Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 99/2021-73
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 55 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 375,67 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 635,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 142,60 Kč od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 263,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 142,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 114,14 Kč s úrokem ve výši 10,20 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 352,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 732,40 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 204,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 375,67 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 635,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 142,60 Kč od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 263,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 142,60 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 114,14 Kč s úrokem ve výši 10,20 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 352,30 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 732,40 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 204,23 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou podanou dne 5. 1. 2021, ve znění doplnění ze dne 3. 5. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 11. 9. 2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému v hotovosti bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti jistinu úvěru vrátit společně s úplatou, poplatky a úrokem ve výši 28 % v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč. V souladu s čl. V. Smlouvy měla Společnost nárok účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je prodlení. Žalovaný řádně nehradil, a proto byl úvěr ke dni 11. 11. 2019 zesplatněn. Dne 28. 9. 2018 přešla pohledávka na základě převodu části závodu Společnosti na společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupní pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 875 Kč, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 6 750 Kč, z administrativního poplatku ve výši 4 625 Kč a ze smluvní pokuty od 12. 11. 2018 do 27. 3. 2020 v kapitalizované výši 13 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 10,20 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 875 Kč (dlužná jistina úvěru + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru) od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 991,32 Kč a od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.
2. Podáním ze dne 3. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 375,67 Kč, a proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než došlo k zahájení ústního jednání ve věci (výrok I.).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Zjištěný skutkový stav
4. Dne 11. 9. 2018 požádal žalovaný Společnost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč se splácením po dobu 14 měsíců. Společnost ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu žalovaného a jeho rodného listu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný v společnosti právnická osoba s příjmem 18 027 Kč měsíčně, žalovaný je svobodný, je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti, bydlí v nájmu. Výdaje žalovaného činí 5 300 Kč na bydlení, 3 000 Kč na stravování, výživné a 1 000 Kč na ostatní výdaje; uvedené údaje žalovaný osvědčil dohodou o změně pracovní doby na dobu neurčitou ze dne 18. 10. 2015, mzdovými páskami za měsíce 05–07 2018, výpisy z běžného účtu za měsíce 05–06 2018 a nájemní smlouvou (viz žádost ze dne 11. 9. 2018, listin y na č. l. 61). Společnost provedla credit scoring a finanční analýzu žalovaného, z níž vyplynulo, že mu lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 7 727 Kč a s výší úvěru do 25 000 Kč (viz finanční analýza). Společnost a žalovaný si ujednali dne 11. 9. 2018 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 14. měsíční splátky, což žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 24 % p. a. (tj. 7 000 Kč), dále s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč, to vše v celkové výši 21 500 Kč (RPSN 212,32 %) v 14 pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 3 250 Kč, splatných 11. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení; souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (viz Smlouva). Z měsíčních splátek měly být nejdříve uhrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poskytnutá jistina (viz předpis splátek ke Smlouvě). Žalovaný uhradil dne 11. 9. 2018 částku 1 000 Kč a dne 27. 9. 2018 částku 3 250 Kč (viz přehled plateb na č. l. 21).
5. Dne 27. 9. 2018 učinily Společnost a společnost právnická osoba, formou notářského zápisu prohlášení, že dne 6. 9. 2018 uzavřely smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů; v příloze byla uvedená pohledávka Společnosti za žalovaným (viz notářský zápis anonymizováno číslo rok, spisová značka, příloha č. 1). Dne 24. 6. 2020 uzavřely společnost právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla pod položkou č. 2119 uvedena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 vč. dodatku a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 24. 7. 2020 oznámila společnost právnická osoba, žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). Dopisem ze dne 18. 12. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 61 061,18 Kč do 2. 1. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 18. 12. 2020 vč. podacího lístku a oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
6. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v září 2018 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let 8,20 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,86 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na www.cnb.cz).
Právní posouzení věci
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávka Společnosti za žalovaným byla nejprve dne 6. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba coby část závodu Společnosti. právnická osoba, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba, dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
14. Poté, co Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného, Společnost a žalovaný uzavřeli dne 11. 9. 2018 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na Smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalovaného); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě Smlouvy žalovanému vznikla povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč společně s úrokem ve výši 7 000 Kč (24 % ročně), s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč (tento měl být uhrazen zvláště), s poplatkem za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 46 500 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč s tím, že každá splátka je splatná 11. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.
15. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 7 000 Kč (24 % ročně), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 750 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 35 C 313/2020 ), poplatek za správu úvěru není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany žalobkyně, nýbrž tato položka je přímo odvislá od výše poskytnuté finanční částky. Rovněž ani poplatek za hotovostní inkaso splátek není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky; nelze odhlédnout ani od toho, že žalovaný ve Smlouvě nemohl tuto službu nijak odmítnout. Soud má tak za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.
16. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 25 000 Kč společně s částkou 20 500 Kč (bez zohlednění poplatku za uzavření smlouvy), pak při splácení zápůjčky na dobu 14 měsíců lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 70,29 % ročně ( (20 500 Kč/14) × (12/ 25 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 212,32 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 8,5krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let v době uzavření Smlouvy (září 2018), RPSN uváděné žalobkyní je potom více jak 23krát vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy. V souladu s § 1802 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 8,20 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.
