Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 C 59/2021-24

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 11 254 Kč s příslušenstvím - půjčka

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci

a. částku 5.900 Kč,

b. s úrokem z prodlení z částky 5.900 Kč ve výši 8,05% p.a. za dobu od 11. 1. 2020 do zaplacení,

a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti

a. zaplatit žalobci částku 5.354 Kč,

b. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 4.220,18 Kč

c. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.421,27 Kč

d. zaplatit žalobci úrok ve výši 23,72% p.a. z částky 6.999,99 Kč za dobu od datum do zaplacení

e. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 6.999,99 Kč za dobu od datum do datum

f. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1.099,99 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a. částku 5.900 Kč, b. s úrokem z prodlení z částky 5.900 Kč ve výši 8,05% p.a. za dobu od 11. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Zamítá se návrh, aby byla žalovaná zavázána k povinnosti a. zaplatit žalobci částku 5.354 Kč, b. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 4.220,18 Kč c. zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.421,27 Kč d. zaplatit žalobci úrok ve výši 23,72% p.a. z částky 6.999,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení e. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 6.999,99 Kč za dobu od [datum] do [datum] f. zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 1.099,99 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 domáhal zaplacení částky 11.254 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 24. 4. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalované částku 7.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně poplatku ve výši 5.354 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná měla úvěr řádně splatit nejpozději do dne 4. 6. 2017. Žalovaná na úvěr do dnešního dne zaplatila pouze částku 1.100 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 6.999,99 Kč a zbylého poplatku ve výši 4.254,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 6. 12. 2019. Žalobce dále nárokuje kapitalizovaný smluvní úrok za období od 5. 6. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 4.220,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 12. 6. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 1.421,27 Kč a další smluvní úrok a úrok z prodlení z jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z předložených listinných důkazů, a to karty zákazníka ze dne 22. 4. 2016, smlouvy o půjčce ze dne 24. 4. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1.2 2019 včetně příloh, oznámení o postoupení ze dne 6. 12. 2019 a předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020, soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dle karty zákazníka žalovaná na mateřské dovolené bydlící s přítelem měla mít příjem 15.300 Kč ze státních sociálních dávek, měla se starat o dvě nezaopatřené děti s výdaji 4.000 Kč na nájem a 6.000 Kč na další výdaje domácnosti. Dle výše uvedené smlouvy o půjčce měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 7.000 Kč, kterou měla žalovaná žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 5.180 Kč a pojištěním ve výši 174 Kč formou 58 týdenních splátek po 213 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí úvěrované částky. V obchodních podmínkách věřitele je uvedena roční úroková sazba 23,72 % Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019 s výzvou k uhrazení do 10 dnů od doručení. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek přípisem ze dne 7. 5. 2020.

5. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

6. Dle ust. , , v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ust. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

13. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalované vycházel z toho, že žalovaná měla měsíční příjmy ze sociálních dávek ve výši 15.300 Kč, výdaje pak ve výši 10.000 Kč, převis příjmů nad výdaji tak měl dle zjištění věřitele při předpokládané měsíční splátce úvěru ve výši 852 Kč (4 x 213 Kč) činit 4.448 Kč. Žalované by tak zbývala na další výdaje (mimořádné či relativně běžné) částka ve výši 4.448 Kč měsíčně, což je částka z pohledu soudu poměrně nízká, aniž by vzal v potaz, že žalovaná platila velmi nízkou částku na nájemné nebo na bydlení, její příjem byl výlučně ze sociálních dávek a měla se starat o dvě nezaopatřené děti, čímž se věřitel blíže nezabýval. Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Soud má z provedeného dokazování za to, že ostatní výdaje žalované ve výši 6.000 Kč a částky 4.000 Kč na bydlení jsou velmi nízké s ohledem na průměrnou výši nájmů v obec a starost žalované o dvě nezaopatřené děti. Žalobce pak nijak neprokázal, že by věřitel výdaje žalované nějakým způsobem ověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by věřitel mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalované. Konkrétními výdaji žalované se věřitel vůbec nezabýval (náklady na stravu, ošacení, hygiena). Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel poměry žalované do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěryschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

14. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že věřitel se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalované za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Věřitel se však pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval, natož aby po žalované požadoval přehled pohybů na jejím účtu za přiměřené období předcházející žádosti o úvěr. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že věřitel dostatečně neprověřil výdaje žalované a nehodnotil všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu.

15. Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl zastřeným způsobem (s ohledem na výši jistiny a splatnosti úvěru je výše poplatků za ostatní služby ve výši 60 % jistiny, zcela zřejmě nepřiměřená) původně sjednán úrok 66,52 % ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 10 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaná neplatnost namítala ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

16. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění věřitele odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které věřitel poskytl žalované (úvěr ve výši 7.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění věřitele ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované ( ). Žalovaná věřiteli již dle tvrzení žalobce zaplatila částku 1.100 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 5.900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat.

17. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení ( ). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobcem vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději doručením první výzvy k plnění (oznámení o postoupení podle podacího lístku odeslané 7.1.2020 je třeba považovat za doručené ve smyslu ust. dnem 10.1.2020), dostala se do prodlení s peněžitým plněním a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle , v platném znění.

18. Soud tak zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku 5.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. za dobu od 11. 1. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. stanovena v délce tří dnů (výrok I.)

19. Výrokem II. písm. a) byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení poníženému o částečné plnění žalované (1.100 Kč) přiznanou výrokem I. a nároky specifikovanými v bodě V. žaloby mimo jistinu tedy dlužného úroku ve výši 171,40 Kč, dlužného poplatku z administrativu ve výši 1.400 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2.525,65 Kč a dlužného poplatku ze životní pojištění ve výši 156,96 Kč, celkem ve výši 4.254 Kč + 1.100 Kč.

20. Výrokem II. písm. b) a d) byl zamítnut nárok na smluvní úrok ve výši 23,72% p.a. z částky 6.999,99 Kč. Vzhledem k závěru o neplatnosti celé smlouvy (viz. odst. 16, 17, 18), považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o obchodním úroku. Soud tak úrok za období od 5. 6. 2017 do 6. 12. 2019 kapitalizovaný na výši 4.220,18 Kč (výrok II. písm. b)) a další úrok od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok II. písm. d)) shledal nedůvodný.

21. Výrokem II. písm. c) a e) byly zamítnuty další žalobou uplatněné nároky, které soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnými. Jedná se o požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení a další úrok z prodlení ze žalované jistiny 6.999,99 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o období před splatností, která nastala vzhledem k neplatnosti smlouvy až na výzvu žalobce, nemůže být nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 12. 6. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 1.421,27 Kč (výrok II. písm. c)) a další úrok z prodlení za období od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 (výrok II. písm. e)) důvodný.

22. Výrokem II. písm. f) byl zamítnut nárok na úrok z prodlení z rozdílu mezi žalovanou jistinou (6.999,99 Kč) a částkou, kterou dle tvrzení žalobce žalovaná již zaplatila (1.100 Kč), když v této částce se žalovaná nikdy nedostala do prodlení, jelikož ji zaplatila ještě před výzvou žalobce k vydání bezdůvodného obohacení (viz odůvodnění odstavce č. 21).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaná byla ve sporu úspěšnější jak žalobce a žalobce by tak byl povinen jí hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).