Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 344/2019-59

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 11.1.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 24.000 Kč s úroky z prodlení z této částky od 1.9.2019 do zaplacení a pro úroky z prodlení z částky 26.000 Kč od 1.9.2019 do 10.1.2020 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 780 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 11.1.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 24.000 Kč s úroky z prodlení z této částky od 1.9.2019 do zaplacení a pro úroky z prodlení z částky 26.000 Kč od 1.9.2019 do 10.1.2020 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 780 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 50.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.9.2019 do zaplacení. Svůj nárok opírala o skutečnost, že ji žalovaný kontaktoval s žádostí o setkání. Žalobkyně žalovaného navštívila, ten se jí svěřil s finančními problémy a požádal ji o zápůjčku 50.000 Kč (peníze potřeboval k úhradě dlužného nájemného za měsíc květen a červen 2019, na úhradu dlužného pojistného a na úhradu dalších závazků) s tím, že zápůjčku žalobkyni vrátí do 30.8.2019. Žalobkyně dne 1.7.2019 ze svého účtu převedla na účet žalovaného částku 26.000 Kč a na přání žalovaného se v týž den účastníci setkali a žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 24.000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena ústně. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do 30.8.2019, tento termín však nedodržel. Žalobkyně svoji pohledávku urgovala sms zprávami i při osobním kontaktu, kdy dne 26.9.2019 osobně požádala žalovaného o vrácení zápůjčky, o čemž pořídila zvukový záznam. Žalovaný zápůjčku nepopřel, pověděl, že peníze vrátí za dva, tři měsíce. Předžalobní výzvou ze dne 30.9.2019, odeslanou dne 1.10.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu do 7 dnů od obdržení předžalobní výzvy. Pokud jde o tvrzení žalovaného, žalobkyně žalovanému žádné finanční prostředky nedluží. Pokud jde o částku 160.000 Kč, tyto předala žalovanému v hotovosti v eurech a požádala ho, aby částku rozměnil a vložil na účet její dcery. Přijetí částky 50.000 Kč žalovaný před projednáním žaloby nepopíral, toto činí zcela účelově až před soudem.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žádal její zamítnutí. Uvedl, že žalobkyni o půjčku ani o půjčení peněz nepožádal. Při jednání soudu žalovaný uvedl, že s žalobkyní spolu žili a spolupracovali. V roce 2018 se rozešli. V roce 2019 ho žalobkyně kontaktovala a navštívila ho, kdy se bavili o tom, že on má finanční problémy, má nějaké dluhy. Ještě ten den mu žalobkyně poslala sama od sebe na účet 26.000 Kč. Není pravda, že by mu žalobkyně předala nějakou finanční částku osobně. Asi po měsíci jej žalobkyně kontaktovala, kdy jí peníze vrátí. On jí o žádné peníze nepožádal a ani nejednali o vrácení peněz. Částku 26.000 Kč považoval jako vyrovnání minulých finančních vztahů, kdy on žalobkyni poskytl částku kolem 160.000 Kč a k jejich vzájemnému vyrovnání nedošlo.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z potvrzení právnická osoba o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že z účtu žalobkyně (č. bankovní účet) byla dne 1.7.2019 odeslána částka 26.000 Kč na účet č. bankovní účet.

Z detailu transakce právnická osoba soud zjistil, že dne 1.7.2019 došlo na pobočce obec, ulice a číslo k výběru hotovosti ve výši 30.000 Kč.

Ze záznamu telefonické komunikace mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že dne 29.5.2019 se žalovaný zajímal, zda žalobkyně dojela do obec a zda se spolu setkají. Dne 30.6.2019 v 18.49 hodin žalobkyně uvádí, že přijde k žalovanému kolem 20,00 hodin na hodinku.

Ze záznamu telefonické komunikace mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že dne 9.7.2019 vyzývá žalobkyně žalovaného ať pořeší peníze do konce srpna. Žalovaný uvádí, že se o to nějak pokusí, přinejhorším si půjde půjčit, jak chtěl původně. Dne 12.9.2019 se žalobkyně ptá žalovaného, zda to myslí vážně, že jí peníze neposlal. Dne 27.9.2019 žalobkyně uvádí, že jí do dnešního dne nevrátil ani korunu, pokud jí nevloží peníze na účet zítra, bude to řešit jinak. Dne 27.9.2019 vyzvala žalobkyně, aby žalovaný přišel před Globus, kdy má pro něj připravené papíry ke splátkám k dlužné částce 50.000, pokud nepříjde, podá na něj trestní oznámení.

