Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 200/2020-64
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 217 208 Kč (původně o zaplacení 238 125 Kč s příslušenstvím)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 9 608 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 9 608 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou z 25. 11. 2020 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 285 125 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 13 C 251/2003 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 16 let, 10 měsíců a 14 dnů je zjevně nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky ve výši 345 232,45 Kč jako žalovaný. Uvedl, že první dva rozsudky okresního soudu byly zrušeny a až v pořadí třetím rozsudkem okresního soudu bylo řízení pravomocně skončeno, a to dne 4. 12. 2019. Poukázal, že první rozsudek okresního soudu byl nadiktován dne 31. 10. 2014, ačkoliv byl vyhlášen již dne 11. 3. 2011, tj. písemné vyhotovení rozsudku trvalo 3 roky a 7 měsíců, první odvolací řízení trvalo 5 let a 2 měsíce, druhý rozsudek byl okresním soudem vydán po roce a 5 měsících. Žalobce žil po celou dobu v nejistotě s tím, zda bude muset žalovanou částku žalobkyni skutečně uhradit či nikoliv. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu škody s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 15 000 Kč, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 238 125 Kč.
2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 1. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 21. 5. 2020 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 238 125 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. 13 C 251/2003 . Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku dne 9. 12. 2020 poskytla relutární náhradu ve výši 164 350 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 15 let a 5 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že v řízení došlo k nečinnosti soudu, a to zejména v období od 11. 3. 2011, kdy byl rozsudek soudu I. stupně vyhlášen, avšak doručován byl až v roce 2014. Dále byla shledána nečinnost v období mezi roky 2016 a 2017, kdy byl spis vracen okresnímu soudu. Posuzovaná délka není délkou přiměřenou. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná základní částku zadostiučinění navýšila na 19 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti s odkazem na velké množství jednání, rozsáhlé dokazování, nutnost svědeckých výslechů, o 5 % z důvodu částečného podílu na straně žalobce, když soud měl opakovaně problém s doručováním žalovaným, a to včetně žalobce a o 15 % pro sdílenou újmu. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.
3. Žalobce ve svém podání z 24. 1. 2021 k námitce žalované změnil svá skutková tvrzení tak, že nemajetková újma mu vznikala až od podání žaloby, tj. 15 let a 5 měsíců, a proto v souladu s úpravou žalobních tvrzení požadoval po žalované celkově částku toliko ve výši 217 208 Kč. K částečnému zpětvzetí žaloby bylo usnesením zdejšího soudu z 25. 1. 2021 řízení co do částky 185 267 Kč zastaveno s tím, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 2. 2021. Předmětem přezkumu tak zůstal nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 52 858 Kč s příslušenstvím.
4. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.
5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:
6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 21. 5. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem z 21. 5. 2020; potvrzení žalované z 22. 5. 2020).
7. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 13 Cm 251/2003 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 20. 1. 2003 byla podána žaloba k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem proti třem žalovaným, jedním z žalovaných byl žalobce, na zaplacení částky 345 232,45 Kč. Dne 30. 6. 2003 byl soudu doručen návrh na připuštění změny účastníka řízení – právnická osoba, žalobce ve věci - na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Výzvou z 12. 2. 2004 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, usnesení bylo doručeno dne 19. 2. 2004 a dne 4. 3. 2004 byl zaplacen soudní poplatek. Výzvou z 15. 3 2004 žalobce vyzván k zaplacení doplatku soudního poplatku, který byl zaplacen dne 6. 4. 2004. Dne 8. 4. 2004 referát k nařízení jednání na 14. 6. 2004, žalobci příjmení celé jméno žalobce se nepodařilo předvolání doručit dne 7. 5. 2004. Dne 28. 4. 2004 bylo vydáno usnesení, kterým soud připustil vstup právnická osoba, s.r.o. do řízení na místo dosavadní žalobkyně právnická osoba Dne 3. 6. 2004 bylo k přípisu soudu z 11. 5. 2004 doručeno sdělení úřadu práce, že anonymizováno celé jméno žalobce nebyl evidován. Dne 9. 6. 2004 byl soudu doručen návrh na změnu účastníka – žalobce právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Dne 14. 6. 2004 je doručena omluva žalované z jednání z důvodu nemoci. Protokol o jednání ze dne 14. 6. 2004 na č.l. 68, s tím, že se odročuje na neurčito za účelem zjištění pobytu anonymizováno celé jméno žalobce. Dne 12. 6. 2004 byla doručena žaloba žalovanému. Dne 15. 6. 2004 doručena omluva z jednání žalované příjmení z 12. 7. 2004 byl žalobce vyzván k předložení důkazů, jež byly doloženy dne 12. 10. 2004 a usnesením z 10. 2. 2005 rozhodnuto o připuštění, aby do řízení vstoupila spol. anonymizována dvě slova název společnosti na místo žalobce, následně doručováno usnesení a dne 8. 4. 2005 bylo nařízeno jednání na 15. 6. 2005. Dne 10. 6. 2005 doručena omluva žalované z jednání. Dne15. 6. 2005 konáno jednání, odročeno na neurčito za účelem opětovného předvolání účastníků a zjištění pobytu žalovaného 2). Dne 19. 7. 2005 referát k nařízení jednání na 26. 10. 2005, následně doručováno, dne 20. 10. 2005 byla doručena omluva žalované z účasti u jednání a dne 26. 10. 2005 omluva žalobce z jednání. Dne 26. 10. 2005 konáno jednání za účasti žalovaného 1) anonymizováno celé jméno žalobce. Jednání odročeno na neurčito za účelem opětovného předvolání účastníků a zjištění pobytu žalovaného. Dne 31. 10. 2005 soudu doručena omluva žalobkyně z jednání. Následně referátem ze dne 8. 12. 2005 nařízeno jednání na 6. 3. 2006. Dne 3. 3. 2006 byla doručena omluva žalobkyně z jednání a vyjádření k tvrzením žalovaného. Dne 6. 3. 2006 konáno jednání za účasti žalovaného 1), doručena omluva žalobce, vyhlášeno usnesení o odročení jednání za účelem doplnění dokazování – předvolání svědka a doplnění dokladů. Dne 18. 4. 2006 přípis k předložení důkazů a rozeslání vyjádření. Dne 15. 6. 2006 referát k nařízení jednání na 21. 8. 2006. Dne 14. 6. 2006 doručeno vyjádření žalobce k protokolu z jednání. Dne 21. 8. 2006 doručila žalobkyně omluvu z jednání. Dne 21. 8. 2006 proběhlo jednání, odročeno na neurčito za účelem opětovného předvolání účastníků a zjištění pobytu žalovaného příjmení. Referátem ze dne 22. 9. 2006 zjišťován pobyt žalovaného, následuje sdělení úřadu práce, ČSSZ, VZP, CEV a Policie ČR. Dne 15. 1. 2007 nařízeno jednání na 14. 3. 2007. Dne 12. 3. 2007 doručena omluva žalobce z jednání. Následuje protokol o jednání, odročeno na neurčito za účelem vyčkání výsledků mimosoudního jednání a vyčkání sdělení pobytu žalovaného. Dne 3. 4. 2007 doručen email žalovaného příjmení celé jméno žalobce o zahájení mimosoudního jednání. Dne 6. 4. 2007 žalovaným příjmení celé jméno žalobce soudu sděleno, že byl kontaktován jméno příjmení a bylo zjištěno bydliště. Dne 3. 5. 2007 referátem nařízeno jednání na 25. 6. 2007. Dne 14. 6. 