Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
19 C 79/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 463,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku zamítá, a to
co do částky 8 463,14 Kč,
co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,28 Kč,
co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,
co do úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 718,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 5. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku zamítá, a to co do částky 8 463,14 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,28 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 718,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 18 463,14 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba IČO, sídlem adresa, kdy s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu této společnosti převedena na společnost x právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 25. 1. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná
se zavázala poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč (sestávajícími z poplatků a úroku ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl úvěr poskytnut) splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 25. 2. 2019 zesplatnila. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 8. 7. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však ani poté na dlužnou částku sestávající z jistiny úvěru ve výši 10 679,14 Kč, poplatků za uzavření smlouvy ve výši 826 Kč, administrativních poplatků ve výši 958 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 588,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 679,14 Kč
od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 10 679,14 Kč od 21. 5. 2020
do zaplacení ničeho neuhradila. Neučinila tak ani na základě předžalobní upomínky.
2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Rovněž žalovanou prověřila náhledem do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 9 600 Kč měsíčně, přičemž její měsíční výdaje činí 5 860 Kč, její měsíční použitelný příjem tak představoval částku 3 740 Kč. Majetková situace žalované byla prověřena na základě předložené nájemní smlouvy a poštovních poukázek. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Právní předchůdkyně žalobkyně po zhodnocení výše uvedených informací uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný spotřebitelský úvěr splácet.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 1. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z poskytnuté jistiny, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 17 300 Kč prostřednictvím 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 300 Kč, splatných vždy 25. den v měsíci. První splátka byla splatná dne 25. 2. 2018. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky řádně a včas bylo mezi stranami ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně může žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné částky ve lhůtě nejméně 30 dnů. Pakliže ani poté žalovaná dlužnou částku neuhradí, má právní předchůdkyně žalobkyně právo prohlásit úvěr za zesplatněný s tím, že tato splatnost se týká pouze nesplacené jistiny. Zesplatnění úvěru je účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Dnem účinnosti zesplatnění úvěru přirůstá nesplacená část dosud splatných úroků k poskytnutí jistině. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně tohoto práva zesplatnění nevyužije, dnem splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. Dále byla mezi stranami pro případ prodlení žalované s úhradou splátek či zesplatnění jistiny sjednána povinnost žalované k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení (prokázáno citovanou smlouvou). Žalovaná uhradila řádně a včas pouze první dvě splátky, s úhradou další splátky se již dostala do prodlení, zbývající splátky již žalovaná neuhradila. Dne 26. 2. 2019 tak byla žalovaná v prodlení s úhradou celé dlužné částky (prokázáno citovanou smlouvou a přehledem transakcí). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno náhledem do obchodního rejstříku, citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která ke dni 20. 5. 2020 činila 20 551 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem ze dne 24. 7. 2020). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2020 a podacím lístkem).
5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 1. 2018 zjistil, že žalovaná ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je vdaná, v současné době je na mateřské/rodičovské dovolené, v domácnosti žije s jednou výdělečně činnou osobou a jednou vyživovanou osobou mladší 6 let, přičemž bydlí v nájmu. Vlastní auto a standardní vybavení domácnosti. Její průměrné měsíční příjmy za poslední 3 měsíce činily 9 600 Kč, jednalo se přitom o rodičovský příspěvek/mateřskou, což mělo být doloženo složenkami. Průměrné měsíční výdaje žalované za poslední 3 měsíce činily 5 860 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 2 600 Kč, energií ve výši 760 Kč a stravování/výživného ve výši 2 500 Kč, což mělo být doloženo pokladními doklady. Žalovaná v této žádosti zároveň prohlásila, že veškeré uvedené údaje, týkající se její osoby, jsou pravdivé a že nic ze své strany nezamlčela. Z poštovních poukázek ze dne 10. 7. 2017, 8. 8. 2017 a 7. 9. 2017 soud zjistil, že žalované byla v měsíci červenci, srpnu a září 2017 vyplacena Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Příbrami částka ve výši 9 600 Kč. Z nedatované nájemní smlouvy soud zjistil, že jméno příjmení jako pronajímatel pronajal jméno příjmení a žalované pronajal blíže nespecifikovaný byt na dobu od 1. 5. 2016 do 1. 5. 2020 za nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Soud dále ze shora uvedené smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaná podpisem této smlouvy potvrdila, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů, které uvedla v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je schopna veškeré sjednané splátky hradit řádně a včas, přičemž stvrdila, že veškeré listin y a jiné doklady předložené právní předchůdkyni žalobkyně v souvislostí s tímto úvěrovým vztahem jsou platné a účinné a že veškerá prohlášení učiněná vůči právní předchůdkyni žalobkyně a údaje poskytnuté právní předchůdkyni žalobkyně jsou pravdivé a úplné.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní. K této je přitom soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
19. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
22. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací uvedených v žádosti žalované o úvěr a oproti dokladům získaných od žalované. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. V žádosti žalované o úvěr byly sice uvedeny informace o jejích osobních poměrech a rovněž o jejích pravidelných příjmech a výdajích, soud však nemá za to, že by tyto údaje byly řádně prověřeny. Pokud jde o tvrzené příjmy, žalobkyně tyto ověřovala na základě poštovních poukázek za období od července do září 2017, tvrzení žalované ohledně jejích příjmů se však měla vztahovat k období 3 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, k němuž došlo dne 25. 1. 2018, tedy době od října do prosince 2017. K tomuto období však žádné doklady předloženy nebyly. Pokud jde o tvrzené výdaje, žalobkyně k důkazu předložila pouze nájemní smlouvu, která sama o sobě vykazuje značné nedostatky a zároveň nemůže prokazovat skutečnost, zda žalovaná sjednané nájemné řádně hradila. V žádosti žalované o úvěr bylo uvedeno, že tvrzené výdaje měly být doloženy pokladními doklady, tyto však žalobkyně k důkazu nepředložila.
23. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení,
např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.
1 As 30/2015 -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na citovanou judikaturu není možné se spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele o jeho majetkových poměrech, nýbrž je nutné trvat na jejich doložení, což se však v daném případě nestalo.
24. Vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované a žalované úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaná schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
25. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou jí žalovaná nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni z poskytnuté jistiny splacena, tj. částky 10 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby, tj. od 5. 1. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud uhrazené splátky úvěru byly započteny na jiné nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru než na jistinu (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když neshledal důvod pro její prodloužení.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 718,90 Kč, přičemž tato částka představuje 8,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,16 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,84 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 463,14 Kč sestávající z částky 1 860 Kč
za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení,
d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 718,90 Kč (tj. 8,32 % z částky 8 640,80 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.