Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 59/2021-50
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení 37 162 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 367,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 367,02 Kč, od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 35 794,98 Kč a zbývající části příslušenství, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 367,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 367,02 Kč, od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 35 794,98 Kč a zbývající části příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 974,02 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 12 352,61 Kč za období od 21. 9. 2016 do 20. 1. 2020 v celkové výši 4 575,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 12 352,61 Kč za období od 14. 9. 2016 do 20. 1. 2020 v sazbě 10,50 % ročně v celkové výši 6 012,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 12 352,61 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 10,5 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno) a žalovaným došlo dne 21. 7. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 17 607 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 679 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 10,5 % ročně, odměny za zpracování ve výši 2 702 Kč a za splácení v hotovosti 13 266 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 727 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 9. 2016. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 4. 5. 2016. Žalobkyně se domáhá uhrazení dlužné jistiny 12 352,61 Kč a na dlužném poplatku částku 6 621,41 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 24 632 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 050,33 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 2 155,81 Kč za období od 2. 5. 2016 do 20. 1. 2020 v celkové výši 965,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 2 155,81 Kč za období od 25. 4.2016 do 20. 1. 2020 v sazbě 14,40 % ročně v celkové výši 1 739,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 2 155,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 14,4 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným došlo dne 1. 3. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 14 816 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 804 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,4 % ročně, odměny za zpracování ve výši 2 918 Kč a částku za splácení v hotovosti ve výši 10 094 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 581 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 4. 2016. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 15. 5. 2017. Žalobkyně se domáhá uhrazení dlužné jistiny 2 155,81 Kč a na dlužném poplatku částky 894,52 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 31 765,67 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 137,65 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 9 749,59 Kč za období od 15. 9. 2016 do 20. 1. 2020 v celkové výši 3 577,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 9 749,59 Kč za období od 8. 9. 2016 do 20. 1. 2020 v sazbě 13,72 % ročně v celkové výši 6 143,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 9 749,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 13,72 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným došlo dne 8. 10. 2014 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo (dále též smlouva číslo), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 27 129 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 13,72 % ročně, odměny za zpracování ve výši 4 927 Kč a částku za splácení v hotovosti ve výši 17 850 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 100 týdenních splátek po 572 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 9. 2016. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 4. 5. 2016. Žalobkyně se domáhá uhrazení dlužné jistiny 9 749,59 Kč a na dlužném poplatku částky 5 388,06 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 41 991,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 21. 7. 2015 smlouva o zápůjčce částky 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 17 607 Kč představující úrok ve výši 1 679 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 702 Kč a za hotovostní režim splátek 13 226 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 10,6 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 1. 3. 2015 smlouva o zápůjčce částky 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 14 816 Kč představující úrok ve výši 1 804 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 918 Kč a za hotovostní režim splátek 10 094 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 581 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 14,40 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne 8. 10. 2017 smlouva o zápůjčce částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 27 129 Kč představující úrok ve výši 4 352 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 927 Kč a za hotovostní režim splátek 17 850 Kč, a to formou 100 pravidelných týdenních splátek po 572 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 100 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 13,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 24 632,98 Kč, na druhou smlouvu částku 31 765,67 Kč a na třetí smlouvu částku 41 991,35 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 26 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 17 607 Kč, dle druhé smlouvy za jistinu 20 000 Kč měl platit poplatek 14 816 Kč a dle třetí smlouvu za jistinu 30 000 Kč poplatek 27 129 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách o zápůjčce rozděleny na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a splácení v hotovosti, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony a vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 58,69 % ročně u první, 64,2 % ročně u druhé a 47 % u třetí smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červenci 2015 činila 14,69 % ročně, v březnu 2015 činila 15,17 % ročně a v říjnu 2014 činila 15,82 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry název soudu uvedené v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka.
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil případě„ zápůjčky“ z července 2015 o částku 1 367,02 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 26 000 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 24 632,98 Kč. Druhá„ zápůjčka“ činila 20 000 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 31 765,67 Kč a třetí„ zápůjčka“ činila 30 000 Kč a žalovaný na ni uhradil 41 991,35 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 1 367,02 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listin listina byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 29. 2. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 1. 3. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Do zbytku soud vzhledem k uvedeným závěrům žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.