Ze zprávy Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky soud zjistil, že u plátce – žalovaného neevidují v období od 1.7.2019 do 15.7.2019 žádné úhrady. Ke dni 1.7.2019 byl stav účtu žalovaného - 10.182 Kč.

Ze zprávy právnická osoba právnická osoba soud zjistil, že žalovaný nebyl nalezený mezi jmenovitě evidovanými účastníky sítí právnická osoba právnická osoba

Dopisem ze dne 30.9.2019 zaslaným žalovanému žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kde jej vyzvala k vrácení zapůjčené částky 50.000 Kč na její účet do 7 dnů od obdržení výzvy s tím, že pokud výzva bude marná, bude svoji pohledávku vymáhat soudní cestou, čímž mu vzniknou nemalé náklady. Výzva byla žalovanému odeslána dne 1.10.2019.

Z výpovědi svědkyně jméno příjmení má soud za prokázané, že žalovaný byl nájemníkem v bytě svědkyně (v roce 2021 mu vypověděla nájemní smlouvu, protože neuhradil tři nájemné). V roce 2019 měl žalovaný dluh na nájemném za měsíc červenec a srpen (nájemné včetně služeb činila částka 6.065 Kč), tento dluh uhradil v září 2019.

Z výpovědi svědka jméno příjmení má soud za prokázané, že svědek byl známý účastníků, kdy s nimi spolupracoval. V září 2019 mu žalobkyně telefonovala, jestli by jí neodemkl dům a nešel s ní nahoru k bytu žalovaného. Svědek u bytu žalovaného zazvonil, žalovaný otevřel a svědek odcházel. Slyšel hádku účastníků, kdy se žalobkyně ptala, jestli jí žalovaný vrátí peníze, které jí dluží. Žalovaný to potvrdil, tak mu říkala, ať je vrátí do tří měsíců. Svědek zaslechl částku 50.000 Kč.

Ze zvukového záznamu pořízeného žalobkyní dne 26.9.2019 není rozumět slovům žalovaného.

Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:

Žalobkyně se s žalovaným znali, spolupracovali spolu a spolu žili, rozešli se v roce 2018. V roce 2019 se dne 29.5.2019 žalovaný zajímal, zda žalobkyně dojela do obec a dne 30.6.2019 se spolu setkali. Dne 1.7.2019 žalobkyně vybrala z banky na pobočce obec, ulice a číslo částku 30.000 Kč. Dne 1.7.2019 žalobkyně odeslala ze svého účtu částku 26.000 Kč na účet č. bankovní účet, kdy žalovaný potvrdil, že mu na účet byla od žalobkyně zaslána částka 26.000 Kč. Dne 9.7.2019 žalobkyně vyzývá žalovaného ať pořeší peníze do konce srpna. Svědek příjmení potvrdil, že žalobkyně navštívila žalovaného v jeho bytě dne 26.9.2019, kdy jej ptala, jestli jí vrátí peníze, které jí dluží, žalovaný to potvrdil. Žalobkyně požadovala vrácení peněz do tří měsíců. Svědek zaslechl částku 50.000 Kč. Dne 27.9.2019 vyzvala žalobkyně, aby žalovaný přišel před Globus, kdy má pro něj připravené papíry ke splátkám k dlužné částce číslo, pokud nepříjde, podá na něj trestní oznámení. Předžalobní výzvou ze dne 30.9.2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky 50.000 Kč do 7 dnů od obdržení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 1.10.2019.

Dle ust. § 2390 obč.zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu zápůjčky vydlužiteli, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení ( , ). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno ( ) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.2.2002 sp. zn. , který byl uveřejněn pod číslo v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

