Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (11)No categories available
6 C 207/2020-92
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 245 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 6 024,67 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 517,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 237,88 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do zaplacení, částku ve výši 6 024,67 Kč a úrok ve výši 20 % ročně z částky 29 839,88 Kč od 31. 3. 2020
do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 118 080 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 323,36 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 517,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 237,88 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do zaplacení, částku ve výši 6 024,67 Kč a úrok ve výši 20 % ročně z částky 29 839,88 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 118 080 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 323,36 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. V předmětné věci okresní soud rozsudkem ze dne 4. 6. 2021 rozhodl celkově podruhé. Poprvé bylo rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 6 C 207/2020-55, ze dne 27. 1. 2021. Pro celkové dokreslení průběhu sporu soud doslova nyní přebírá část původního odůvodnění rozsudku pod body 1. až 19. v tomto znění:
2. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 34 245 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši z částky 35 885 Kč, a to ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do 7. 4. 2020 ve výši 69,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 245 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 4. 2020 do zaplacení, dále pak zaplacení pohledávky 6 024,67 Kč a úroku ve výši 62,48 % p. a. z částky 29 839,88 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 118 080 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi účastníky byla dne 9. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, k jeho vyplacení došlo dne 18. 10. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové efektivní sazby 83,87 % p. a. splácet v 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy do každého 22. dne v měsíci počínaje měsícem listopadem 2019.
3. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalovaného, dále byla ověřena historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě informací bylo rozhodnuto o možnosti žalovanému poskytnout úvěr, bylo i ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
4. Žalovaný následně neplnil podmínky smlouvy o úvěru a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze 2krát částky ve výši 1 640 Kč, a to dne 25. 11. a 30. 12. 2019.
5. Před zesplatněním v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč. Bylo to za prodlení celkem dvou splátek, a to číslo 3 a 4 po 499 Kč. Dále pak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrad nákladů v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč opět za dvě nezaplacené splátky shora citované.
6. Dále pak v důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné 22. 1. 2020. K datu 29. 3. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 34 487,04 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění tohoto úvěru.
7. Dále pak bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do úplného zaplacení.
8. V bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původně nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.
9. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
10. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil částky uvedené pod bodem a) až e) v tomto rozvedení:
a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 32 847,04 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 34 487,04 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 839,88 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 647,16 Kč) s příslušenstvím
b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím
c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím
d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 3. 2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 34 487,04 Kč od 31. 3. 2020 do 7. 4. 2020 ve výši 275,92 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 32 847,04 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 6 024,67 Kč.
e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 839,88 Kč ode dne 31. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,48 % p. a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.
11. Protože žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy, byla podána žaloba na zaplacení částek, které jsou uvedeny shora.
12. Soud úvodními úkony zkoumal ve věci svou místní příslušnost, když ze samotné smlouvy o úvěru vyplynulo, že žalovaný uváděl, že má adresu pro doručování adresa. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný má vedeno trvalé bydliště na adrese adresa. Žalovanému byly na adresu do obec zasílány výzvy soudu k vyjádření, kde se v době podání žaloby 30. 9. 2020 zdržoval s úmyslem zde bydlet a žít. Na adrese adresa, žalovaný žádnou z výzev nepřejal do vlastních rukou, nereagoval ani na emailové přípisy zasílané mu na emailovou adresu opět podle smlouvy. Soud v konečné fázi proto vyšel z toho, že místní příslušnost je dána podle ustanovení § 85 odst. 1 věta třetí o. s. ř., neboť adresa, jak již shora uvedeno podle centrální evidence obyvatel je adresa, na tuto adresu byla pak žalovanému doručena i žaloba a předvolání k jednání postupem podle § 49 o. s. ř.
13. Jednání ve věci bylo konáno dne 27. 1. 2021, žalovaný se k jednání nedostavil.
14. Po zahájení byl zástupkyni žalobkyně při jednání zpřístupněn názor soudu, že smlouvu hodlá posoudit jako neplatné právní jednání v rozporu s dobrými mravy podle § 580 o. z., kdy podle § 588 o. z. k tomu soud přihlédne i bez návrhu. Pak by u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat.
15. Zástupkyně žalobkyně sdělila, že není možno na úvěrovou smlouvu v kontextu s judikaturou soudních rozhodnutí hledět, jako by šlo o smlouvu úplně neplatnou. Pokud by měl být veden spor, tak je to spor o platnosti ujednání o úrokové míře, nelze to však stáhnout na smlouvu celou.