2007 bylo soudu doručeno částečné zpěvzetí z důvodu částečné úhrady částky žalovanými. Dne 25. 6. 2007 doručena omluva žalobce z jednání. Dne 25. 6.2007 konáno jednání, kde bylo vyhlášeno usnesení o zastavení co do uhrazené částky žalovanými, následně odročeno jednání na neurčito za účelem specifikace výpočtu dlužné částky s ohledem na částečnou úhradu. Dne 3. 8. 2007 byla soudu doručena specifikace výpočtu dlužné částky. Referátem ze dne 3. 8. 2007 specifikace rozeslána účastníkům. Dne 3. 10. 2007 nařízeno jednání na 3. 12. 2007. Dne 26. 11. 2007 doručena omluva žalobce z jednání a současně částečné zpětvzetí žaloby z důvodu uhrazení příslušenství žalované pohledávky ve výši 167 000 Kč. Dne 3. 12. 2007 proběhlo jednání za účasti žalovaného příjmení celé jméno žalobce. Jednání závěrem odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování, resp. předložení důkazu žalovaným. Dne 2. 1. 2018 doručen email od žalovaného příjmení celé jméno žalobce s důkazy. Na č.l. 192 je rozhodnutí o přidělení věci z 6. 2. 2008. Dne 8. 2. 2008 odeslán protokol z jednání a důkazy předložené žalovaným ostatním účastníkům k vyjádřením. Dne 21. 2. 2008 doručeno vyjádření žalobce k protokolu o jednání a důkazům předloženým žalovaným. Dne 22. 2. 2008 nařízeno jednání na 18. 4. 2008. Dne 23. 3. 2008 doručeno vyjádření žalovaného příjmení celé jméno žalobce k částečnému zpětvzetí žaloby. Dne 27. 3. 2008 odesláno usnesení o částečném zastavení řízení, PM dne 30. 4. 2008. Dne 18. 4. 2008 proběhlo jednání za účasti žalobce a žalovaných 1) a 2), jednání dročeno na 24. 6. 2008 za účelem výslechu svědků a žalovaného 2). Dne 25. 4. 2008 doručeno vyjádření žalobce k výzvě soudu na jednání Dne 2. 5. 2008 rozesláno vyjádření účastníkům, na to doručen email žalovaného 1) s vyjádřením Dne 17. 6. 2008 doručena žádost žalobce o odročení jednání Dne 14. 5. 2008 vyrozumění o odročení jednání na 24. 6. 2008. Dne 19. 6. 2008 doručena omluva z jednání svědkyně předvolané k výslechu. Dne 24. 6. 2008 konáno jednání, kde proběhl výslech svědka. Usnesením ze 7. 7. 2008 přiznáno svědečné a usnesením z téhož dne žalovaná číslo) vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby. Usnesením ze dne 25. 2. 2009 rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby, PM dne 18. 8. 2009, opakovaně se nedařilo písemnost doručit žalovanému příjmení celé jméno žalobce. Dne 22. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na 17. 12. 2010. Dne 17. 12. 2010 proběhlo jednání, došlo k výslechu svědkyně, závěrem odročeno na neurčito. Téhož dne nařízeno jednání na 11. 3. 2011. Dne 4. 3. 2011 doručena omluva žalobce z jednání. Dne 11. 3. 2011 konáno jednání, po jehož přerušení došlo k vyhlášení rozsudku, kterým soud zavázal žalované k úhradě žalované částky (PM dne 4. 3. 2015 jen ve vztahu k 2. a 3. žalovanému). Dne 11. 4. 2011 žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 11. 5. 2011. Dne 31. 10. 2014 referát k rozeslání rozsudku. Dne 24. 11. 2014 podáno odvolání žalovaným příjmení celé jméno žalobce a dne 1. 12. 2014 doplněno o odůvodnění. Dne 28. 1. 2015 doručena žádost žalované o osvobození od soudního poplatku. Dne 9. 2. 2015 vydáno usnesení s výzvou k doplnění odvolání, na to dne 13. 2. 2015 odvolání doplněno. Usnesením ze 17. 3. 2015 žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 24. 3. 2015 dle záznamu o složení zaplacen soudní poplatek. Odvolání žalovaného rozesláno na základě referátu soudu z 3. 4. 2015. Dne 5. 5. 2015 doručeno vyjádření žalobce k odvolání, dne 11. 5. 2015 doručen souhlas žalované 3) s odvoláním žalovaného 1) P. celé jméno žalobce. Dne 8. 6. 2015 referát k předložení věci, na to 8. 7. 2015 doručen spis Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Na den 15. 12. 2015 bylo nařízeno jednání referátem z 23. 9. 2015. Dne 2. 10. 2015 doručeno žalované prohlášeni k prokázání majetkových poměrů. Dne 30. 10. 2015 doručeno prohlášení žalované. Přípisem z 30. 10. 