Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
55 C 20/2021-21
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 12.340 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.340 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši
1.200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12.340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.340 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši
12.340 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 4. 2018 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva
o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku v celkové výši 21.240 Kč (z toho částku ve výši 12.000 Kč jakožto úvěr a částku ve výši 9.240 Kč jakožto kapitalizovaný úrok), a to formou týdenních splátek ve výši 354 Kč. Žalovaná uhradila žalobci částku ve výši 8.900 Kč, zbývající dlužnou částku žalobci nevrátila, ačkoli k tomu byla písemně vyzývána.
3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.
4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.
5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.
6. Dne 30. 4. 2018 byla mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byly žalované téhož dne poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, přičemž poskytnutí těchto prostředků žalovaná svým podpisem stvrdila. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Smluvní podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr ve výši 12.000 Kč, jakož
i souhrnný poplatek ve výši 9.240 Kč, tedy částku v celkové výši 21.240 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 354 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 3. 6. 2020.
7. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník “), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014.
8. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). Žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem stvrdila, že tento úvěr jí byl dne 30. 4. 2018 v hotovosti poskytnut. Žalovaná se touto smlouvou zavázala vrátit žalobci jak úvěr ve výši 12.000 Kč, tak i zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9.240 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 354 Kč. Žalovaná však ve sjednaných splátkách celou částku úvěru, jakož i celou částku souhrnného poplatku řádně a včas neuhradila
a porušila tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde
o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci zbývající dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl
a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 12.340 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit i úrok z prodlení.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal paušální náhradu nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , a to ve výši 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne
23. 11. 2020) a náhradu soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (800 Kč + 200 Kč), neboť žalobci může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 674/2001 ze dne
15. 5. 2002).
13. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j)
a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Městského soudu v obec.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.