Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 76/2021-25
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem titul Josefem Millerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 310 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu do částky 5 910 Kč.
III. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 184,22 Kč.
IV. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 8 339,55 Kč.
V. Žalovaná je povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 8 400 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.
VI. Žaloba se v rozsahu zákonného úroku z prodlení do částky 1 600 Kč ve výši 8,05 % ročně z částky 1 600 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá.
VII. Žaloba se v rozsahu úroku 20,98 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá.
VIII. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu do částky 5 910 Kč. III. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 184,22 Kč. IV. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 8 339,55 Kč. V. Žalovaná je povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 8 400 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. VI. Žaloba se v rozsahu zákonného úroku z prodlení do částky 1 600 Kč ve výši 8,05 % ročně z částky 1 600 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá. VII. Žaloba se v rozsahu úroku 20,98 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá. VIII. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 310 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené 10.3.2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně tj. právnická osoba a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 10.3.2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 5 910 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 43 týdenních splátkách po 370 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 15 910 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil dne 16.12.2019 pohledávku žalobkyni.
5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná zaplatil na základě uzavřené smlouvy částku v celkové výši 1 600 Kč. Z původního dluhu ve výši 10 000 Kč tak zbývá doplatit částku 8 400 Kč s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené 10.3.2015 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2015, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 13,9 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 229,54 %, tvoří takto sjednaný úrok zhruba šestnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se poplatku ve výši 5 910 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany právního předchůdce žalobce byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatku za inkaso. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo uzavřená 10.3.2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.
11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 10 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 1 600 Kč, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 8 400 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádán. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni částku 8 400 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zamítnutá částka je tvořena jednak jistinou a dále pak poplatkem a zákonným úrokem z prodlení z poplatku i již zaplacené jistiny.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je do patnácti (15) dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.