databázi SOLUS žádný příznak. Dle výpisu záznamu na rok na č. l. 37 spisu žalovaná dosáhla skóre 372, což dle legendy odpovídá lepšímu segmentu klientů. Dle Hodnocení klienta měla mít žalovaná pravidelný čistý příjem 5.970 Kč a ostatní příjmy (výživné, soc. dávky, apod.) 6.000 Kč. Jako výdaje bylo uvedeno životní minimum 3.410 Kč, dvě děti ve výši 3.500 Kč, bydlení 1.300 Kč a ostatní výdaje 300 Kč. Dle výpisu z účtu na č. l. 39 a 38 spisu žalované došlo dne 15. 4. 2019, 15. 5. 2019 a 17. 6. 2019 na účet výživné ve výši 6.000 Kč a rodičovská ve výši 5.970 Kč. Tato částka odpovídá výživnému na děti žalované dle předloženého rozsudku na č. l. 12 spisu a rodičovské dle oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory na č. l. 14 spisu. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl žalobce poskytnout žalované částku 30.000 Kč, kterou měla žalovaná žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 134,21 % ročně. Ve smlouvě byly dále upraveny smluvní pokuty a automatické zešpatnění úvěru. Žalované byla dne 20. 6. 2019 vyplacená částka 30.000 Kč na účet číslo bankovní účet dle výše uvedeného dokladu o vyplacení úvěru. Dle karty klienta žalovaná na úvěr celkově zaplatila 5.246 Kč. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 13. 5. 2020 do 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 14. 5. 2020, jak vyplynulo z příslušného podacího archu.

5. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

6. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

14. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalované vycházel z toho, že žalovaná nebyla vedena v žádné databázi dlužníků, že měla měsíční příjmy ve výši 11.970 Kč, výdaje pak ve výši 8.510 Kč, převis příjmů nad výdaji tak měl dle zjištění žalobce při předpokládané měsíční splátce úvěru ve výši 2.323 Kč činit 1.137 Kč. Žalované by tak zbývala na další výdaje (mimořádné či relativně běžné) částka ve výši 1.137 Kč měsíčně, což je částka z pohledu soudu velmi nízká, aniž by vzal v potaz, že žalovaná platila velmi nízkou částku na nájemné nebo na bydlení, čímž se žalobce blíže nezabýval. Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Ze složení měsíčních příjmů navíc vyplývá, že většinu příjmů tvoří výživné na děti, které mají sloužit k výživě dětí a neměly by se tak považovat za příjem žalované. Soud má z provedeného dokazování za to, že ostatní výdaje žalované ve výši životního minima, částky 1.300 Kč na bydlení a ostatních výdajů ve výši 300 Kč jsou velmi nízké. Žalobce výdaje žalované přesto žádným způsobem neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované. Konkrétními výdaji žalované se žalobce vůbec nezabýval (náklady na stravu, ošacení, hygiena), když jen paušálně za výdaje považoval životní minimum. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalované do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěryschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

15. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobce se však pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval, natož aby po žalované požadoval přehled pohybů na jejím účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

16. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s  ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 134,21 % ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 10 % ročně. To, že žalobce v žalobě následně požadoval již„ jen“ úrok ve výši 88,2 % ročně, nemůže na neplatnosti smluvních ujednání již ničeho změnit. Navíc i takto požadovaný nižší úrok je stále úrokem lichvářským. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalované (úvěr ve výši 30.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ( ). Žalovaná žalobci již zaplatila částku 5.146 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 24.754 Kč.

18. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobci nepřiznal ani smluvní pokutu, neboť podklad pro její přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději doručením předžalobní výzvy k plnění, tedy 17. 5. 2020 (ust. ), dostala se následujícím dnem do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění.

19. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 24.754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

20. Výrokem II. písm.a) byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované přiznanou výrokem I. a nároky specifikovanými v bodě III. písm. a), b), c) žaloby tedy částku 35.684,76 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a náhradu nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč v celkové částce 37.082 Kč.

21. Výrokem II. písm. b) a c) byly zamítnuty další žalobou uplatněné nároky, které soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnými. Jedná se o požadovaný úrok z prodlení z celé částky 37.182 Kč za dobu před tím, než se stala splatnou částka odpovídající bezdůvodnému obohacení přiznaná výrokem I. Vzhledem k tomu, že se jedná o období před splatností, která nastala vzhledem k neplatnosti smlouvy až na výzvu žalobce, nemůže být nárok na úrok z prodlení za období od 26.11.2019 do 17.5.2020 důvodný. Žalobce část úroku z prodlení kapitalizoval částkou 72,30 Kč (období od 26.11.2019 – 3.12.2019), v tomto rozsahu byl nárok zamítnut ve výroku II. písm. b). Úrok z prodlení za období od 4.12.2019 do 17.5.2020 byl zamítnut ve výroku II. písm. c).

22. Výrokem II. písm. d) byl zamítnut nárok na úrok z prodlení z částky 12.328 Kč (viz odst. 20). Pokud není v tomto rozsahu důvod pro přiznání nároku z bezdůvodného obohacení a smlouvu soud považuje za neplatnou, nemohl vzniknout ani nárok na úrok z prodlen, neboť žalovaná se nemohla dostat s plněním této částky do prodlení ( ).

23. Výrokem II. písm. e) byl zamítnut nárok na smluvní pokutu dle bodu III. písm. d) žaloby, tedy 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 26.11.2019 do 9.11.2020, kapitalizovanou v částce 12.488 Kč. Jak již bylo uvedeno a odůvodněno v odst. 16., 17., 18., považuje soud celou smlouvu za absolutně neplatnou, neplatné je tedy i ujednání o smluvní pokutě.

24. Výrokem II. písm. f) byl zamítnut nárok na úrok ve výši 88,2% p.a. z částky 29.755 Kč za dobu od 26.11.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26.11.2019 dosáhne částky 117.079. Soud tento úrok považuje za lichvářský (viz. odst. 16.). Vzhledem k závěru o neplatnosti celé smlouvy (viz. odst. 16, 17, 18), považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o obchodním úroku.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).