16. Při jednání soud provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato byla podepsána ze strany žalovaného, úvěr byl poskytnut na částku 30 000 Kč, celková výše měsíční splátky činila 1 640 Kč, počet splátek byl celkem 60. Zápůjční úroková sazba činila 83,87 % p. a. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů RPSN pak činila 83,87 %. Na celkovou výši úvěru tak měl žalovaný celkem zaplatit částku 98 400 Kč. Uvedený návrh smlouvy byl podepsán 18. 10. 2019, následně pak bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru, opět je zde uvedeno, že celková výše úvěru je 30 000 Kč a celková částka, kterou bude muset zaplatit, 98 400 Kč. Skutečnost, že částku 30 000 Kč žalovaný obdržel, vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Žalobkyně rovněž prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo s žalovaným jednáno o jeho výdělkových poměrech, jak vyplývá z hodnocení klienta výpisu ze záznamu z registru SOLUS a NRKI, prohlášení žalovaného a potvrzení zaměstnavatele o výši jeho příjmu. Žalovanému na adresu pro doručování podle uzavřené smlouvy pak byly doručovány výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, a to dne 24. 2. 2020 a 24. 3. 2020, dne 29. 3. 2020 pak mu bylo zasláno oznámení o zesplatnění celého úvěru. Současně mu bylo sděleno, jaké částky má zaplatit.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu, a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení o. z. na tento případ dospěl k závěru, že uzavřená smlouva mezi účastníky sporu se dobrým mravům skutečně příčí. Za situace, že žalobkyně úvěruje žalovaného částkou 30 000 Kč a oproti tomu má obdržet celkem částku 98 400 Kč, byť celkem až za pět let, je to podle názoru soudu skutečnost, která není normální, která neodpovídá běžnému úvěrovému vztahu, a to i přesto, že v dané věci jde o občana na straně jedné jako osobu fyzickou a na straně druhé nebankovní instituci, která nemusí být tak úzce svázána normami spotřebitelských vztahů. To vše dále přesto, že žalovaný dobrovolně smlouvu alespoň podle dokladů ve spisu s žalobkyní uzavřel, když jeho kompletní stanovisko k věci nebylo možno pro jeho nečinnost přesně zjistit. V konečné fázi se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky přes 150 000 Kč. Z výpočtu soudu tak podle jeho názoru nemravnost celého jednání žalobkyně jednoznačně vyplývá. Soud proto celou smlouvu od samého počátku posoudil jako neplatné jednání a znovu opakuje, že šlo o jednání v rozporu s dobrými mravy.
19. Uvedené právní posouzení má ten dopad, že pokud žalovaný přijal částku 30 000 Kč, vrátil pouze částku 2 x 1 640 Kč, tak na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a následujícího o. z., kdy podle odstavce 1 tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný se obohatil o částku 26 720 Kč, kterou musí žalobkyni nepochybně vydat a v tomto směru soud ve výroku pod bodem I. rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného žalobkyni uvedenou částku 26 720 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku.
20. Ve zbytku podané žaloby je žaloba již s ohledem na shora uvedené posouzení nedůvodná, a proto ve výroku pod bodem II. rozsudku byla žaloba zamítnuta ve vztahu k zaplacení jednotlivých částek, jak jsou zde blíže specifikovány.
21. Okresní soud tedy v původním rozsudku rozhodl takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky o 7 525 Kč vyšší a dále pak zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 35 885 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do 7. 4. 2020 ve výši 69,78 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 245 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 4. 2020 do zaplacení, dále zaplacení pohledávky ve výši 6 024,67 Kč, úroku ve výši 62,48 % p. a. z částky 29 839,88 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 118 080 Kč, tak v této části se žaloba zamítá.
22. Proti rozsudku ze dne 27. 1. 2021 žalobkyně v zákonné lhůtě podala odpor, a to pouze do části výroku pod bodem II., kde požadovala změnu tohoto rozsudku tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni částky, které jsou nyní nově uvedeny ve výroku tohoto rozsudku pod bodem I. Současně pak žalobkyně požadovala i změnu výroku rozsudku v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi účastníky.
23. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl následně bez jednání ve věci usnesením č. j. 19 Co 359/2021-81 ze dne 16. 4. 2021, kde ve výroku rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se částečně zrušuje ve výroku II. ohledně částky 4 517,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 237,88 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 3. 2020 do zaplacení, ohledně částky 6 024,67 Kč a ohledně úroku ve výši 20 % ročně z částky 29 839,88 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 118 080 Kč a dále ve výroku III. o náhradě nákladů řízení a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
24. Z obsahu odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pak dále doslova vyplývá že, ve skutkové rovině odvolací soud vychází z (dosavadních) zjištění soudu prvního stupně, proto na ně také pro stručnost odkazuje.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
28. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 o. z. Základní záležitostí této smlouvy je závazek úvěrující osoby (zde žalobkyně), že úvěrovanému (zde žalovanému) poskytne peněžité prostředky (zde 30 000 Kč) a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (odměnu) za poskytnutí úvěru. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z toho, že žalobkyně správně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Lze souhlasit i se závěrem, že soud i bez návrhu (z úřední povinnosti) posoudí výši sjednaného úroku z úvěru s ohledem na dobré mravy. Pokud se výše sjednaného úroku zjevně příčí dobrým mravům, pak je nutné vyvodit závěr o absolutní neplatnosti právního jednání (zde úvěrové smlouvy), nikoliv však, jak učinil soud prvního stupně, v celém jejím rozsahu, ale pouze v této části, neboť ujednání o výši úroků lze oddělit od zbývajících ujednání v úvěrové smlouvě, jak správně namítá v odvolání žalobkyně. Odvolací soud pro úplnost odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 a 33 Cdo 2029/2018). Odvolateli lze přisvědčit i v tom směru, že při neplatném ujednání o výši úroku z úvěru je nutné postupovat podle § 1802 o. z. a žalobkyni přiznat obvyklé úroky požadované za úvěry poskytované bankami v místě bydliště (sídla) dlužníka v době uzavření smlouvy.
