Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 15/2021-11
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Hortenskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 4.862,20 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.862,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 711,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 222,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4.862,20 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 18,90% ročně z částky 4.862,20 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.862,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 711,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 222,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4.862,20 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 18,90% ročně z částky 4.862,20 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 4.862,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná dne 13. 2. 2017 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dále právní předchůdce žalobce, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, se žalovanou uzavřel dne 27. 3. 2017 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě kterého byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr – tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 1.000 Kč. Žalovaná byla zároveň dle Smlouvy o úvěru povinna platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a dále byla žalovaná povinna platit ceny za služby spojené s vedení kontokorentního účtu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem právního předchůdce žalobce. Dále žalobce ve svém návrhu uvedl, že dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu s tím, že překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byla žalovaná povinna vyrovnat. Žalovaná však nepovolený debetní zůstatek i přes upomínky učiněné ze strany právního předchůdce žalobce nevyrovnala a proto právní předchůdce žalobce převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 11. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a současně právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Žalovaná byla dne 1. 11. 2019 vyrozuměna výzvou o převedení debetního zůstatku na evidenční účet a zároveň byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. Ze žalobního návrhu dále vyplývá, že pohledávka za žalovanou vyplývající z uzavřené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, s účinností ke dni 1. 12. 2020 postoupena žalobci s tím, že k 1. 12. 2020 pohledávka za žalovanou dosáhla výše celkem 5.796,90 Kč, kdy částka 4.862,20 Kč představuje zůstatek úvěru, tzv. jistiny, částka 222,85 Kč představuje úrok z úvěru do 1. 12. 2020 a částka 711,85 Kč představuje úrok z prodlení do 1. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem ze dne 28. 12. 2020. I přes výzvu žalobce ze dne 3. 2. 2021 žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila a to ani v poměrné části a je proto povinna hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku.
Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř. ).
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listin y soud v plném rozsahu odkazuje.
Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle §2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu a to do limitu 1.000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu a pokud by jej žalovaná překročila, toto překročení limitu kontokorentu by bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který by byla žalovaná povinnost uhradit. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku . Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit v případě překročení limitu kontokorentu plnou výši nepovoleného debetního zůstatku. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku . Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovanou na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, v celkové výši 900 Kč (odměna za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění. Pokud žalobce uvádí, že by náhrada nákladů řízení měla být vypočtena bez aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, neboť podaná žaloba není formulářová, soud tento názor žalobce nesdílí. Žalobce žaluje v nemalém počtu případů nezaplacené kontokorentní úvěry, ve formuláři pro vydání elektronického platebního rozkazu mění pouze datum uzavření smlouvy a její číslo, sjednanou výši povoleného debetního zůstatku na běžném účtu a výši dlužné částky včetně jejího příslušenství. Stěží si představit klasičtější příklad formulářové žaloby. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.