Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 309/2020-39

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 53 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 800 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 800 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 29 600 Kč s úrokem z prodlení a se smluvním úrokem, a smluvního úroku z částky 16 800 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 600 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 800 Kč od 2. 9. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 800 Kč od 13. 1. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 29 600 Kč s úrokem z prodlení a se smluvním úrokem, a smluvního úroku z částky 16 800 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru a dne datum smlouvu o půjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet. V obou případě předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky splácet.

2. Na základě obou smluv byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 58 týdenních splátkách. Dle smlouvy ze dne datum (dále též„ první smlouva“) byl žalovaný povinen peněžní prostředky vrátit nejpozději do datum, dle smlouvy ze dne datum (dále též„ druhá smlouva“) nejpozději do datum Ani v jednom případě žalovaný sjednané splátky nehradil řádně. Na první smlouvu zaplatil pouze 13 200 Kč s poslední splátkou dne datum, přičemž tato úhrada byla z části 3 365,54 Kč započtena na jistinu, z části 2 800 Kč na úrok, z části 4 000 na poplatek za administrativní činnost a z části 3 034,46 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Na druhou smlouvu pak žalovaný uhradil pouze 3 200 Kč s poslední splátkou rovněž datum, přičemž tato úhrada byla částkou 2 372,42 Kč započtena na úrok a částkou 827,58 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny ve výši 16 634,46 Kč, resp. 20 000 Kč a neuhrazených dlužných úhrad ve výši 4 965,54 Kč, resp. 11 600 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z první smlouvy byla postoupena pohledávka ve výši 21 600 Kč a z druhé smlouvy ve výši 33 600 Kč, přičemž z této částky žalobkyně žalobou požaduje pouze úhradu dlužné jistiny a souvisejících úhrad v celkové výši 31 600 Kč. Po postoupení pohledávek žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji neúčast při jednání soudu, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s  , (dále jen „“), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že byla podepsána předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 14 800 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem tedy částku 34 800 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které v čl. 1 stanovily úrokovou sazbu v případě splácení dlužné částky v 58 týdenních splátkách ve výši 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že rovněž byla podepsána předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem tedy částku 34 800 Kč v rámci 58 týdenních splátek po 600 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení spotřebitelského úvěru v 58 splátkách činila 23,72 % p.a. po celou dobu trvání závazku.

5. Z přehledu plateb má soud za prokázané, že žalovaný ani v jednom případě nehradil sjednané splátky řádně. Na první smlouvu uhradil pouze 6 splátek v celkové výši 13 200 Kč, na druhou smlouvu pak pouze dvě splátky v celkové výši 3 200 Kč. V obou případech byla poslední splátka uhrazena dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (dle podacího lístku odeslaným žalovanému dne datum) předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek z obou výše uvedených smluv na žalobkyni, k čemuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 55 200 Kč. Žalovaný byl opětovně upozorněn na prodlení s úhradou dluhu a vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum (dle podacího lístku odeslanou žalovanému následující den). Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávek již ničeho neuhradil. Žalobkyně pak žalobou požaduje pouze úhradu částky 53 200 Kč, tj. z každé smlouvy jen dlužnou jistinu a poplatky (jak vyplývá i z přehledu plateb).

6. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného však nemá soud za prokázané, že jeho poměry byly posouzeny způsobem, který vylučuje důvodné pochybnosti o dostatečném množství finančních prostředků žalovaného a správnosti samotného posouzení jeho poměrů. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila vyplněné karty zákazníka ze dne datum a datum podepsané žalovaným i předchůdkyní žalobkyně. Z obou karet bylo zjištěno, že v době žádosti o spotřebitelský úvěr či půjčku byl žalovaný rozvedený, neměl žádné nezaopatřené dítě a žil sám v nájmu, což bylo ověřeno předloženou nájemní smlouvou. Žalovaný měl v obou případech příjem ze samostatně výdělečné činnosti (byl vedoucí restaurace). Příjem z této činnosti byl v případě první žádosti uveden ve výši 15 000 Kč měsíčně a v případě druhé žádosti 60 000 Kč měsíčně. V kartě ze dne datum byl kromě příjmu ze samostatně výdělečné činnosti uveden i další příjem ve výši 15 000 Kč, aniž by byl jakkoli specifikován. Příjem žalovaného byl vždy zkontrolován dle předloženého živnostenského listu a dále výpisem z účtu a předloženými složenkami. Oproti příjmům žalovaného byly uvedeny jeho celkové měsíční výdaje ve výši 14 000 Kč, resp. 16 500 Kč. Výdaje byly tvořeny nájemným ve výši 5 000 Kč, výdaji na domácnost ve výši 5 000 Kč, pojištěním OSVČ ve výši 4 000 Kč a v případě druhé žádosti byly uvedeny i měsíční splátky jiného již existujícího úvěru ve výši 2 500 Kč. V obou případech byl zjištěn dostatečný měsíční zůstatek finančních prostředků žalovaného, a sice ve výši 16 000 Kč, resp. 16 500 Kč. V obou případech byl jako jediný zdroj příjmů žalovaného uveden a doložen pouze příjem jako osoby samostatně výdělečné činné, jaký je charakter dalšího příjmu žalovaného nebylo nikde v kartě uvedeno, žalovaný je netvrdil a žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila. Údaj o tom, že příjem žalovaného byl kontrolován oproti výpisům z účtu a složenkám, aniž by zmíněné dokumenty byly soudu doloženy nebo jiným způsobem byl potvrzen důvod jejich vzniku, není dostatečný pro vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného jako dostatečných pro řádné a pravidelné splácení týdenních splátek. Soud má tedy pochybnosti o správnosti postupu, jímž předchůdkyně žalobkyně ověřovala poměry žalovaného.

7. Podle ustanovení , (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle ustanovení věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění , tj. účinném v období od datum do datum, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle nesplnil.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Soud na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení obou zákonů o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení obou zákonů o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

11. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněných zákaznických karet, na základě nichž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet. Tomuto tvrzení soud nepřisvědčuje, neboť dokazováním bylo zjištěno, že některé podstatné údaje o majetkových poměrech žalovaného nebyly řádně ověřeny a nebyla zjištěna povaha ani pravidelnost výplaty některých částí příjmu žalovaného. Podrobnějším zkoumáním by mohlo být například zjištěno, že tento příjem není pravidelný nebo jeho charakter neumožňuje spoléhat se na něj při plnění peněžních závazků vůči bankovní instituci. Při ověření úvěruschopnosti žalovaného tak nebyla dodržena zásada odborné péče, se kterou měla předchůdkyně žalobkyně k žalovanému přistupovat. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru (číslo Sb., resp. číslo Sb.). Soud proto posoudil smlouvy o zápůjčkách uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatné. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné s účinky ex-tunc (tj. od počátku) a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako úroky či poplatky. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena) vzniklé bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení by tak odpovídalo té části fakticky čerpaných zápůjček, na které žalovaný doposud ničeho neuhradil. Soud má za prokázané, že žalovaný na první zápůjčku uhradil celkem 13 200 Kč a na druhou zápůjčku celkem 3 200 Kč; žalovaný tedy celkem uhradil 16 400 Kč. Z důvodu neplatnosti smluv nelze částečné úhrady žalovaného započíst na jednotlivé položky pohledávek tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatky a úroky. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek, přičemž netvrdil ani neprokázal, že by splnil závazek celý. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 23 600 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám zápůjček, a to společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s v zákonné výši z příslušné dlužné jistiny zápůjčky vždy ode dne následujícího po splatnosti dané zápůjčky do zaplacení. V souladu s  bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

15. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 600 Kč, soud s ohledem na výše uvedené výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně úroku z prodlení a smluvních úroků.

16. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle Vzhledem k tomu, že procesní úspěch obou stran je téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.