Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
7 C 128/2021-38
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 34 555,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 137 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 22 418 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 3 156,03 Kč celkem, kapitalizovaných úroků v částce 6 730,81 Kč celkem, úroků ve výši 29% ročně z částky 20 150,59 Kč celkem od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 20 150,59 Kč celkem od 21.1.2020 do 25.2.2020, dále úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 013,59 Kč od 26.2.2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 137 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 22 418 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 3 156,03 Kč celkem, kapitalizovaných úroků v částce 6 730,81 Kč celkem, úroků ve výši 29% ročně z částky 20 150,59 Kč celkem od 21.1.2020 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 20 150,59 Kč celkem od 21.1.2020 do 25.2.2020, dále úroků z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 013,59 Kč od 26.2.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 26. 1. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 34 555,28 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě tří smluv uzavřených se žalovanou dne 29.6, 1.9. a 29.11.2017 jí poskytl nejprve zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 7 233 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 29% v částce 1 431 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 436 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 3 366 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 20.4.2018 Celkem dosud uhradila 8 153Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 4 061,33 Kč a poplatku 2 951,47 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 1 684,89 Kč za období od 26.4.2018 a úrok z prodlení 607 Kč od 28.4.2018 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. Další smlouvou z 1.9.2017 byla žalované shodně poskytnuta částka 8 tis. Kč, také tuto v hotovosti převzala a zavázala se totožným způsobem spolu s částkou 7 233 Kč uhradit. Poslední splátku hradila dne 13.3.2018 Celkem dosud uhradila 5 613 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 4939 Kč a poplatku 4 311,14 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 1 794,46 Kč za období od 27.10.2018 a úrok z prodlení 782,53 Kč od 21.3.2018 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. Konečně smlouvu ze dne 29.11.2017 se shodná společnost zavázala žalované poskytnout částku 13 tis. Kč, také tu žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 9 185 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky s úrokovou sazbou 29% v částce 2 325 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 646 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti v částce 3 214 Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 370 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 13.3.2018 Celkem dosud uhradila 3 250 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 11 150 Kč a poplatku 7 142 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 3 251,46 Kč za období od 24.1.2019 a úrok z prodlení 1 766,50 Kč od 21.3.2018 do data postoupení pohledávky dne 20.1.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení pohledávek na žalobkyni došlo dne 20.1.2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. . Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 6. 2021, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byly uzavřeny ve dnech 29.6.2017 a 1.9.2017 totožné smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 2x 8 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 2x 7 233Kč tvořeném z úroku v částce 1 431 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 436 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 3 366Kč Tyto měla splatit v 60ti týdenních splátkách po 254 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 29% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu obou smluvy včetně smluvních podmínek.
4. Další smlouvou mezi týmiž účastníky ze dne 29.11.2017 se tato společnost zavázala poskytnout žalované částku 13 000 Kč, jejíž převzetí také v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 9 185 Kč tvořeném z úroku v částce 2 325 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 646 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 3 214 Kč Tyto měla splatit ve 60ti týdenních splátkách po 370 Kč. Výše úroku u tohoto počtu splátek činila 29% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
5. Součástí smluvní dokumentace žalobkyně byly i zákaznické karty vztahující se ke všem smlouvám a shodně datované. Ve všech shodně žalovaná uvedla ke svým poměrům, že je svobodná, má 1 dítě a žije s rodiči, úvěr požaduje na vybavení domácnosti. Z údajů o zaměstnání uvedla jen Úřad práce- Krajská pobočka obec. Celkové příjmy postupně uváděla ve výši 14-19 tis. Kč, z jednoho zdroje, který měla doložit výměrem dávek a složenkou. Výdaje odhadla na 4-5 tis. Kč spolu se splátkami interních závazků.
6. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 20.1.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z téhož dne vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne 14.2.2020 dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku.
7. Jiné doklady ke zkoumané úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoložila, jednání se neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. , kterou soud plní pouze při jednání.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze tří smluv o zápůjčce sjednaných mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 2 20.1.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované ve všech případech, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžitá plnění. Žalovaná měla poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, které nijak neověřovala a které již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaná měla být v době převzetí závazku zřejmě nezaměstnaná, přesto byly zjištěny nespecifikované příjmy v částkách od 14-19 tis. Kč, přičemž jediným plátcem byl úřad práce a tedy jediným příjmem sociální dávky. Již tato skutečnost vzbuzuje pochybnost sama o sobě, nadto při zohlednění minimálně vyživovací povinnosti žalované k 1 dítě, kdy lze očekávat, že pobírané sociální dávky saturují příjemci jen základní potřeby a životní minima, nikoliv volné prostředky k úhradě úvěrů, při splátkách okolo 1 tis. Kč měsíčně s odstupem 3 měsíců (tedy u prvních dvou smluv splátka 2 tis. Kč měsíčně), po připočtení třetího závazku přes 3 200 Kč. Soud s ohledem na výše uvedené postrádá patřičnou aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, a to i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění její schopnosti závazky postupně splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. . Soud proto všechny tyto závazkové vztahy hodnotil jako neplatné i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
21. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela v prvém případě 8 ti. Kč, tuto již přeplatila částkou 8 153 Kč, proto na tento závazek není povinna ničeho hradit a soudem byla tato část žaloby zamítnuta v celém rozsahu včetně příslušenství. V dalších případech obdržela také 8 tis. Kč, uhradila 5 613 Kč, zbývá proto 2 387 Kč a v případě poslední smlouvy obdržela částku 13 tis. Kč, uhradila 3 250 Kč, zbývá proto 9 750 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit celkem částku 12 137 Kč (9 750 +2 387). Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 doručené dne 14.2.2020, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 26.2.2020 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a zčásti nedospělost pohledávky zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění je neúspěch žalobkyně v převážné části. Žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.