Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 211/2020-72
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
anonymizována tři slova
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7 526,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 526,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 526,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 2. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 526,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum na silnici I. třídy č. I/14 (ul. ulice, obec), odstavil po poruše řidič jméno příjmení vozidlo značka automobilu, anonymizována dvě slova, registrační značka, jehož vlastníkem je žalovaný. Žalovaný přes výzvu správního orgánu vrak vozidla ze silnice neodstranil, proto žalobce dne 6. 12. 2019 objednal odtah vozidla a odtahová služba právnická osoba dne 6. 1. 2019 vozidlo odstranila a uskladnila ve svém areálu. Náklady na odtah činily 4 501,20 Kč a náklady úschovy vozidla činily 3 025 Kč. Žalovaný dosud tyto částky žalobci nezaplatil, ačkoliv k tomu byl žalobcem vyzván.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jenž je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese adresa žalovaného, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
Žalovaný zaslal soudu přípis, že neví, o co se v této věci jedná a dále dokument nazvaný kupní smlouva.
Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán (předvolání mu bylo doručeno dne 30. 4. 2021), proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že Policie ČR, územní odbor obec, obvodní oddělení anonymizována čtyři slova územní celek anonymizována tři slova vyzývali žalobce k odstranění odstaveného vozidla (vraku) značka automobilu, anonymizováno, jehož vlastníkem byl žalovaný, ze silnice I/14H v k.ú. obec u obec, v km 1,95. Odstranění tohoto vozidla (vraku) bylo provedeno na základě objednávky žalobce číslo společností právnická osoba a to dne 6. 12. 2019. Dne 6. 1. 2020 bylo vozidlo převezeno k ekologické likvidaci. právnická osoba vyúčtovala žalobci za odtah a uskladnění vozidla částku celkem 7 526,20 Kč. Dle sdělení Městského úřadu – odboru dopravy je žalovaný evidován jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla od 29. 7. 2019 do 13. 1. 2020, kdy bylo vozidlo ekologicky zlikvidováno. Ačkoliv žalovaný předložil dokument nazvaný kupní smlouva, ve kterém je žalovaný uveden jako prodávající a jako kupující je uvedena jméno příjmení, datum narození, a ve kterém je dále uvedeno, že kupující byl seznámen o stavu vozidla, cena dohodou, soud tímto dokumentem nemá za to, že vlastníkem v době odstavení vozidla, odtahu a uskladnění byla jiná osoba než žalovaný.
Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce zajistil odtah a uskladnění odstaveného vozidla, jehož vlastníkem byl žalovaný, ačkoliv tuto povinnost měl sám žalovaný. Právní posouzení se opírá o ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ obč. zák.“), podle které je žalovaný povinen vrátit žalobci, co za něj plnil, ačkoliv měl po právu plnit sám, když žalobce za něj zaplatil odtah a uskladnění odstaveného vozidla v celkové výši 7 526,20 Kč. Žalobci dále náleží ve smyslu § 1970 obč. zák. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.