Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
130 C 58/2021-98
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky ve výši 6 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 157,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 742,92 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 5 660,38 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 418 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 157,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 2 742,92 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 5 660,38 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 418 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 900 Kč s odůvodněním, že mezi původní věřitelkou právnická osoba a žalovaným byla dne 6. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě ze dne 9. 10. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 485,38 Kč splatný 6. 11. 2019. V důsledku prodlení žalovaného požadovala žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatku za dobu od 7. 11. 2019 do 12. 6. 2020 ve výši 1239,62 Kč a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 8 %. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na anonymizována dvě slova, která ji následně postoupila na žalobkyni.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 19. 4. 2021 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo jejího dodatku číslo soud zjistil, že dne 6. 9. 2019 byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva, na jejímž základě se věřitelka zavázala vyplatit žalovanému ze svého účtu č. bankovní účet na jeho účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku ve výši 5 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 347,30 Kč a úrokem ve výši 138,08 Kč, celkem tedy částku ve výši 6 485,38 Kč, do 28 dnů. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně. Dne 9. 10. 2019 byl sjednán dodatek ke smlouvě, ve kterém byla prodloužena doba splatnosti o dalších 28 dnů.
Z výpisu z internetového bankovnictví Fio banky soud zjistil, že dne 6. 9. 2019 byla z účtu č. bankovní účet odeslána na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částka ve výši 5 000 Kč.
Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za květen 2019 soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen invalidní důchod 3. stupně ve výši 10 229 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, na nájemném platil 7 000 Kč, od jméno příjmení mu byla vyplacena částka 1 500 Kč jako výživné pro příjmení, od právnická osoba mu byla vyplacena částka 2 000 Kč a od právnická osoba částka 1 Kč s tím, že jde o půjčku.
Ze smlouvy o postoupení dluhu č. 1/ 2019 uzavřené dne 2. 1. 2020 s přílohou soud zjistil, že právnická osoba postoupila na anonymizována dvě slova pohledávky z úvěrových smluv včetně smlouvy uzavřené s žalovaným.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2020 s přílohou soud zjistil, že anonymizována dvě slova postoupila na žalobkyni pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi právnická osoba a jednotlivými dlužníky včetně pohledávky za žalovaným.
Z předžalobní výzvy a mailové zprávy soud zjistil, že výzva byla sepsána 23. 3. 2020 a odeslána žalovanému elektronickou poštou.
Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky právnická osoba ze smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku uzavřené dne 6. 9. 2019, ve znění dodatku ze dne 9. 10. 2019. Na základě smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky a úrokem ve výši 1 485,30 Kč do 6. 11. 2019. Žalovaný zápůjčku nevrátil. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 odst. 1 , 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy vyhodnotila, že žalovaný je schopen zápůjčku splatit, soud nicméně došel na základě předloženého výpisu z účtu žalovaného k opačnému závěru. Za situace, kdy žalovaný pobíral invalidní důchod 3. stupně ve výši 10 229 Kč, měl v péči nezletilé dítě, na něž pobíral rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a výživné ve výši 1 500 Kč, přičemž prokazatelně uzavřel další nejméně 2 smlouvy o zápůjčce, nemohla původní věřitelka předpokládat, že bude schopen zápůjčku splatit, a to tím spíše, že předložený výpis z účtu vypovídal o majetkové situaci žalovaného v květnu 2019, zatímco smlouva byla uzavřena až v září 2019. Jiné skutečnosti prokázány nebyly. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Žalobkyni tak nebylo možno přiznat nároky vyplývající z této smlouvy, tj. nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky, úrok, na smluvní pokutu ani na smluvní úrok z prodlení.
Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, přičemž z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný vrátil původní věřitelce 824,92 Kč (měl vrátit 6 485,30 Kč a žalováno je 5 660,38 Kč), má žalobkyně v souladu s ust. § 2991 odst. 1 , 2 a ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 157,08 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný na základě předžalobní výzvy. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 60 %, přiznal poměrnou část, tj. 20 % z celkové náhrady nákladů řízení, která činila 2 089 Kč a skládala se z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby dle ust. § 14b advokátního tarifu ve výši 600 Kč, s tím související náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 189 Kč a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.