Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 42/2021-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7 466,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 466,22 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 674,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 283,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % p.a. z částky 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 466,22 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 674,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 283,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % p.a. z částky 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 zaplacení celkem částky 7 466,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, dne 20. 8. 2016 Smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Právní předchůdce žalobkyně vycházející ze statistických dat schopnost žalovaného splácet požadovanou částku vyhodnotil a dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % p.a. a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku 25 105 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 11. 2019. Žalovanému bylo známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 30. 9. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 30. 9. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 466,22 Kč ode dne 1. 10.2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,66 % p.a. Ke dni postoupení pohledávky na současného věřitele, tj. k 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 9 695 Kč, která se skládá z:
dlužné jistiny ve výši 7 466,22 Kč,
dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 228,78 Kč
Za dobu od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby žalovaný uhradil dále částku 3 000 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky sestávající se z
dlužné jistiny ve výši 7 466,22 Kč
kapitalizovaných úroků ve výši 4 283,78 Kč,
kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 674,59 Kč,
úroků ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení
úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny ve výši 7 466,22 Kč od 21. 2. 2020 do zaplacení.
Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019.
3. Žalovaný uvedl, že žádá, aby mu bylo umožněno dluh splácet po 1 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho výdělkové poměry.
4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný k výzvě soudu sdělil, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Smlouvou o půjčce (anonymizováno půjčka) číslo ze dne 20. 8. 2016, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 20. 8. 2016 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další nejpozději do posledního dne dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 34 800 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 20 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost 4 000 Kč Smlouva obsahuje i úrokovou sazbu a to ve výši 23,72% p.a. při 58 týdenních splátkách. Smluvní podmínky Smlouvy obsahují v čl. 8 následky prodlení zákazníka, přičemž tyto smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.
12. Z karty zákazníka ze dne 20. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný anonymizováno, že žije s partnerkou, druh bydlení uvedl nájemník, nevyplnil kolonku ohledně počtu nezaopatřených dětí, zaměstnán je u právnická osoba od února 2016, jeho příjem ze zaměstnání činí 25 000 Kč, výdaje na nájem uvedl 8 000 Kč, na domácnost 3 800 Kč, splátky úvěrů 2 600Kč. Měl předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu.
13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce (chybně nazvané smlouvy o půjčce). Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
15. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 .
16. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze zákaznickou kartu, žádné jiné důkazy soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se omezila pouze na prohlášení žalovaného, údaje nijak neověřovala, ačkoliv již údaje uvedené v zákaznické kartě k obezřetnosti poskytovatele nasvědčovaly – žalovaný uváděl, že splácí další úvěr, poskytovatel však nezkoumal u jakého subjektu má žalovaný tento úvěr, jaká je jeho platební morálka při splácení již poskytnutého úvěru, nedoložil žádné pracovní smlouvy, výpisy z účtu, výplatní pásky atd. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Soud se neztotožňuje se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020, že by pro prokázání dostatečného prověřování úvěryschopnosti postačovalo, že tyto listin y měl poskytovatel k dispozici. Smlouva byla uzavřena mimo prostory provozovny poskytovatele, nikoli zaměstnancem poskytovatele, ale obchodním zástupcem, nic nebrání obchodnímu zástupci pořídit kopie ověřovaných listin např. pomocí fotografie pořízené mobilním telefonem. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly dostatečně zjišťovány a ověřovány.
17. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Za situace, kdy žalovaný ze smlouvy o půjčce, která byla poskytnuta ve výši 20 000 Kč zaplatit částku 28 105 Kč, tedy zaplatil žalovaný více, než by byla jeho povinnost z titulu bezdůvodného obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I).
18. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nebylo prokázáno, že by žalovanému v tomto řízení nějaké náklady vznikly.
19. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).