2015 žalovaná vyzvána k předložení dokladů k rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 11. 2015 doručeno vyjádření žalobce k aktuálnímu stavu ve věci Dne 15. 12. 2015 jednání odvolacího soudu, odročeno na 2. 2. 2016. Dne 18. 1. 2016 doručena žádost žalovaného příjmení celé jméno žalobce o odročení jednání. Referátem z 27. 1. 2016 nařízeno jednání na 5. 4. 2016. Dne 5. 4. 2016 jednání před odvolacím soudem, žalovaný se omluvil z důvodu nemoci, jednání odročeno na 31. 5. 2016. Zásilka se opakovaně nedaří doručovat žalovanému 2). Dne 8. 4. 2016 byla doručena žádost žalobce o zaslání spisu k nahlédnutí ke Krajskému soudu v Praze. Dne 31. 5. 2016 proběhlo jednání, vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III a IV ve vztahu k žalovanému 1) P. celé jméno žalobce zrušen a ve vztahu k třetí žalované byl ve výroku III. potvrzen (PM dne 8. 8. 2016). Spis vrácen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 13. 7. 2016, PM rozsudku dne 8. 8. 2016. Dne 8. 6. 2017 nařízeno jednání na 15. 9. 2017. Dne 15. 9. 2017 proběhlo jednání, provedeno dokazování a jednání odročeno na 6. 10. 2017. Dne 15. 9. 2017 soudu doručena závěrečná řeč žalobce. Dne 6. 10. 2017 konáno jednání, na to vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, v němž byl žalovaný příjmení celé jméno žalobce zavázán k zaplacení částky 182 331,09 Kč a co do částky 89 246,77 Kč byla žaloba zamítnuta (PM dne 3. 1. 2018). Dne 6. 12. 2017 je vydán referát k doručení rozsudku účastníkům. Dne 14. 12. 2017 bylo podáno žalobcem odvolání do rozsudku, které bylo dne 8. 2. 2018, na základě referátu z 5. 2. 2018, doručeno žalovanému 1). Dne 5. 4. 2018 Byla věc předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem (předkládací zpráva z 26. 3. 2018), dne 29. 8. 2018 spis vrácen zpět soudu prvního stupně k vydání opravného usnesení. Dne 26. 9. 2018 vydáno opravné usnesení (PM dne 25. 10. 2018). Dne 26. 9. 2018 vydáno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání podané žalobkyní, na to byl dne 18. 10. 2018 soudní poplatek zaplacen. Dne 22. 11. 2018 spis opětovně předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 8. 1. 2019 vydáno usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (PM dne 11. 3. 2019). Spis doručen Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 1. 2. 2019. Dne 24. 5. 2019 nařízeno jednání na 20. 8. 2019. Dne 20. 8. 2019 konáno jednání, kdy je vyhlášen rozsudek. Dne 19. 9. 2019 soudcem požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, lhůta prosloužena do 18. 11. 2019. Dne 1. 11. 2019 referát k rozeslání rozsudku, právní moc nabyl dne 4. 12. 2019, vyznačena dne 16. 12. 2019.
8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.
9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.
12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").
16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 21. 5. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.
18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008 ).
19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.
20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 12. 6. 2004, kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 4. 12. 2019, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 15 let a 5 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, v postupu orgánů moci byly shledány opakované průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, který však sdílel újmu s dalšími osobami. Soud shledal v řízení průtah v období od 11. 3. 2011 do 31. 10. 2014 a v období od 13. 7. 2016 do 15. 9. 2017. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti, zejména se zřetelem na skutečnost, že byla násobně překročena lhůta k písemnému vyhotovení rozhodnuté a s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 15 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější a okresní soud se musel opakovaně potýkat s problémy s doručováním stran všech žalovaných. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.
