Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 99/2021-44
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 5 704,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 704,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 739,29 Kč od 1. 6. 2018 do 18. 9. 2018 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 739,29 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 6 026,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 704,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 739,29 Kč od 1. 6. 2018 do 18. 9. 2018 a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 739,29 Kč od 19. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 6 026,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2021 domáhala vůči žalované zaplacení 5 704,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, která měla být mezi účastnicemi uzavřena dne 14. 10. 2016. Tvrdila, že na podkladě uvedené úvěrové smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit úroky ve výši 19,66 % z poskytnuté jistiny ročně a dále administrativní poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 150 Kč měsíčně, a to v ujednaných měsíčních splátkách. Se splátkou splatnou k 31. 1. 2018 se však žalovaná dostala do prodlení o více než 75 kalendářních dnů, což dle příslušných smluvních ujednání představovalo hrubé porušení smlouvy. Žalobkyně proto k datu 31. 5. 2018 celý poskytnutý úvěr zesplatnila. K uvedenému datu činil dluh žalované z předmětné smlouvy celkem 4 739,29 Kč, přičemž sestával z dlužné jistiny ve výši 3 696,61 Kč, nesplaceného úroku ve výši 306,59 Kč, nesplaceného administrativního poplatku ve výši 600 Kč účtovaného za měsíce únor až květen 2018 a nesplacené smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru ve výši 136,09 Kč, kdy tato částka odpovídá smluvní pokutě sjednané v bodě 7 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostala do prodlení, za dobu od prvního dne každého jednotlivého prodlení žalované s úhradou příslušné splátky úvěru do data zesplatnění. Po něm žalovaná uhradila žalobkyni ještě 2 000 Kč. Žalobkyně se tudíž domáhala zaplacení zbývajících 2 739,29 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2 964,77 Kč, která odpovídala sjednané sazbě 0,1 % denně z tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění za dobu ode dne následujícího po zesplatnění do dne podání žaloby.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznala. Argumentovala tím, že celý dluh z předmětné úvěrové smlouvy již uhradila, a předložila soudu k prokázání tohoto tvrzení množství kontrolních ústřižků poštovních poukázek svědčících o jí provedených platbách. Dále uvedla, že žalobkyně jí bez jejího vědomí několikrát navýšila úroky a pokaždé, když žalovaná žalobkyni volala a ptala se, kolik dluží, tak jí žalobkyně sdělila jinou částku. Několikrát jí byla rovněž navýšena splátka, ačkoliv ji uhradila se zpožděním pouze několika dnů. Peníze si žalovaná půjčila proto, že její otec tragicky zemřel a žalovaná s bratrem a matkou zůstali bez prostředků. Žalovaná má za to, že již dluh ze smlouvy uhradila„ snad třikrát“, a odmítá žalobkyni hradit cokoliv dalšího. Navíc poukázala na časový odstup mezi žalobkyní tvrzeným zesplatněním úvěru v roce 2018 a podáním žaloby v roce 2021.
3. Žalobkyně na procesní obranu žalované reagovala v tom smyslu, že z žalovanou předložených složenek je zřejmé, že veškeré jí provedené platby žalobkyně při stanovení výše celkové dlužné částky zohlednila. Pokud jde o platbu z 19. 8. 2016, tato předchází datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy a i z variabilního symbolu je zřejmé, že se tato platba vztahuje ke zcela jinému úvěru a pohledávce žalobkyně, než která je předmětem tohoto sporu. Žalobkyně dále poukázala na to, že je to žalovaná, kdo svou pasivitou dlouhodobě ovlivňuje výši dlužné částky. Ode dne zesplatnění úvěru si navíc žalobkyně k zesplatněnému úvěru nárokuje toliko zákonný úrok z prodlení. Úročení úvěru bylo zastropováno ke dni zesplatnění, za následující období již žalobkyně nepožaduje smluvní úrok. Žalovaná tak doposud užívá půjčené peníze zcela zdarma.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 6. 2021. Žalobkyně i její zástupkyně se z tohoto jednání řádně omluvily, přičemž souhlasily, aby soud jednal a rozhodl ve věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaná, ač byla k jednání soudem řádně předvolána (předvolání jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 26. 5. 2021), se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
