Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
20 C 50/2021-53
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 707 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 952,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 952,13 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 754,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 707 Kč od 29. 4. 2020 do 9. 8. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 754,87 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 952,13 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 602,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 952,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 952,13 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 754,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 707 Kč od 29. 4. 2020 do 9. 8. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 754,87 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 19 952,13 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 602,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 12. 2020 a doplněnou dne 8. 6. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 32 707 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 4. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žaloba je dále odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 29. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěrový rámec a žalovaný čerpal peněžní prostředky v souhrnné výši 22 800 Kč. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek původního věřitele webová adresa. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet a splatit nejpozději do 28. 4. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, ten se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
3. Z provedeného dokazování, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 9. 2019, má soud za prokázané, že mezi spol. právnická osoba a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne na žalovanému otevření úvěrového rámce až do částky 80 000 Kč na dobu jednoho roku s tím, že se žalovaný se zavázal platit měsíční splátky ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem nebo 1 000 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba 11,75 %. Poskytnutí finančních prostředků ve výši 22 800 Kč má soud za prokázané z platební bilance. Z té bylo také zjištěno, že žalovaný na„ úvěr zaplatil celkem částku 2 847,87 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Z upomínky ze dne 3. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, a to ve lhůtě 3 dnů. Upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením číslo Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.
6. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
8. Ust. § 6 a § 8 o. z. stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11. S ohledem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Při právním posouzení sporu soud přihlédl k rozhodovací praxi název soudu, který např. rozsudkem sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí dospěl k závěru, že obecná ustanovení občanského zákoníku , vyjádřená v hlavě I, je nutné používat vždy a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Pokud věřitel požaduje úrok z úvěru nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V tam přezkoumávané věci sjednaný úrok činil 132,44 % a tento úrok název soudu vyhodnotil jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku název soudu dospěl k závěru, že smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou a zdůraznil, že věřitel by předmětnou částku dlužníkovi nepůjčil a smlouvu by neuzavřel, pokud by dlužník na jeho podmínky nepřistoupil. Uzavřel, že úvěrovou smlouvou s lichvářskými úroky je nutno posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku , přičemž veškeré nároky s výjimkou nároku na vrácení jistiny musí být nedůvodné.
12. Dále soud přihlédl i k dalšímu rozhodnutí název soudu, který ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí uvedl, že pokud účastníci v úvěrové smlouvě sjednají úrok, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 ). V řešené věci byl úvěrovou smlouvou sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, což představuje úrok ve výši 240 % ročně. K takovému úroku název soudu uvedl, že ho nelze v žádném případě považovat za úrok přiměřený. název soudu konstatoval, že v roce 2015 – 2016 se úvěrové úroky bank pohybovaly mezi 13 a 14% ročně. Více než desetinásobná sazba věřitele je tedy jasně nepřiměřená, přičemž lze uvažovat, že nebankovní nezajištěný úvěr by mohl být posouzen jako přiměřený, pokud by bankovní sazby přesahoval o maximálně 50% název soudu shrnul, že věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené úroky přesahující o více než 50% sazby bankovních úvěrů, nelze přiznat právní ochranu. Vzhledem k tomu, že název soudu hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou (§ 588 občanského zákoníku ), posoudil vztah mezi účastníky podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku ).
13. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný nárok žalobkyně je důvodný toliko zčásti. Úvěrovou smlouvou měl být sjednán měsíční úrok ve výši 11,75 %, tedy úrok ve výši 141 % ročně. Takový úrok soud posoudil jako úrok nemravný a lichvářský. Ujednání o takovém úvěrovém úroku je podle § 580 o. z. s odkazem na § 6 a § 8 o. z. neplatné, protože se příčí dobrým mravům, přičemž k této neplatnosti soud musí přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu. Je naprosto zřejmé, že takto ujednaný úvěrový úrok více mnohonásobně překračuje obvyklé úrokové sazby bank. Takový úrok jednoznačně podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Posoudil-li nadřízený soud jako nemravný úrok 132 % ročně v období let 2015 – 2016, kdy se úroky pohybovaly mezi 13 a 14 % ročně, pak musí být nemravný i roční úrok 141 % vztahující se k září 2019, když v tomto období činila obvyklá úroková míra bank cca 19 % (www.cnb.cz). Z tohoto důvodu posoudil zdejší soud smlouvu o úvěru uzavřenou účastníky řízení jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku , přičemž nároky z ní vzniklé se opírají o bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku .
14. Soud dospěl tedy k závěru, že žalovanému byla dne poskytnuta žalobkyní jako úvěr na neplatnou úvěrovou smlouvu částka 22 800 Kč. Žalovanému s ohledem na shora řečené skutečnosti vznikla povinnost vydat žalobkyni předmět bezdůvodného obohacení, tedy po započtení plateb ve výši 2 847,87 Kč částku 19 952,13 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k datu 10. 8. 2020. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020. Dle přiloženého poštovního podacího archu vztahujícího se k odeslání výzvy bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Podle § 573 o. z. se výzva dostala do sféry žalovaného dnem 6. 8. 2020 a nejpozději dne 9. 8. 2020 měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 10. 8. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Žalovanému vznikla tedy dnem 10. 8. 2020 povinnost částku 19 952,13 Kč žalobkyni zaplatit, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně (výrok I. rozsudku). Pokud se žalobkyně domáhala příslušenství od data dřívějšího respektive vyššího, byla žaloba s ohledem na výše uvedené skutečnosti, co do příslušenství zčásti zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úvěrového úroku 12 004,90 a vynaložených nákladů 750 Kč, žalobu v této části soud zamítl včetně požadovaného příslušenství (výrok II. rozsudku), protože se opírala o neplatnou úvěrovou smlouvu, jak je výše vysvětleno.
15. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , na základě kterého soud náhradu nákladů řízení s ohledem na částečný úspěch žalobkyně poměrně rozdělil. V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně v daném případě nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 309 Kč a odměny advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 500 Kč za úkon dle ust. § 14b odst. 1 uvedené vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) spolu s paušální náhradou hotových výdajů ke každému z uvedených úkonů právní služby po 100 Kč dle § 14b zmíněné vyhlášky a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 387 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně. V daném případě soud aplikoval odměnu za poskytnuté právní služby v uvedené výši s ohledem na to, že žaloba byla podána v podobě tzv. ustáleného vzoru, jednalo se o předmět řízení v podobě peněžitého plnění a tarifní hodnota nepřevýšila 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobkyně se obdobných nároků na obdobném skutkovém základu domáhá opakovaně a jelikož se vždy jedná o požadavky na zaplacení plnění z obdobných smluv o úvěru, logicky využívá žaloby v podobě ustálených vzorů. Náklady řízení by tak při plném úspěchu žalobkyně představovaly částku ve výši 3 487 Kč. Žalobkyně měla v daném případě úspěch z 58,64 % předmětu řízení a její neúspěch tedy činil 41,36 % (počítáno včetně požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a podle poměrů úspěchu a neúspěchu jí tedy přísluší 17,28 % nákladů řízení, tj. 602,55 Kč, které jsou splatné k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 , část věty před středníkem o.s.ř. , žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.