Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 34/2021-91
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr Michalem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro: zapl. 7 500 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 500 Kč a veškerého zbývajícího příslušenstvím žalované částky zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 118,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 500 Kč a veškerého zbývajícího příslušenstvím žalované částky zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 118,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 500 Kč a uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady řízení, které účelně žalobkyně vynaložila k uplatnění práva. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba byla dne datum – po posouzení úvěruschopnosti -uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit žalobkyni zpět do datum. Žalovaný finanční prostředky nevrátil, proto žalobkyni vznik nárok na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, na smluvní úroky a zákonný úrok.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ani se – bez omluvy - nedostavil k ústnímu jednání.
3. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne
datum, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvedeného dne, kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum sepsána listin listina nazvaná jako smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku ve výši 1 015,02 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (147,95 Kč) do datum Celkem měla být navrácena částka ve výši 6 162,97 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu ve výši 5 000 Kč, tak poplatek ve výši 1 015,02 Kč, tak úrok ve výši 147,95 Kč. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho.
5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku , tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 419 NOZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
8. Podle § 420 odst. 1 a 2 NOZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
9. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu
s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda uzavřená smlouva je platným nebo neplatným právním jednáním. Pokud jde o samotnou smlouvu, není ničím odůvodněno ujednání o poplatku, který je nazýván v sazebníku„ poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru“ či ve smlouvě„ administrativním poplatkem za sjednání úvěru“ ,. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovaným) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou.
11. Ze smlouvy není ani zřejmé, jaké protiplnění se mělo žalovanému dostat za poplatek ve výši 1 015,02 Kč a případně za zvýšený poplatek ve výši 2 030,05 Kč. Jde o částku, která znatelně převyšuje sjednaný úrok a o částku, která dosahuje – na poplatku - 20 % poskytnuté jistiny. Jednou je poplatek míněn jako administrativní (v textu smlouvy), avšak v příloze je nazván jako poplatek za prodloužení splatnosti úvěru, pokud bude úvěr řádně splácen do datum. Soudu není jasné, jak se může prodloužit splatnost úvěru při řádném splácení, když úvěr měl být (celý) splatný do datum.
12. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 23 % půjčené částky. Přepočtený roční úrok ze smlouvy potom činí 280 % p. a. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 10 % ročně.
13. Takto určená úroková sazba (280 % p. a.) vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období.
14. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.
15. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.
16. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 5 000 Kč, kterou nevrátil. Žalovaný převzal částku ve výši 5 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.
17. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 5 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.
18. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (předžalobní výzvu) ve které měl žalovaný plnit do datum, potom je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od dne následujícího po tomto datu, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne datum.
19. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadovanou smluvní pokutu, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Základem pro rozhodnutí je tedy míra úspěchu ve věci, resp. poměr, v jakém kdo z účastníků byl úspěšný. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 7 500 Kč. Soud žalobě vyhověl pouze co do částky 5 000 Kč a ohledně zbytku žalobu zamítl. Úspěch žalobce tedy činí 67 %, úspěch žalovaného potom činí 33 %. Od úspěchu žalobce je nutné odečíst úspěch žalovaného (67 % – 33 % = 34 %). Soud posoudil náklady řízení, které žalobkyně účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva se základním skutkovým a právním rozborem a návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. , (dále advokátní tarif), tři režijní paušály 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 Kč advokátního tarifu; v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada ve výši 390 Kč odpovídající jízdnému veřejnou dopravou a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. Celkem náklady řízení činí 3 290 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu 34 % účelně vynaložených nákladů řízení, tedy na částku 1 118,60 Kč, kterou je žalovaný v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob (věc pod sp. zn. 6 C 132/2021 ), kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše úvěru a splatnost), dalších obdobných žalob se žalobkyně domáhá u Okresního soudu v Ostravě a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.