17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč, kdy celou zápůjčku měl žalovaný uhradit do 11. 11. 2019 spolu s moderovaným úrokem ve výši 8,20 % ročně z částky 25 000 Kč od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2019 v kapitalizované výši 2 392,60 Kč. Žalovaný tedy měl v 14 měsíčních splátkách uhradit celkem částku 27 392,60 Kč, z čehož lze dovodit, že při zohlednění moderovaného úroku náležitá výše 1. – 13. splátky činí 1 957 Kč (poslední 14. splátky ve výši 1 951,60 Kč), přičemž strany se dohodly, že nejdříve dojde k úhradě úroku (poplatků) a až následně k úhradě jistiny, takže 1. splátka ve výši 1 957 Kč měla být použita zcela na úhradu smluvního úroku, 2. splátka ve výši 1 957 Kč měla být použita na zbylou část smluvního úroku ve výši 435,60 Kč a co do částky 1 521,40 Kč měla být použita na úhradu jistiny, 3. až 13. splátka vždy ve výši 1 957 Kč měla být použita vždy zcela na úhradu jistiny a 14. splátka ve výši 1 951,60 Kč měla být použita zcela na úhradu jistiny. Jestliže žalovaný uhradil na dluh celkově částku 4 250 Kč, z toho částka 1 000 Kč byla použita na poplatek za uzavření smlouvy a zbylá částka byla použita nejprve na smluvní úrok a následně na jistinu (částka 1 957 Kč na splátku č. 1 a částka 1 293 Kč na splátku č. 2), pak je nutno učinit závěr, že kde dni 11. 11. 2019 činil dluh žalovaného pouze na jistině, a sice částku 24 142,60 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 24 142,60 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok II.), naopak soud žalobu co do částky 18 107,40 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
18. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 25 000 Kč od 12. 11. 2018 do 27. 3. 2020 v kapitalizované výši 13 500 Kč; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Smluvní strany si platně v čl. V odst. 4 Smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru či zesplatněné jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do úplného zaplacení; souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přitom přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu vždy ode dne následujícího s prodlením jednotlivých splátek až do 27. 3. 2020. Soud proto přepočetl smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami, kdy zohlednil náležitou výši splátek č. 1 a 13 ve výši 1 957 Kč a splátky č. 14 ve výši 1 951,60 Kč, jakož i úhrady ze strany žalovaného (viz předchozí bod odůvodnění), načež dospěl k závěru, že správná výše smluvní pokuty za období od 12. 11. 2018 do 27. 3. 2020 činí 7 493,26 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku 7 493,26 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím (výrok II.), naopak soud žalobu co do částky 6 006,74 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
19. Na příslušenství požadovala žalobkyně zaprvé smluvní úrok ve výši 10,20 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení; tento nárok neshledal soud důvodným. Smluvní strany si sjednaly poskytnutí úvěru za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny a období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 24 % p. a. Tento úrok měl činit 7 000 Kč, avšak soud jej shledal důvodným toliko do výše 2 392,60 Kč (zde soud podotýká, že pokud se žalobkyně domáhá přiznání jen úroku ve výši 10,20 % ročně, dává tím sama najevo, že sjednaná výše smluvního úroku byla pochybná). Tím, že si smluvní strany sjednaly kapitalizovaný úrok za období 14 měsíců, na které měla být jistina poskytnuta, a současně si nesjednaly, že by se po uplynutí řádné doby trvání zápůjčky měla jistina dále úročit, je nezbytné s přihlédnutím k obsahu Smlouvy a k povaze smluvního typu zápůjčky, která nemusí být po celou svou dobu úplatnou, dospět k závěru, že se již jistina zápůjčky dále neúročí. S ohledem na uvedené soud nárok pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
20. Zadruhé žalobkyně na příslušenství požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 875 Kč (jistina ve výši 25 000 Kč a sjednaný úrok ve výši 5 875 Kč) od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 615,65 Kč a od 21. 5. 2020 do zaplacení; tento nárok shledal soud důvodným toliko částečně. Jelikož žalovaný neuhradil zápůjčku do řádného termínu její úhrady, tj. do 11. 11. 2019, dnem následujícím se dostal do prodlení a žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) z jistiny ve výši 24 142,60 Kč až do zaplacení; tento za období od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 činí 1 263,35 Kč. Vzhledem k tomu soud shledal důvodným nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 142,60 Kč od 12. 11. 2019 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 263,35 Kč a od 21. 5. 2020 do zaplacení (výrok II.); ve zbylém rozsahu tento nárok pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
Náklady řízení a lhůta k splnění
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vydání rozhodnutí (18. 5. 2021) v řízení úspěšná co do přiznání částky 35 300,24 Kč (jistina ve výši 24 142,60 Kč + smluvní pokuta ve výši 7 493,26 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 263,35 Kč + úrok z prodlení od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 401,03 Kč), přičemž v žalobě původně požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 63 347,93 Kč (jistina se smluvním úrokem, poplatky a smluvní pokutou ve výši 55 750 Kč + úrok od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 536,03 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 991,32 Kč + úrok z prodlení od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 070,58 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 55,72 % v poměru k neúspěchu ve výši 44,28 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 11,44 %.
22. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč (žalobkyně sice se domáhala zaplacení částky 55 750 Kč, ale jistinu měla představovat toliko částka 49 875 Kč a zbylá částka byla příslušenstvím, což žalobkyně reflektovala i v rámci svého výpočtu soudního poplatku na str. 4 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady řízení v celkové výši 10 526,50 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 996 Kč, z odměny advokáta ve výši 6 150 Kč, která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 . cit. vyhl.) a v odměně za 1,5 úkonu právní pomoci (účast při jednání dne 18. 5. 2021, vyjádření k výzvě soudu, zdali žalobkyně souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání; soud naopak nepřiznal náhradu za vyjádření žalobce ze dne 3. 5. 2021, neboť požadovaná tvrzení měla obsahovat bezvadná žaloba) á 3 100 Kč (§ 14b odst. 3 . ve spojení s § 7 bodem 5 cit. vyhl.), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a za 2 úkony právní služby á 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) cit. vyhl.) a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 480,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 11,44 % z výše uvedené částky 10 526,50 Kč, tedy částku 1 204,23 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).
23. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.