Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 133/2021-44
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady částka s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba s.r.o., IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o úvěru, na základě které předchůdkyně poskytla na účet žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, tj. částka, uhradit předchůdkyni do datum. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek z datum postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku částka převodem na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil, v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, tj. částka nejpozději do datum.
4. Z tvrzení žalobkyně, z výpisu z účtu a ze sdělení právnická osoba z datum vzal soud za prokázáno, že na bankovní účet č. bankovní účet, jehož majitelem a disponentem byl od datum až do současné doby žalovaný, byla předchůdkyní dne datum zaslána částka ve výši částka, a to pod VS představující rodné číslo žalovaného číslo.
5. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu předchůdkyni ani žalobkyni na dluh ničeho neuhradil (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by jakoukoliv platbu provedl).
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši částka a žalovaný se tuto částku s poplatkem zavázal vrátit předchůdkyni tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když v rámci skutkových žalobních tvrzení ničeho v tomto směru neuvedla. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel na účet částku ve výši částka a neuhradil ničeho.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a předchůdkyní mu byla poskytnuta částka částka, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení.
11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 71 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 42 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku částka. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši částka Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka, z částky částka za 3 úkony odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , když jeden úkon činí částka (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály po částka, tj. částka a 21% DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.