21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).
22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 15 let a 5 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 259 500 Kč, když vycházel z částky 18 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 18 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 500 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 18 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. ulice rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014 ) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018 ). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené zvýšit základní částku na 18 000 Kč.
23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– minus 15 %). Jednalo o spor z úvěrové smlouvy, když soud se musel především zabývat oprávněnosti obrany žalobce v tom směru, zda po uzavření předmětné smlouvy je jí nadále vázán nebo došlo k přechodu práv a povinností ze smlouvy jen na žalovaného 2). Z tohoto důvodu bylo prováděno rozsáhlejší dokazování a v řízení vyvstala opakovaná potřeba svědeckých výpovědí, dále žalovaní v průběhu řízení částku určitým způsobem spláceli, avšak mezi účastníky byl i spor stran skutečnosti, jak a na co tyto úhrady započíst a soud musel opakovaně, jak žalobce, tak žalované vyzývat k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů i ohledně této skutenčosti. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 5 %. Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, z obou stran doručovaná těsně před jednáním či v den konání jednání, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, soud musel rozhodovat několikrát o procesním nástupnictví, opakovaně musel odročovat jednání, když se účastníkům nedařilo doručovat, či si zásilky odmítali převzít.
24. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval třikrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.
25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, avšak nelze přehlédnout, že na délku řízení měla vliv skutečnost, že se žalobci nedařilo opakovaně doručovat, když na adrese uvedené v registru obyvatel se buď nezdržoval, aniž by soudu sdělil jinou adresu pro doručování a nebo si zásilky nepřebíral s tím, že v poznámce od doručovatele je uvedeno, že se jako nevyžádané vrátily soudu zpět (např. doručování usnesení z 10. 2. 2015, předvolání na jednání 15. 6. 2015), soud z tohoto důvodu přistoupil ke snížení základní částky zadostiučinění o 5%.
26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 11. 3. 2011, kdy byl ve věci vyhlášen první rozsudek do 31. 10. 2014, kdy byl dán pokyn k jeho rozeslání a v období od 13. 7. 2016, kdy byl spis vrácen odvolacím soudem do 15. 9. 2017, kdy se konalo ve věci jednání. Tato období nečinnosti spolu se zřetelem na skutečnost, že soud mnohonásobně překročil lhůtu k písemnému vyhotovení rozhodnutí danou zákonem ve výši 30 dnů a na okolnost, že i poté, co mu byl vrácen spis v roce 2016 a v té době se již jednalo o spis, k němuž by měl soud přistupovat se zvýšenou pečlivostí (řízení v tu dobu trvalo cca 13 let), na toto zcela rezignoval a úkon ve věci byl učiněn po 14 měsících a s ohledem na do jisté míry nekoncentrovaný postup soudu ve věci, kdy okresní soud byl k důkazním návrhům účastníků značně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, což za hospodárné rozhodně označit nelze, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %.
27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04 , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/ 2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010 ). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o zaplacení peněžité částky z titulu smlouvy o úvěru. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, kteří byli k úhradě žalované částky vázáni společně a nerozdílně, sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalovaní vznikající újmu tak pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020 - 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko). Soud tedy základní částku z důvodu sdílené újmy ponížil o 10 %, když k vyššímu snížení nepřistoupil, neboť žalovaní si náklady spojené s řízením nesli zvlášť.
28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 18 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 20 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 207 600 Kč. Nicméně pro částečné plnění žalované po podání žaloby ve výši 164 350 Kč, soud uložil žalované k zaplacení toliko částku ve výši 43 250 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.
29. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 21. 5. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 22. 11. 2020 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 21. 5. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 21. 11. 2020, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 22. 11. 2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ).
30. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (9 608 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) , § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013 ) a § 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí z 24. 1. 2021. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.
32. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.