Z hypotézy hmotněprávní normy uvedené v ustanovení § 2390 obč. zák., která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zapůjčitele, vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že se žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel zapůjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li zapůjčitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 26.000 Kč, žalovaný částku na účtu přijal a žalobkyni nevrátil. Sporné bylo, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce a předání částky 24.000 Kč žalovanému. Žalobkyně prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce skutečností, že žalovaný poskytnutou částku 50.000 Kč použil na úhradu svých dluhů na nájmu, dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění u VZP ČR a na úhradu dalších závazků, zvukovou nahrávkou ze dne 26.9.2019 a výpovědí svědka jméno příjmení (kdy navštívila žalovaného v jeho bydlišti) a telefonickou komunikací mezi účastníky. S ohledem na situaci, kdy smlouva o zápůjčce měla být mezi účastníky uzavřena ústně a žalovaný uzavření smlouvy o zápůjčce popírá, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a uzavření smlouvy o zápůjčce se jí nepodařilo prokázat. Dle tvrzení žalobkyně a předložených dokladů, měla částku 50.000 Kč žalovanému předat dne 1.7.2019, kdy žalovaný měl peníze použít na úhradu svých závazků. Dle tvrzení svědkyně příjmení, která byla pronajímatelkou bytu žalovanému, vznikl žalovanému dluh na nájemném v roce 2019 až za měsíce červenec a srpen, tedy až po poskytnutí zápůjčky. VZP ČR soudu sdělila, že ve dnech od 1.7.2019 do 15.7.2019 žalovaný nezaplatil žádnou finanční částku a u O2 právnická osoba žalovaný nebyl nalezený mezi jmenovitě evidovanými účastníky sítí společnosti. Žalobkyně tak neprokázala, že žalovaný v červenci hradil nějaké své dluhy nebo závazky. Svědek příjmení potvrdil, že dne 26.9.2019 žalobkyni doprovodil k bytu žalovaného, že slyšel jejich hádku, kdy se žalobkyně domáhala vrácení peněz, které jí žalovaný dluží a zaslechl i částku 50.000 Kč, ale všechna tato tvrzení vycházela ze strany žalobkyně (jak je slyšet i ze zvukového záznamu pořízeného žalobkyní). Slovům žalovaného není rozumět a nelze tak říci, že by potvrdil existenci zápůjčky ve výši 50.000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 30.8.2019. Také z telefonické komunikace mezi účastníky a výzev žalobkyně k zaplacení nevyplývají bližší okolnosti o tom, kdy a jakým způsobem byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Z komunikace vyplývá, že se účastníci domlouvali na setkání a pravděpodobně se setkali dne 30.6.2019. Dále, že dne 9.7.2019 žalobkyně vyzývá žalovaného ať pořeší peníze do konce srpna (což je v rozporu s jejím tvrzením, že se žalovaný zavázal vrátit zápůjčku do konce srpna) a v září 2019 pak žalobkyně upozorňuje žalovaného, že jí peníze nevrátil. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy se jí nepodařilo prokázat, že žalovanému předala osobně dne 1.7.2019 částku 24.000 Kč a nepodařilo se jí prokázat ani existenci smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Nelze tedy žalobkyni přiznat ani plnění požadované z tohoto důvodu.

V projednávané věci byl žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že bylo poskytnuto na základě smlouvy o zápůjčce a žalovaný ve lhůtě splatnosti zápůjčku nevrátil, avšak existence smlouvy o zápůjčce není prokázána a v řízení nebyl prokázán ani jiný právní důvod poskytnutí peněz. V tom případě není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2003 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2004, pod č. 78).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Po provedeném řízení má soud za prokázané, že žalobkyně převedla dne 1.7.2019 částku 26.000 Kč ze svého účtu na účet žalovaného. Ačkoliv žalobkyně kvalifikovala v rámci své žaloby nárok na vrácení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce, v průběhu řízení se jí nepodařilo prokázat to, že poskytla žalovanému tuto částku oproti jeho závazku k vrácení peněz. Plnění žalobkyně ve výši 26.000 Kč ve prospěch žalovaného tak bylo plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 obč.zák., které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 26.000 Kč.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 9.1.2020. Nárok se stal splatným 10.1.2020 a žalovaný se dostal do prodlení od 11.1.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 11.1.2020 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 50.000 Kč. Soud pro částku 24.000 Kč žalobu zamítl a pro částku 26.000 Kč byla žalobkyně v řízení úspěšná. Žalobkyně dosáhla úspěchu v řízení ve výši 52%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 48%. Poměr úspěchu tedy činí 4% ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 2.500 Kč, mimosmluvní odměna právní zástupkyně žalobkyně za pět úkonů právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 19.3.2021 a účast na jednání soudu dne 17.2.2021, 26.3.2021 a 9.6.2021) po 3.100 Kč ( vyhl. č. ), pět náhrad hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně za pět úkonů právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) Celkem 19.500 Kč, z toho 4% činí částka 780 Kč, které soud žalobkyni přiznal. Požadovanou náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za předžalobní upomínku soud nepřiznal, kdy předžalobní upomínku podala sama žalobkyně a nikoliv její právní zástupkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.