5. Na podkladě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 10. 2016 smlouvu o úvěru anonymizováno číslo. Na jejím podkladě téhož dne poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně že jí zaplatí úrok z úvěru, jehož výše činila 19,66 % ročně, a že jí bude hradit administrativní poplatek ve výši 150 Kč měsíčně, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 119 Kč splatných vždy k poslednímu dni daného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru, přičemž poslední sjednaná splátka měla být splacena 30. 4. 2018 Celkem měla žalovaná v případě řádného splácení úvěru zaplatit žalobkyni 20 142 Kč. V čl. 7 smlouvy byla pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky či její části sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně s tím, že žalobkyně se zavázala, že tuto smluvní pokutu bude případně po žalované nárokovat nejdéle do případného zesplatnění úvěru dle bodu 8 smlouvy. Žalobkyně byla dle citovaného smluvního ustanovení v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou sjednané splátky delšího než 14 kalendářních dnů, oprávněna vystavit a odeslat jí písemnou upomínku. Tento úkon byl dle sazebníku žalobkyně, který tvořil nedílnou součást úvěrové smlouvy, zpoplatněn částkou 450 Kč. V čl. 8 smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud dojde k hrubému porušení smlouvy ve smyslu čl. 8 smlouvy a žalovaná ani poté nesplní svoje závazky, je žalobkyně oprávněna přistoupit k tzv. zesplatnění úvěru, kterým se rozumělo, že k dosud nezaplacené vyčerpané části úvěrového rámce přirostou úroky, smluvní pokuty za porušení povinnosti hradit řádně a včas sjednané splátky, administrativní poplatek, případně poplatky za upomínky, na které vznikl žalobkyni nárok ke dni zesplatnění. Veškeré tyto závazky se okamžikem zesplatnění měly stát součástí tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění, kterou byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni jednorázově na její požádání. Dle čl. 8 písm. a) smlouvy se za hrubé porušení smlouvy považoval mimo jiné případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části delšího než 75 kalendářních dnů. V čl. 8 smlouvy byla dále pro případ prodlení žalované s úhradou tzv. zvýšené jistiny po zesplatnění sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné zvýšené jistiny po zesplatnění, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Žalovaná se poprvé dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru za měsíc leden 2017, která byla splatná k 31. 1. 2017. Následně hradila na svůj dluh z předmětné smlouvy velmi nepravidelně, což vedlo mimo jiné k tomu, že jí žalobkyně vystavila celkem osm upomínek k zaplacení dlužných splátek, kdy každá upomínka byla zpoplatněna částkou 450 Kč. Dopisem z 31. 5. 2018 žalobkyně oznámila žalované, že k uvedenému datu zesplatněňuje celý poskytnutý úvěr, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné k 31. 1. 2018 o více než 75 kalendářních dnů, čímž hrubě porušila smlouvu. K datu 31. 5. 2018 činila celková výše úhrad žalované na dluh z předmětné smlouvy 20 446 Kč Tyto platby žalobkyně započetla oproti svým nárokům na úhradu jistiny, smluvního úroku, administrativního poplatku, poplatků za vystavení a odeslání upomínek a smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek úvěru. Po tomto započtení činil dluh žalované ke dni 31. 5. 2018 celkem 4 739,29 Kč, z čehož činila dlužná jistina 3 696,61 Kč, dlužný úrok 306,59 Kč, administrativní poplatek 600 Kč a smluvní pokuta 136,09 Kč (tuto smluvní pokutu si žalobkyně nárokovala za prodlení žalované s úhradou splátek za měsíce leden až duben 2018, a to vždy ode dne následujícího dni splatnosti sjednané splátky až do dne zesplatnění úvěru). Žalobkyně následně dopisem z 13. 7. 2018 prostřednictvím své zástupkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 990,54 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy a upozornila ji na to, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Žalobkyně na svůj dluh uhradila ještě dne 18. 9. 2018 částku 2 000 Kč.