Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 424/2020-20
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 264 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 264 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 264 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 264 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 264 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že je aktivně legitimovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, uzavřenou mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 31. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 7 264 Kč, který měl být splacen do 29. 11. 2019. Žalovaná ke dni podání žaloby z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru neuhradila ničeho, a to ani na předžalobní upomínku ze dne 26. 7. 2020.
Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
Ve věci bylo rozhodnuto dne 28. 1. 2021 bez nařízení jednání dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).
Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), když žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, na které chybí podpis žalované. Nadto nebylo prokázáno, že úvěr byl právní předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnut, jelikož žalobkyně nepředložila žádný doklad o připsání úvěru na účet žalované, kterým by tuto skutečnost prokázala. Soud má proto za to, že skutkový základ sporu nebyl prokázán, když žalobkyně nepředložila důkaz, který by prokázal, že úvěrová smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena. Z tvrzení žalobkyně proto nelze učinit spolehlivý závěr o skutkovém stavu, na jehož základě by bylo vymáhání dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru oprávněné.
Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat plnění ze smlouvy o úvěru, jak bylo žalobkyní označeno, a soudu proto nezbylo, než žalobu zamítnout.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, když žaloba byla soudem zamítnuta, žalované však doposud nevznikly v řízení žádné náklady, neboť se k věci nijak nevyjádřila a zároveň bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).