Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
86 C 15/2020-80
Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 40 341 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 341 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 341 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 7 283,12 Kč a úroku ve výši 90,01 % ročně z částky 31 951,83 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částku 121 932 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 341 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 341 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 7 283,12 Kč a úroku ve výši 90,01 % ročně z částky 31 951,83 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částku 121 932 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 4. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 341 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 7 283,12 Kč. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 18. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s efektivním úrokem 138,19 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč počínaje měsícem červenec 2018. Žalovaný dohodnuté podmínky splácení neplnil, dostal se do prodlení s úhradou splátek a v důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení ve výši 600 Kč. Současně došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 21. 10. 2019, kdy jistina a úrok činily 38 743,98 Kč. Po zesplatnění žalovaný nic neuhradil. Dále bylo sjednáno, že v případě nezaplacení jistiny ke dni zesplatnění má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Tuto pokutu vyčíslila ke dni podání žaloby v částce 7 283,12 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani nepředložil žádné důkazy.
3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy.
4. Návrhem žalovaného ze dne 18. 6. 2018 a akceptací návrhu ze strany žalobkyně dne 19. 6. 2018 je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru číslo. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč a žalovaný ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 3 387 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta v efektivní výši 138,19 % ročně. Celková částka k zaplacení činila 101 610 Kč a předpokládané RPSN bylo 138,19 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 30 dnů byla v čl. 6 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, splatná vždy k 10. dni po jejím vzniku. Po zesplatnění úvěru právo na smluvní pokutu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut činí max. 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále bylo v čl. 6 sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka. U každé splátky, se kterými se dlužník ocitne v prodlení o délce 15 dnů, činí výše nákladů 200 Kč a právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky vždy patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Splatnost nákladů byla sjednána vždy k 10. dni po jejich vzniku. Podle čl. 6 v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde k automatickému zesplatnění úvěru a jistina, úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů se stávají okamžitě splatnými, přičemž úroky dosud nezaplacené se stávají součástí„ nové“ jistiny, která je splatná v den zesplatnění. Podle čl. 6 smlouvy jestliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Dne 18. 6. 2018 žalovaný rovněž podepsal předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.
5. V listin ě nazvané Hodnocení klienta ze dne 18. 6. 2018 žalovaný uvedl své výdělkové poměry, zaměstnavatele a označil své měsíční výdaje. Konkrétně příjem ze zaměstnání 18 800 Kč. Manželku či partnerku neuvedl. K výdajům uvedl 3 děti v domácnosti, jejichž výdaje odhadl na částku 5 000 Kč, životní minimum žalovaného bylo uvedeno v částce 3 410 Kč. Mezi další závazky uvedl splátky Profi Credit Czech ve výši 2 499 Kč, výdaje na bydlení činily 1 600 Kč, přičemž bydlení uvedl vlastní. Po odečtení výdajů a rezervy 1 000 Kč činily volné zdroje 5 291 Kč. K prokázání svých příjmů žalovaný doložil pracovní smlouvu, výplatnice za měsíc květen a červen 2018 a výpis z účtu prokazující připsání mzdy na jeho účet. Dále byl připojen výpis z registru dlužníků Solus s negativním výsledkem.
6. Výpisem z účtu žalobkyně je prokázáno, že dne 18. 6. 2018 byla na účet žalovaného, který žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, převedena částka 40 000 Kč. Podle přehledu splácení žalovaný zaplatil pouze první splátku ve výši 4.992 Kč.
7. Podle listin y označené jako Karta klienta žalovaný uhradil 13 splátek, tu poslední dne 15. 8. 2019 Celkem na úvěr splatil částku 44 200 Kč.
8. Výzvami ze dne 17. 9. 2019 a 18. 10. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost automatického zesplatnění v případě prodlení s úhradou delším než 65 dnů. Dopisem ze dne 21. 10. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru v důsledku prodlení se splátkou delším než 65 dnů a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 40 341 Kč skládající se z jistiny 31 951,83 Kč, úroku 6 792,15 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a náhrady nákladů 600 Kč.
9. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. Odeslání výzvy je doloženo poštovním podacím archem.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky ve výši 40 000 Kč žalovanému. Tato částka také byla žalovanému zaslána na jím uvedený účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace podle § 95 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Současně učinila úkony pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dostatečným způsobem ověřila příjmy žalovaného, neboť za zodpovědné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouze zhodnocení údajů poskytnutých toliko dlužníkem, nýbrž je třeba je rovněž ověřit z podkladů předložených dlužníkem či získaných z veřejně dostupných zdrojů. Povinnost ověřit údaje uvedené dlužníkem se však nevztahuje pouze na příjmy, ale musí být relevantně ověřeny i uvedené výdaje. V daném případě žalovaný jako samoživitel označil péči o 3 děti, jejichž výdaje ocenil v částce 5 000 Kč měsíčně. Ačkoliv prokázání souhrnných výdajů na výživu dětí nelze jednoznačně prokázat, je nepochybné, že částka na výživu 3 dětí bude značně záviset na jejich věku a tomu odpovídajících potřebách. Ověření věku dětí dlužníka je na rozdíl od doložení jejich výdajů jednoduché např. doložením rodných listů a věková skladba dětí žalovaného mohla být dostatečným vodítkem pro posouzení, zda je uváděná částka 5 000 Kč měsíčně na jejich výživu dostatečná či nikoliv. Významnou položkou je i výdaj spojený s bydlením. Rovněž v tomto případě bylo jednoduše zjistitelné např. výpisem z katastru nemovitostí, zda má žalovaný skutečně zajištěno vlastní bydlení a jeho výdaje s tím spojené činí pouze 1 600 Kč na energie a podobné služby. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy o tom, že dostatečným způsobem ověřila výdaje žalovaného. Pouhé ověření příjmů dlužníka je pouze polovičním naplněním povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti a nelze tím bez pochybností dospět k závěru, že dlužník je schopen úvěr splácet. Žalobkyně tedy neověřením údajů o výdajích dlužníka nenaplnila svou povinnost řádného a odpovědného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v takovém případě je smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit v přiměřené době jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Jak vyplývá z historie úvěru, žalovaný ke dni podání žaloby zaplatit žalobkyni částku 44 200 Kč. Svou povinnost tedy splnil a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.
12. K otázce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy soud pro úplnost uvádí, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Byť ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru hovoří o možnosti spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, což by zakládalo neplatnost relativní, je nutno přistoupit ke komunitárnímu výkladu daného ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, konkrétně s články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18).
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).