29. Soud prvního stupně sice správně dovodil, že sjednaná výše úroků z úvěru ve výši 83,87 % p. a. je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., dospěl však k nesprávnému právnímu závěru, že v důsledku neplatně sjednané úrokové sazby je neplatná celá smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, ujednání o výši úroků způsobuje pouze částečnou neplatnost úvěrové smlouvy, právě jen ohledně ujednání o výši úroků z úvěru, ve zbytku zůstává úvěrová smlouva platná. Soud prvního stupně v důsledku nesprávného posouzení platnosti úvěrové smlouvy již neposuzoval jednotlivé dílčí nároky, které byly předmětem řízení (smluvní pokuty, náklady spojené s prodlením dlužníka), ani nezjišťoval obvyklou výši úroků požadovaných za úvěry v době uzavření smlouvy ve smyslu § 1802 o. z.
30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219a o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení.
31. Soud ve věci následně nařídil jednání na den 4. 6. 2021, z jednání se omluvila žalobkyně, přítomen při jednání byl zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a soud jednal v nepřítomnosti účastníků.
32. Žalobkyně ve věci další důkazy již nenavrhovala, soud proto vyšel z obsahu spisu včetně podrobného odvolání žalobkyně.
33. Při vázanosti právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích soud dospěl k závěru, že v části týkající se změny původního rozsudku pod bodem II. na základě podaného odvolání je žaloba důvodná. Výše úroku, který je žalobkyní požadován, není nepřiměřená, žalovaný tento výrazně nyní nižší úrok než požadovaný původní ve výši 20 % ročně považuje za přiměřený. Přiměřený je pak i úrok z prodlení, který je počítán podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
34. Při přepočtu původní žalované částky, částky, kde bylo rozhodnuto původním rozsudkem ve výroku pod bodem I. o povinnosti zaplacení žalovaného žalobkyni částky 26 720 Kč, je pak odůvodněné nyní i zaplacení částky 4 517,88 Kč a dále pak i zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 024,67 Kč. Za situace, že v těchto částkách, které jsou požadovány, nebyla shledána neplatnost původně uzavřené smlouvy, je pak proto žalobě vyhověno.
35. Soud proto ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit částky zde přesně specifikované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
36. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v souvislosti se spory jí vzniklých.
37. Náklady řízení u soudu prvního stupně představují zaplacený soudní poplatek v částce 2 014 Kč a dále pak odměnu za právní zastoupení. Odměna je počítána podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kde do doby konání prvního jednání byla odměna za právní zastoupení počítána podle § 14b citované vyhlášky, kde úkon právní služby představoval částku 500 Kč. Zástupkyně žalobkyně provedla ve věci celkem 3 úkony právní služby, a to přípravu a převzetí, kvalifikovanou předžalobní upomínku a podání žaloby. K tomu jsou připočítávány dále 3 režijní paušály po 100 Kč v celkové částce 300 Kč.
38. Za účast při jednání u okresního soudu dne 27. 1. 2021 a dne 4. 6. 2021 jsou pak účtovány 2 úkony právní služby podle § 7 bod 5 citované vyhlášky po 2 740 Kč, dohromady tak 5 480 Kč. K tomu jsou připočítávány 2 režijní paušály po 300 Kč, dohromady 600 Kč.
39. Zástupkyně žalobkyně ve věci k oběma jednáním vykonala jízdy na trase obec - obec a zpět, ujeto vždy 90 km osobním vozidlem registrační značka při průměrné spotřebě paliva Natural 95 10,27 litru na 100 km. Vždy šlo o účtování podle vyhláškové ceny paliva 27,80 Kč za 1 litr a náhradním koeficientem 4,40 Kč za 1 km. Dohromady tak každá jízda představovala částku 652,96 Kč.
40. Za náhradu za ztrátu zameškaného času na cestě je ze strany zástupkyně žalobkyně rovněž důvodně účtováno vždy 2 x 400 Kč, to znamená vždy 4 půlhodiny za každou započatou půlhodinu na cestě. Odměna za právní zastoupení se zvyšuje o 21% DPH. Představuje částku 14 096,96 Kč.
41. Žalobkyni pak dále vznikly náklady řízení za podané odvolání, a to zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a ve vztahu k právní odměně šlo o 1 úkon právní služby po 1 540 Kč a 1 režijní paušál po 300 Kč, včetně DPH pak jde o částku 13 226,40 Kč.
42. Souhrnně náklady řízení žalobkyně představují částku 17 323,36 Kč, tuto částku je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, a to opět k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích nejméně ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.