Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 37/2021-69
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Novákem, PhDr. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 493,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 493,33 Kč spolu s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 4 493,33 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 493,33 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 4 493,33 Kč spolu s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 4 493,33 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 493,33 Kč od 14. 10. 2017 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2020 domáhal zaplacení částky 4 493,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 23. 6. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, dříve právnická osoba, IČO) a žalovaným uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně rovněž poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto běžnému účtu. Úvěrový limit kontokorentu byl sjednán na částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jednou v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Současně se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho běžném účtu. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a zrušil žalovanému poskytování kontokorentu. Debetní zůstatek ve výši 8 498,65 Kč převedl právní předchůdce žalobce dne 2. 1. 2017 z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet. Žalovanému bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách, žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto byla celá dlužná částka ke dni 13. 10. 2017 zesplatněna. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 převedl právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení byla dlužná částka vyčíslena na 4 493,33 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 23. 6. 2015 a z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 23. 6. 2015 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet a současně byl žalovanému k běžnému účtu zřízen kontokorentní úvěr až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 21,99 % ročně, udržovat na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem 50 % z povoleného limitu a nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Výše úroku z nepovoleného debetu byla sjednána na 29,00 % ročně.
6. Z žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne 18. 8. 2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel z informací poskytnutých žalovaným a dále z informací získaných nahlédnutím do interních a externích databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku apod. Na základě těchto informací dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
7. Z Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 9. 2014 (dále jen„ VPP“) soud zjistil, že podle čl. 31 písm. d) VPP se za případ porušení považuje, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení. Podle čl. 32 písm. a), b) VPP pokud dojde k případu porušení je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení; pozastavit nebo ukončit poskytování produktů nebo služeb klientovi.
8. Z ukončení poskytování anonymizováno k běžnému účtu č. bankovní účet ze dne 11. 12. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že došlo k přečerpání povoleného úvěrového limitu, bylo s okamžitou účinností zrušeno poskytování kontokorentu. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě debetního zůstatku ve výši 7 663,89 Kč.
9. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet má soud za prokázané, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přestal splácet nepovolený debetní zůstatek, který byl právním předchůdcem žalobce převeden na úvěrový účet č. bankovní účet. Ke dni 21. 6. 2019 činila dlužná částka celkem 4 493,33 Kč.
10. Z oznámení o vyčíslení ze dne 13. 10. 2017 a z poštovního podacího archu ze dne 17. 10. 2017 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním smluvních ujednání, byl celý dluh ve výši 4 493,33 Kč ke dni 13. 10. 2017 zesplatněn.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 21. 6. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako na postupníka.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovaného informoval o postoupení pohledávky na žalobce.
13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 24. 9. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 24. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 473,81 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou.
14. Z dalších předložených důkazů nezjistil soud žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku , na jejímž základě zřídil právní předchůdce žalobce žalovanému k jeho běžnému účtu kontokorent, který umožňoval žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že překročil sjednaný limit kontokorentu, čímž na jeho běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění, ukončil poskytování kontokorentu a nepovolený debetní zůstatek převedl na nově zřízená úvěrový účet. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, prohlásil právní předchůdce žalobce celý dluh ve výši 4 493,33 Kč za splatný s účinky ke dni 13. 10. 2017. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. Právo žalobce na úrok z úvěru ve výši 29,00 % ročně vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku . Žalovaný se nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 493,33 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 24. 9. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.