Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 27/2021-51
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Doležel ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 300 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 7 300 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 15. 11. 2017 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“) smlouvu o úvěru číslo číslo číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala původními věřiteli vrátit poskytnutý úvěr s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 16 900 Kč ve 13 měsíčních splátkách (poslední splátka splatná k 15. 12. 2018). Žalovaná nehradila svůj závazek řádně a včas. Žalobkyně, na kterou pohledávka přešla, požaduje uhradit částku 14 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ke smlouvě číslo číslo číslo ze dne 15. 11. 2017 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2017 vyplývá, že žalovaná souhlasila se zpracováním svých osobních údajů a potvrdila, že jí byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých aspektech. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, finanční analýzy ze dne 15. 11. 2017, credit scoring ze dne 15. 11. 2017, čestného prohlášení ze dne 15. 11. 2017 dohody o pracovní činnosti ze dne datum, výplatních pásek žalované za září 2017 a srpen 2017 a evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů platného od 1. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná požádala právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, dále uvedla, že je vdaná, bydlí v nájemním bytě, počet výdělečně činných osob v domácnosti jsou dvě, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaná u název zaměstnavatele na dobu určitou do datum. Průměrné měsíční výdaje žalovaná označila ve výši 8 904 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti žalované na bydlení činí 2 945 Kč, stravování, výživné 3 500 Kč, ostatní výdaje 2 500 Kč, kdy následně bylo vypočteno, že průměrné měsíční výdaje žalované celkem činí 4 488 Kč a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí 8 975 Kč. Žalobkyně tedy ve finanční analýze počítala s příjmy žalované ve výši 8 904 Kč (v srpnu 2017 doložen příjem 8 953 Kč, v září 2017 příjem 6 855 Kč), jejími výdaji ve výši 4 488 Kč, rezervou ve výši 1 000 Kč, kdy volné finanční zdroje činí 3 416 Kč. Z evidenčního listu pak vyplývá, že žalovaná obývá byt o dispozici 1 +1 s přítelem, dcerou a dalšími dvěma lidmi, kdy nájemné a úhrady za užívání bytu činí celkem 5 950 Kč. Ze smlouvy o úvěru číslo číslo číslo ze dne 15. 11. 2017 vyplývá, že právnická osoba při podpisu této smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu vrátit spolu s dohodnutým úrokem a sjednanými poplatky. Úvěr byl žalované poskytnut za administrativní poplatek ve výši 450 Kč splatný při výplatě úvěru a úrok ve výši 28 % z jistiny a úplatu. Žalovaná se tak zavázala právnická osoba uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč, tedy celkem částku 17 300 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč v hotovosti obchodnímu zástupci právnická osoba. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo číslo číslo, který je nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, jakým způsobem budou započteny jednotlivé platby žalované. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum, včetně přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 soud dospěl k závěru, že pohledávka za žalovanou přešla na společnost právnická osoba v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni.
11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právnická osoba a žalovanou bylo ujednání, ve kterém se věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 10 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná částku 10 000 Kč převzala v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když dle žalobkyně uhradila pouze částku 3 000 Kč.
12. Mezi věřitelem a žalovanou jako spotřebitelem došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se věřitel zavázal žalované poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla právnická osoba dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. právnická osoba měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. právnická osoba tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalované sdělení o jejich veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. právnická osoba si tyto doklady řádně vyžádala, kdy byl zjištěn příjem žalované ve výši 8 904 Kč, dále byly zjištěny průměrné výdaje žalované (nájem ve výši 2 975 Kč, stravné, výživné ve výši 3 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 500 Kč), které však právnická osoba z pro soud nepochopitelného důvodu sečetla na částku 4 488 Kč, ačkoli správně činí součet výdajů částku 8 975 Kč a uzavřela tedy, že má žalovaná dostatečné prostředky na splácení dluhu. S ohledem na velmi nízké příjmy žalované (průměrná hrubá mzda činila ve 4. čtvrtletí 2017 částku 31 464 Kč), její výdaje, skutečnost, že má jednu vyživovací povinnost i z toho, že žalovaná s dalšími celkem 4 osobami obývá bytovou jednotku o dispozici 1 +1 bylo naprosto zřejmé, že poměry žalované jsou velmi špatné. Pokud žalovaná uvedla své měsíční výdaje ve výši přesahující její příjmy, muselo být právnická osoba bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že žalovaná nebude schopna splácet poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši 1 300 Kč právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr i přesto, že musela mít důvodné pochybnosti o tom, že nebude schopna úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak získala majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč bez platného důvodu, a byla proto povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku . Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 3 000 Kč a zbývá uhradit 7 000 Kč. Žalovaná tak byla povinna vrátit úvěr v době přiměřené jejím možnostem, bylo na žalované, pokud by žalobkyně vymáhala vrácení dříve, se proti tomuto vymáhání bránit. To však žalovaná neučinila, soud tak za přiměřenou dobu považuje tu, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. První prokázaná výzva k úhradě dluhu byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 (odeslána dne 12. 2. 2020), ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu bez stanovení lhůty. Oznámení o postoupení pohledávky tak bylo žalované doručeno dle ustanovení § 573 občanského zákoníku dne 17. 2. 2020 a žalovaná tak byla povinna bezdůvodné obohacení vrátit v přiměřené lhůtě, tedy dle soudu do 10 dnů, tedy do 27. 2. 2020. Dne 28. 2. 2020 se žalovaná dostala s úhradou částky 7 000 Kč do prodlení, a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna uhradit i zákonný úrok z prodlení z této částky do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru zamítnuta. Soud tedy zamítl návrh žalobkyně v rozsahu částky 7 300 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, byl žalobkyni přiznán pouze z částky 7 000 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, v rozsahu překračujícím takto přiznaný zákonný úrok z prodlení byl návrh zamítnut
13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 , 3 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobkyně i žalované byl téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.