Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 9/2021-55

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro doručování adresa žalovaného

o zaplacení 40 206,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 909,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 909,12 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 297,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 366,86 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 388,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 909,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 909,12 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 297,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 366,86 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 388,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 206,44 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným na základě jeho návrhu ze dne datum uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve formě úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč Vedle toho byly mezi stranami sjednány specifické podmínky čerpání a splácení, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 318 Kč na pořízení drobného černého elektra v této hodnotě. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to jak v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na desetitisíce nahoru nejméně však ve výši 500 Kč, tak podle specifických podmínek splácení ve formě 11 měsíčních splátek po 557 Kč. V rámci úvěrové smlouvy bylo ujednáno i pojištění anonymizována dvě slova podle rámcové pojistné smlouvy č. CA číslo, a to ve výši 5,99 % z měsíční splátky pokud jde o běžné splátky ve výši 5 % z dlužné částky a ve výši 4,99 % z měsíční splátky pokud jde o specifické podmínky splácení. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 40 503,64 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel žalobkyně proto dopisem ze dne 24. 7. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností k datum a dluh v celkové výši 40 206,44 Kč se stal splatným. Tato částka se sestává z 33 909,12 Kč představující jistinu úvěru, 3 930,46 Kč představující úroky, 874,80 Kč představující neuhrazené pojistné, 700 Kč představující náhradu za vymáhací proces (zaslání upomínky) a 792,06 Kč přestavující smluvní pokutu. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení víc než 30 dnů. Ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně zjistila, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činil částka. Žádné další příjmy neměl. Měsíční náklady představovaly částka. Žalovaný pak do smlouvy uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, u způsobu bydlení uvedl, že bydlí u rodičů. Žalobkyně ověřovala žalovaným uvedené náklady na bydlení proti tabulce minimálních nákladů na bydlení. Žalobkyně prověřovala žalovaného v registru příjmení a zjistila, že v něm není evidován jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně dále prověřovala žalovaného v interním blacklistu, databázi anonymizováno, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku. Ze zjištěných informací nevyplynulo nic, co by zpochybnilo schopnost žalovaného úvěr splácet.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k jednání soudu dostavil, na žalobě trval v plném rozsahu, žalovaný nic neuhradil, je nekontaktní. S ohledem na nepřítomnost žalovaného u jednání soudu navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Soud konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a žalobu projednal.

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení anonymizováno parlamentu a rady (EU) číslo ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států příjmení. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, produktové podmínky a sazebník poplatků. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč, ze kterého mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky. Žalovaný se zavázal žalobkyni vyčerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru nejméně však 500 Kč splatné vždy k 17. dni v měsíci. Smluvní strany si ujednaly úrok ve výši 22,68 %, RPSN ve výši 29,64 % a dále bylo ujednáno pojištění anonymizována dvě slova podle rámcové pojistné smlouvy č. CA číslo, přičemž pojistné činilo měsíčně částku odpovídající 5,99 % z měsíční splátky. Vedle toho byly mezi stranami sjednány tzv. specifické podmínky čerpání a splácení, podle nichž byl žalovanému poskytnut dále úvěr ve výši 5 318 Kč na pořízení drobného černého elektra. Roční úroková sazba v tomto případě činila 19,16 %, RPSN 20,01 % a dále bylo taktéž ujednáno pojištění anonymizována dvě slova podle rámcové pojistné smlouvy č. CA číslo, přičemž pojistné činilo měsíčně částku odpovídající 4,99 % z měsíční splátky. Podle specifických podmínek čerpání a splácení se žalovaný zavázal úvěr splatit v 11 měsíčních splátkách po 557 Kč (tj. ve výši včetně pojistného). Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením měsíční splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž úhradou je v prodlení. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poplatek 600 Kč jako náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu a poplatek 100 Kč za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 11 – 13 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 17-18 spisu, produktové podmínky na č. l. 19-20 spisu/. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky ve výši 40 503,64 Kč. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, protože úvěr řádně a včas nesplácel, přestože k tomu byl vyzván výzvou ze dne 18. 6. 2020, žalobkyně tak využila svého práva a dopisem ze dne 24. 7. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila, a celý dluh žalovaného ve výši 40 206,44 Kč se stal splatným ke dni 31. 8. 2020. Požadovaná částka se sestává z 33 909,12 Kč představujících jistinu úvěru, 3 930,46 Kč představujících úroky, 874,80 Kč představujících neuhrazené pojistné, 700 Kč představujících poplatek za vymáhání a 792,06 Kč představujících smluvní pokutu /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 15-16 spisu, výzva k úhradě na č. l. 21 spisu, odstoupení od úvěrové smlouvy na č. l. 22 spisu, poštovní podací arch čl. 46 Ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán od dubna rok ve společnosti právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činil částka. Bydlí u rodičů, jeho měsíční náklady činí částka měsíčně. Žalovaný nemá žádné jiné závazky /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 11 spisu/. Žalovaný byl k zaplacení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 9. 2020 /viz předžalobní výzvu na č. l. 23 spisu, poštovní podací arch čl. 47

