Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 321/2020-55
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 950,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 231,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 778,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 278,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 778,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 278,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 778,86 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 059,86 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 719 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 719 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 231,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 778,86 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 278,86 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 778,86 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 278,86 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 778,86 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 059,86 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 719 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 719 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 950,22 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poukázána částka ve výši 11 480 Kč. Žalované vznikl dluh ve výši 12 142,62 Kč. S ohledem na porušení podmínek úvěrové smlouvy žalovanou právní předchůdce žalobkyně od smlouvy dne datum odstoupil. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Dne datum uzavřeli účastníci dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka vymáhána v nalézacím a exekučním řízení číslo (dále jen„ Dohoda“). Žalovaná v Dohodě uznala dluh ve výši 11 790,62 Kč v následující skladbě: jistina ve výši 10 778,86 Kč, úrok ve výši 619,84 Kč, úrok z prodlení ve výši 348 Kč a smluvní pokuta ve výši 43,92 Kč. Účastníci si v Dohodě sjednali, že dluh bude splacen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 500 Kč měsíčně, vždy do každého 25. dne v měsíci. Celkem tak měl být dluh uhrazen ve 24 splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek a sjednanou smluvní pokutou pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný uhradila pouze 4 splátky po 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od datum do datum ve výši 2 159,60 Kč. Kontrolu úvěruschopnosti žalované provedl právní předchůdce žalobkyně, který nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovanou nebyly dostatečné pro posouzení její úvěruschopnosti. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že je starobní důchodce. Jako svůj čistý příjem uvedla žalovaná částku částka měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje představují náklady na bydlení ve výši částka s tím, že jiné výdaje nemá. Žalovaná do smlouvy uvedla, že je svobodná a nemá povinnost k žádným vyživovaným dětem. Ohledně bydlení uvedla, že bydlí ve anonymizována dvě slova. Minimální náklady na bydlení dle metodiky právního předchůdce žalobkyně dosahovaly výše částka měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně tak vycházel z částky deklarované žalovanou ve výši 3 000 Kč. Minimální disponibilní příjem žalované dle metodiky právního předchůdce žalobkyně činil 4 000 Kč. Doklad o příjmu je požadován pouze, pokud vybočuje z příjmu dané profese dle statistik nebo je žadatel vyhodnocen jako rizikový. Právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v databázi SOLUS s tím, že nebyl nalezen žádný záznam. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod považovat informace poskytnuté žalovanou za nevěrohodné. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat contra legem tak, že se jedná o neplatnost absolutní, když zákon jednoznačně stanoví, že v případě neprovedení kontroly úvěruschopnosti se musí neplatnosti dovolat spotřebitel. Žalobkyně odkázala na bod 45. odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o. proti GK, kde SDEU uzavřel, že povinnost eurokonformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem. I pokud by bylo možné zkoumat provedení kontroly úvěruschopnosti z úřední povinnosti, musí být dodržen postup dle článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“), nikoliv dle českého zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost je tak na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Právní předchůdce žalobkyně nad rámec svých povinností provedl lustraci v databázi SOLUS. Smyslem zkoumání úvěruschopnosti je nejen ochrana dlužníka, ale i ochrana věřitele, proto nemůže být rozhodnuto o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti, a tedy neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud dlužník vědomě uvede nepravdivé nebo zkreslené údaje, protože právě ty tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ). Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Žalované byl žalobkyní datum poskytnut úvěrový rámec ve výši 11 480 Kč. Úvěrový rámec byl zcela vyčerpán k úhradě mobilního telefonu anonymizována dvě slova. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úplaty ve výši 5 008 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 687 Kč splatných do 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý příjem ve výši částka a náklady na bydlení ve výši částka (smlouva o klasickém úvěru číslo ze dne datum).
4. Žalovaná písemně prohlásila, že se seznámila s úplným zněním aktuálních Všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně pro poskytování bankovních produktů a služeb (rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum).
5. Žalovaná ke dni datum uhradila celkem částku 2 061 Kč (přehled umořování na č. l. 12 spisu).
6. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky a žalobkyně proto odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě všech dlužných částek (odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum).
7. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (příloha číslo – seznam postoupených pohledávek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek číslo ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne datum).
8. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila do datum částku 700 Kč. Žalovaná dluh ze smlouvy o hotovostním úvěru číslo uznala co do důvodu a výše s tím, že dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 10 778,86 Kč, úrokem ve výši 619,84 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 a smluvní pokutou ve výši 285,67 Kč. Žalobkyně se v Dohodě zavázala, že pokud bude žalovaná splácet dlužnou částku ve splátkách 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, nebude pohledávku vymáhat v nalézacím a exekučním řízení. V případě prodlení žalované s úhradou splátky nastává splatnost celého dluhu (dohoda o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení číslo ze dne datum).
9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 18 135,18 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od odeslání předžalobní upomínky. Žalobkyně upozornila žalovanou na možnost podání žaloby (předžalobní upomínka ze dne datum).
10. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne datum (poštovní podací arch ze dne datum).
11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
12. Žalované byl žalobkyní datum poskytnut úvěrový rámec ve výši 11 480 Kč. Úvěrový rámec byl zcela vyčerpán k úhradě mobilního telefonu anonymizována dvě slova. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úplaty ve výši 5 008 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 687 Kč splatných do 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý příjem ve výši 10 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalovaná písemně prohlásila, že se seznámila s úplným zněním aktuálních Všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně pro poskytování bankovních produktů a služeb. Žalovaná ke dni datum uhradila celkem částku 2 061 Kč. Žalovaná nesplácela dohodnuté splátky a žalobkyně proto odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě všech dlužných částek. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila do datum částku 700 Kč. Žalovaná dluh ze smlouvy o hotovostním úvěru číslo uznala co do důvodu a výše s tím, že dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 10 778,86 Kč, úrokem ve výši 619,84 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 a smluvní pokutou ve výši 285,67 Kč. Žalobkyně se v Dohodě zavázala, že pokud bude žalovaná splácet dlužnou částku ve splátkách 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, nebude pohledávku vymáhat v nalézacím a exekučním řízení. V případě prodlení žalované s úhradou splátky nastává splatnost celého dluhu. Žalobkyně po uzavření Dohody uhradila 4 splátky v celkové výši 2 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 18 135,18 Kč s příslušenstvím do 7 dnů od odeslání předžalobní upomínky. Žalobkyně upozornila žalovanou na možnost podání žaloby. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne datum.
13. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu součinnostním dotazem na zájmové sdružení SOLUS, když neprokázáno bylo provedení kontroly příjmů žalované, což má samo o sobě za následek neplatnost úvěrové smlouvy. Další dokazování by tak bylo nadbytečné a tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle článku 8 Směrnice členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 2 odst. 2 o. z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
21. Podle § 9 odst. 2 o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze žalovanou vyplněnou žádost o úvěr. Příjmy žalované nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).
28. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci.
31. Žalobkyně poukazovala na rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o. proti GK, kde SDEU uzavřel, že povinnost eurokonformního výkladu má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem. K tomu soud uvádí, že z judikatury Ústavního soudu (konkrétně např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ) vyplývá, že gramatický výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, zatímco k objasnění smyslu a účelu právní normy slouží i řada dalších výkladových metod. Podle § 2 odst. 2 o. z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Zákonodárce jasně deklaroval ve zvláštní části důvodové zprávy pod bodem 3 Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami a právem Evropské unie, že návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právními akty Evropské unie. Zákonodárce tak jednal v jasném úmyslu přijmout normu, která bude v souladu s právními normami Evropské unie včetně judikatury SDEU. Rovněž nelze odhlédnout od zásady vnitřní koherence právního řádu. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče tak zjevně narušuje s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Žalobkyně nedoložila, že by provedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti dle požadavku náležité péče. Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
32. Na výše uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše podle § 2053 o. z. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA). Tento závěr platí i ve vztahu k uznání dluhu.
33. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 6 719 Kč (jistina ve výši 11 480 Kč po zohlednění úhrad žalované ve výši 2 061 Kč, 700 Kč a 2 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 719 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 231,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 778,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 278,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 778,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 278,86 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 778,86 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 059,86 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované nastalo dnem následujícím po dni splatnosti, tedy dne datum.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).