Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 124/2021-33
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 10 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 011,85 Kč.
II. Žaloba o zaplacení částky 10 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 044,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 12,95% ročně z částky 4 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 011,85 Kč.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 10 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 044,87 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 12,95% ročně z částky 4 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, převedené částí závodu na společnost právnická osoba, IČO, zaplacení částky vymezené ve výroku I. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 22.7.2016 jí poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 7 200 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 28%, úplatu a poplatky. Tyto měla splatit v 13-ti měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, dluží jistinu v částce 4 700 Kč, smluvní pokutu 6 000 Kč, úrok z prodlení za období do 20.5.2020 v částce 2 056,72 Kč a dále úrok a a úrok z prodlení jako ve výroku II. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 24.6.2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. . Soud ve věci nařídil jednání na den 18.6.2021, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Žalobkyně omezila žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 011,85 Kč. Soud řízení v této části zastavil, když ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé dle § 96 odst. 2 ,4, o.s.ř. (výrok I).
4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, se sídlem v obec, anonymizováno byla uzavřena dne 22.7.2016 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úplatou za poskytnutí úvěru v částce 300 Kč a úrokem v sazbě 25,85% částce 17 200 Kč Tyto měla splatit ve 13-ti týdenních splátkách po 1 300 Kč. Pro případ prodlení byla dohodnuta v bodu V. smlouvy úhrada smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky, max. součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy.
5. Podle transakční historie žalovaná za období 22.7.2016 – 31.12.2019 uhradila celkem 12 500 Kč.
6. právnická osoba a žalobkyní byla dne 24.6.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla dopisem z 24.7. 2020 vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni.
7. Součástí smluvní dokumentace byla i žádost žalované o poskytnutí úvěru, ve kterém žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a pobírá dávky od Úřadu práce. její průměrný příjem měl činit 13 800 Kč a další příjmy 4 tis. Kč. Její výdaje měly průměrně činit 12 500 Kč bez bližšího upřesnění. Dále uvedla, že má jedno dítě. K tomuto žalobkyně předložila poštovní poukázky o výplatě dávek Úřadem práce, Krajskou pobočkou obec v částce 1870 Kč dne 18.5.216 na živobytí, dne 1.6.2016 v částce 2000 Kč bez čitelné specifikace, v částce 9 956 Kč dne 14.6.2016 sestávající z přídavků na dítě, příspěvku na bydlení a rodičovského příspěvku, dále v částce 1870 Kč dne 20.6.2016 na živobytí, dne 29.6.2016 v částce 2000 Kč bez určení a dne 13.7.2016 v částce 9 955 Kč na dítě, bydlení a rodičovského příspěvku. Dále nájemní smlouvu mezi žalovanou a pronajímateli Cenkovými o nájmu bytu na dobu 1.6.2016 - 1.7.2017 se sjednaným nájemným 10 tis. Kč a zálohou na služby 500 Kč měsíčně.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy 22.7.2016.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu a tuto v celém rozsahu zamítl. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, smluvní pokuty a úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dle § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 24.6.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované v obou případech, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s blíže specifikovanou úplatou a úrokem. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření obou smluv se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce odkazovala na informace získané od žalované, které byly ověřeny a vyhodnoceno, že příjem žalované je ke splácení měsíčních splátek 1 300 Kč dostatečný. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí.
15. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
16. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
18. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání bonity žalované vycházela jen z údajů získaných od ní, které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalované byl poskytnut úvěr za situace, kdy i z údajů, které uvedla, a doložila, vyplývá, že je odkázána na dávky hmotné nouze a dávky st. sociální podpory. Jiné příjmy neměla. Tyto pak ve svém součtu nejsou ani dostatečné pro úhradu jednoho jediného doloženého výdaje za bydlení v částce přes 10 500 Kč měsíčně, pomine-li soud, že tyto jsou a priory určeny k jiným účelům než splátka úvěru. Nadto je třeba přičíst nezjišťované a pominuté výdaje na dítě, stravu, ošacení apod. Soud tak uzavřel, že činnost úvěrujícího při zkoumání úvěruschopnosti žalované byla nedostatečná a nelze uzavřít, že by byla provedena s odbornou péčí. Závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
19. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 10 000, uhradila dosud 12 500 Kč, není tak povinna žalobkyni již ničeho hradit a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu včetně požadovaných úroků a smluvní pokuty.
20. O nákladech řízení by soud rozhodoval dle plného úspěchu žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , této žádné náklady řízení nevznikly, proto rozhodl jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.