Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 200/2020-74
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 13.171,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 6.500 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 6.671,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 2.146,51 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 6.500 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 6.671,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 2.146,51 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.171,75 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba Žalobou je požadována poskytnutá částka ve výši 6.500 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru/včetně úroku z úvěru/ pokud není spláceno řádně a včas ve výši 2.146,51 Kč, dále upomínky ve výši 450 Kč a smluvní pokuta ve výši 4.075,24 Kč. Dále je požadovaný smluvní úrok z prodlení 8 % ročně z poskytnuté jistiny a poplatku a úroku z úvěru od 23. 5. 2019 do zaplacení. Smluvní pokuta byla vypočtena ve výši 0,1 % denně z částky 9.096,51 Kč od 23. 5. 2019 do 12. 7. 2020.
2. Žalovaný převzal osobně žalobu v této věci, nevyjádřil se, ve věci nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla distančním způsobem dle § 1820 a násl. obč. zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovanému byla vyplacena částka 6.500 Kč. Úrok byl ve výši 179,51 Kč, výše poplatku za poskytnutí úvěru 0 Kč, sleva na poplatku za poskytnutí úvěru 100 %. Pokud není spláceno řádně a včas celková RPSN činí 4. 031,79 %. Celková částka ke splacení pokud není spláceno řádně a včas činí 8.646,51 Kč. V čl. 4 .4.1 je sjednán úrok z prodlení ve výši 8 % ročně (kopie občanského průkazu, text smlouvy o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného dne 24. 4. 2019 ve výši 6.900 Kč, výpis z běžného účtu žalovaného za období březen 2019. Aktivní legitimaci prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení dluhu číslo rok ze dne 31. 12. 2019 a smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 včetně příslušné strany postupovaných pohledávek (smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu).
4. S ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména novelu zákona č. 145/2010 Sb. povedenou zákonem č. 43/2013 Sb. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dle kterého, součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
5. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že její předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se nedostavila na nařízené jednání soudu a nemohla být poučena soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění požadovaných tvrzení. Žalobkyně pak neunesla břemeno důkazní a soud dovodil, že nedostála svým povinnostem odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud dovodil neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že jejím právní předchůdcem byla úvěruschopnost žalovaného ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, dále rešerší provedenou v insolvenčním řízení a centrální evidencí exekucí, kde bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedena insolvence a ani exekuce. Dále žalovaný prokázal svou identitu dokladem totožnosti občanským průkazem a současně sdělil zdroj a výši svých příjmů. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s čistým doloženým měsíčním příjmem za březen 2019 ve výši 21.338 Kč a za měsíc duben 2019 ve výši 20.410 Kč. Výdaje žalovaného činily dle jeho sdělení 13.000 Kč měsíčně a neměl žádnou vyživovací povinnost. Soud z předložené kopie občanského průkazu, z výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2019, z výpisu za období od 12. 4. 2019 do 16. 4. 2019, z potvrzení o provedené úhradě z 23. 4. 2019, z listin y nazvané jako úvěruschopnost úvěru číslo z databáze – vyhodnocení CSAS má soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně předložil svůj občanský průkaz. Dále z výpisu z běžného účtu za březen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek byl 992,71 Kč a konečný zůstatek 0 Kč. Je tu uvedený příjem od společnosti právnická osoba ve výši 21.338 Kč. Je zde uveden nájem ve výši 11.000 Kč a dále zaplacení dluhu z půjčených peněz ve výši 3,57 Kč a zaplacení dluhu z půjčených peněz ve výši 2,69 Kč. Z výpisu z účtu za duben 2019 vyplývá příchozí částka ve výši 20.410 Kč od společnosti právnická osoba Dále je zde odchozí úhrada 1 Kč ve prospěch právnická osoba anonymizováno. Dále je zde odchozí částka ve výši 2.500 Kč ve prospěch právnická osoba a odchozí částka 1.283,63 Kč označeno jako byt zaplacení dluhu z půjčených peněz. Z potvrzení o provedené úhradě k datu 23. 4. 2019 vyplývá, že žalovaný uhradil 1 Kč ve prospěch účtu bankovní účet. Z předložené listin y nazvané jako úvěruschopnost úvěru číslo vyplývá, že žalobkyně žalovanému eviduje čistou mzdu 20.410 Kč jako čistý měsíční příjem. Jako výdaje eviduje tzv. ostatní výdaje 13.000 Kč. Výdaje na pronájem nemovitosti nebo poplatky na bydlení eviduje ve výši 0 Kč, výživné jsou evidovány ve výši 0 Kč. Žalobkyně pak neeviduje hrazení dalších úvěrů žalovaným. Z předložených listinných důkazů žalobkyní bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru žalovanému žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně předložil občanský průkaz. Byl zjištěný příjem žalovaného od právnická osoba ve výši 20.410 Kč – 21.338 Kč za měsíce březen a duben 2019. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá výdaje s nájmem. Z výpisu za březen 2019 pak vyplývá, že žalovaný hradí trvalým příkazem nájem ve výši 11.000 Kč. Z částečného výpisu za dubem 2019 vyplývá, že žalovaný hradí platby právnická osoba a právnická osoba anonymizováno, o kterých je soudu z úřední činnosti známo, že poskytují jako nebankovní instituce úvěru a zápůjčky. Dále z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný uhradil dluh z půjčených peněz na byt ve výši 1.283,63 Kč a dále v březnu 2019 z výpisu vyplývá, že žalovaný hradil zaplacení dluhu z půjčených peněz 2x. Jak je shora uvedeno, tvrzení žalobkyně o prověřování úvěruschopnosti se pak neshodují se zjištěními učiněnými soudem z listinných důkazů, ze kterých vyplývá, že oproti tvrzení žalobkyně je zjevné, že žalovaný měl výdaje s nájmem 11.000 Kč měsíčně, dále platil úvěry příp. zápůjčky a žalobkyně tak dle závěru soudu neprokázala své tvrzení, že její předchůdce ověřoval řádně úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů je zjevné, že poměry žalovaného před poskytnutím úvěru byly takové, že nebyl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.
6. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 ). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577/, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8Co 26/2019 -80 ze dne 22. 2. 2019). Soud tedy přihlíží k neplatnosti uvedeného právního jednání – předmětné smlouvy i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a dovodil absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
7. Vzhledem k tomu, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná s ohledem na § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to v celém rozsahu, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok vyplývající z bezdůvodného obohacení podle § 2993 obč. zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Tedy žalovaný je povinen vrátit poskytnutou částku ve výši 6.500 Kč. Na úroky z prodlení má žalobkyně právo podle § 1970 obč. zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb. Požadované úroky z prodlení ve výši 8 % byly žalobkyni přiznány, když požadovaná výše 8 % ročně nepřesáhla výši úroku stanovenou citovaným nař. vlády. Ostatní nároky jsou nedůvodné a byly soudem zamítnuty.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na procesní úspěch žalovaného. Žalovanému pak náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).