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“.), ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když žalované prokazatelně poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalované tak ve smyslu příslušných smluvních ujednání i shora citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost nejen tyto peněžní prostředky vrátit, ale současně zaplatit i sjednaný úrok a administrativní poplatek. Smluvní úrok činil dle smlouvy 19,66 % ročně. Takto vysokou úrokovou sazbu soud hodnotí jako přiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že žalované byl poskytnut nebankovní spotřebitelský úvěr v hotovosti ihned v den podpisu smlouvy, nebyl jakkoliv účelově vázán a žalobkyně nepožadovala po žalované ani žádné zajištění její povinnosti úvěr splatit. Žalovaná navíc jistě nebyla podrobena tak přísnému procesu ověřování její schopnosti úvěr splatit, jako by tomu bylo, pokud by o úvěr žádala u některé banky. Všechny tyto aspekty podle názoru soudu zvyšují obchodní riziko žalobkyně a odůvodňují v daném případě sjednání úroku ve shora uvedené výši. Ze stejných důvodů je soud v daném případě ochoten akceptovat i sjednaný administrativní poplatek ve výši 150 Kč měsíčně, kdy nadto žalobkyni nepochybně v souvislosti s administrací úvěru vznikaly nějaké náklady, navíc podobné poplatky si např. za vedení úvěrového účtu velmi často účtují i banky. V neposlední řadě soud vyhodnotil jako oprávněné též nároky žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru (sjednána v čl. 7 smlouvy), respektive za prodlení s úhradou tzv. zvýšené jistiny úvěru po zesplatnění (sjednána v čl. 8 smlouvy). V obou případech činila sjednaná sazba smluvní pokuty 0,1 % denně, přičemž takto vysokou smluvní pokutu rozhodně nelze považovat za nepřiměřenou ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i významu smluvní pokutou utvrzené povinnosti (vrácení poskytnutých peněžních prostředků, respektive zaplacení úroku a administrativního poplatku).
9. Žalovaná svůj nesouhlas s podanou žalobou založila de facto na přesvědčení, že již žalobkyni zaplatila v souvislosti s předmětnou smlouvou dost a že tedy již své závazky z této smlouvy bezezbytku splnila. Je pravdou, že ve smlouvě uvedená celková částka, kterou měla žalovaná původně žalobkyni zaplatit, činila 20 142 Kč, přičemž žalovaná celkem na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradila 22 446 Kč (lépe řečeno úhrady v této výši má soud za prokázané). Zřejmě proto se domnívá, že již žalobkyni ničeho nedluží. Žalovaná však opomíjí, že shora uvedených 20 142 Kč by byla povinna zaplatit v případě, že by své závazky ze smlouvy plnila řádně a včas. Taktomu ovšem v daném případě nebylo, respektive žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že všechny sjednané splátky úvěru hradila řádně a včas. Předložila soudu sice množství ústřižků poštovních poukázek k prokázání jí provedených úhrad, nicméně veškeré takto prokázané platby žalobkyně řádně zohlednila v platební historii k předmětnému úvěru. V této souvislosti je třeba dát za pravdu žalobkyni, že pokud žalovaná uhradila navíc ještě dne 19. 8. 2016 částku 1 600 Kč, pak tato platba se zjevně nemohla vztahovat k předmětné úvěrové smlouvě, neboť ta byla uzavřena teprve 14. 10. 2016.
10. Jestliže žalovaná neprokázala, že hradila sjednané splátky řádně a v termínu splatnosti, pak soud vycházel z toho, že žalobkyni skutečně vzniklo právo nejen na vrácení poskytnuté jistiny úvěru a zaplacení smluvního úroku a sjednaného administrativního poplatku, ale též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jednotlivých dlužných splátek přede dnem zesplatnění úvěru, respektive následně ze zvýšené jistiny úvěru po zesplatnění, a na zaplacení poplatku za každou vystavenou upomínku ve výši 450 Kč. Platby provedené žalovanou přitom logicky byly započítávány i na tyto nároky. Z těchto důvodů soud neshledal argumentaci žalované jako oprávněnou a dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, neboť žalobkyni vznikl nárok na veškeré jí požadované platby, a zároveň žalobkyně provedla řádný zápočet veškerých úhrad žalované.
11. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 704,06 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení při zohlednění následné úhrady žalované provedené k 18. 9. 2018. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vůči neúspěšné žalované svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 5 626,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 3 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 1 500 Kč podle § 7 bodu 5 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 750 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 976,50 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 6 026,50 Kč, a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
14. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalovaná dne 18. 6. 2021 uhradila ve prospěch účtu soudu částku 400 Kč, aniž by pro tuto platbu existoval důvod. Uvedená částka proto žalované bude vrácena ve prospěch bankovního účtu, z něhož byla zmíněná platba provedena.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.