7. Po právní stránce soud závazek s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru

8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 33 909,12 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Podle soudu tato povinnost není splněna, pokud žalobkyně vychází pouze z údajů, které uvedl žalovaný, aniž je ověřila. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakkoli ověřila skutečné příjmy či výdaje žalovaného. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho celkové příjmy dosahují částka měsíčně. Existenci příjmu však žádným doložitelným způsobem žalobkyně neověřila. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela z toho, že celkové náklady domácnosti žalovaného činí částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně výši těchto výdajů jakkoli ověřovala a nadto se tyto výdaje soudu jeví jako významně podhodnocené, pokud vezmeme v úvahu průměrnou cenu nájmů či obdobných nákladů na bydlení, růst cen nemovitostí, růst cen energií, jaké jsou běžné výdaje za stravu, služby, ošacení, na dopravu, zájmové aktivity apod. Zkoumání schopnosti dlužníka splácet úvěr podle soudu znamená, že věřitel ověří skutečné příjmy a výdaje dlužníka. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, protože odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Pouhé doplnění čísel do žádosti o poskytnutí úvěru, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek anonymizováno dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).

14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry, k nimž dospěl, jsou v souladu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která z hodnocení klienta a předložených listin vyplývala, skutečně jednalo. S těmito závěry pak nekoliduje ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, který se věcí zabýval zejména v trestní rovině. Nicméně rovněž uvedl, že„ úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů, když za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou, neboť jinak by se nikdy tyto společnosti nemohly stát obětí trestné činnosti a vždy by se jednalo pouze o občanskoprávní záležitost a ustanovení § 211 tr. zákoníku by ztratilo smysl.“ Žalobkyně však nepřistoupila k následnému prověřování údajů získaných od žalovaného, spokojila se jen s tvrzením žalovaného ohledně výše jeho příjmů a výdajů.

15. Soud za této situace nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení důkazu dotazem u zájmového sdružení právnických osob příjmení, že žalobkyně prověřovala žalovaného v databázi příjmení. Pokud žalobkyně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, nemůže na závěru soudu nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně prověřovala žalovaného v této databázi. Provedení tohoto důkazu je podle soudu nadbytečné.

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 909,12 Kč, které jí je povinen vrátit.

17. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění ( o. z.). První výzva k úhradě byla žalovanému odeslána již dne 18. 6. 2019. Žalobkyni tak byl přiznán též nárok na požadovaný úrok z prodlení od 1. 9. 2020 dle o. z. ve výši dle ustanovení , a to však pouze z přiznané částky ve výši 33 909,12 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení, ve zbývajícím rozsahu byl nárok na úrok z prodlení zamítnut.

18. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít ani k sjednání úroků, smluvní pokuty a dalších poplatků. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků ve výši 3 930,46 Kč, pojistného ve výši 874,80 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 792,06 Kč, jako nedůvodnou zamítl.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ustanovení

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 388,63 Kč, přičemž tato částka představuje 68,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 84,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,66 %). Tyto náklady se skládají z 1 452 Kč představující zaplacený soudní poplatek, 3 830 Kč představující odměnu za zastupování advokátem, za dva a půl úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení po 500 Kč/úkon (příprava a převzetí právního zastoupení žalobkyně, sepis jednoduché předžalobní výzvy, podání žaloby), odměna stanovená dle a advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a jeden úkon právní služby po 2 580 Kč (účast na jednání soudu dne 3. 6. 2021) stanovený podle ,a.t., paušální částky náhrady hotových výdajů celkem 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a jeden úkon právní služby po 300 Kč dle a a.t. Dále byla přiznána částka 400 Kč jako náhrada za promeškaný část dle a.t., náklady na cestu právního zástupce žalobkyně k jednání soudu a zpět dne 3.6.2021 ve výši celkem 454,30 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 284,30 Kč ve výši 1 109,70 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě dle ustanovení k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.