Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 23/2021-18

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 23.975,66 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18.363,93 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 17.962 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 7.103,36 Kč spolu s úrokem ve výši 6,27% ročně jdoucím z částky 21.870,66 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 6.013,66 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.061,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18.363,93 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 17.962 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 7.103,36 Kč spolu s úrokem ve výši 6,27% ročně jdoucím z částky 21.870,66 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 6.013,66 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.061,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].</b>

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 10. 2020 žalobkyně vůči žalovanému vznesla nárok na zaplacení částky 23.975,66 Kč a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 955,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 536,49 Kč, smluvního úroku ve výši 6,27 % ročně z částky 21.870,66 Kč, jdoucího od 9. 10. 2020 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 23.975,66 Kč, jdoucího od 9. 10. 2020 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne 5. 11. 2018 sjednala úvěrovou smlouvu číslo (dále jen„ Smlouva číslo“), a to za použití úvěrových podmínek (dále jen„ ÚP“). V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně mj. ověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž výsledkem tohoto procesu bylo stanovení konkrétních měsíčních splátek (celkem 36 x po 1.055 Kč). Při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vzala v úvahu údaje zahrnující věk žalovaného, jeho vzdělání, rodinné poměry, způsob bydlení, zdroj příjmů apod. Souběžně také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v jí dostupných registrech. Z titulu již sjednané Smlouvy číslo pak byla žalovanému poskytnuta částka 34.487 Kč, úročená smluvním úrokem 6,27 % ročně. Žalovaný nicméně předepsané splátky v plném rozsahu neuhradil a splatil toliko částku 16.525 Kč. Již zaplacené splátky žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními započetla na úhradu úročení, poplatků a jistiny a poté, co se žalovaný ocitl v prodlení s plněním více než dvou předepsaných splátek, využila svého dřív sjednaného práva a dosud neuhrazené plnění ve výši 21.870,66 Kč zesplatnila. K částce zesplatněného plnění žalobkyně dále připočetla též neuhrazené náklady mimosoudního vymáhání (ve výši 460 Kč za uskutečněné upomínky) a smluvní pokuty (ve výši 1.645 Kč). Celkem tedy žalovanému vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 23.975,66 Kč s tím, že částku nesplacené jistiny žalobkyně i po datu zesplatnění i nadále úročila smluvním úrokem. K úhradě dlužného plnění žalobkyně žalovaného vyzvala naposledy formou tzv. předžalobní výzvy, avšak žalovaný nijak nereagoval a neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť byl k 5. 4. 2021 řádně předvolán.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci ve smyslu hodnotil níže uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti:

4. Z dokumentu označeného jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolving…“ - Smlouvy číslo datované k 5. 11. 2018, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 34.487 Kč, a to za účelem pořízení televizoru. Vyčerpané plnění bylo úročeno úrokovou sazbou ve výši 6,27 % a žalovaný se jej zavázal splácet formou celkem 36 měsíčních splátek po 1 055 Kč, splatných k 14. dni v měsíci, počínaje od 5. 12. 2018. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného mělo být zjištěno, že žalovaný dosáhl středního vzdělání a od září 2001 byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba, kde pobíral čistou mzdu ve výši 30.000 Kč měsíčně. K datu podpisu Smlouvy číslo byl žalovaný svobodný, vyživoval 2 nezaopatřené děti a příjmy ostatních členů jeho domácnosti činily 14.000 Kč měsíčně. Další práva a povinnosti pak žalovaný a žalobkyně sjednali s odkazem na ÚP, které byly prohlášeny za nedílnou součást Smlouvy číslo žalovaný podpisem stvrdil, že tyto převzal.

5. Sjednané plnění ve výši 34.487 Kč bylo dne 8. 11. 2018 vyplaceno na bankovní účet přímo ve prospěch prodejce (právnická osoba anonymizováno) za uvedení variabilního symbolu odpovídajícího číslu smlouvy, tj. číslo O provedené výplatě byl pořízen soudu předložený opis výpisu z bankovního účtu. Dle výpisu ze zřízeného úvěrového rámce žalovaný uskutečnil k 5. 12. 2018 první ze sjednaných splátek (1.055 Kč) a následně splatil celkem 16.525 Kč, s tím, že žalobkyně k 17. 6. 2020 dosud neuhrazenou jistinu zesplatnila, neboť žalovaný počínaje 14. 1. 2020 přestal splácet.

6. O aktu zesplatnění byl žalovaný informován dokumentem označeným jako„ Výzva ke splacení celého úvěru“, datovaným ke dni 17. 6. 2020. Splatnost zesplatněného plnění byla stanovena ve 14 denní lhůtě ode dne 17. 6. 2020 (tj. ke 2. 7. 2020). Dle fotokopie poštovního podacího archu byl shora označený dokument k poštovní přepravě podán dne 18. 6. 2020.

7. Dokumentem, označeným jako„ Předžalobní výzva k plnění“, datovaným k 9. 7. 2020, byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván, aby nárokované plnění do 7 dnů uhradil s tím, že pokud tak neučiní, bude žalobkyně toto plnění nárokovat cestou soudního řízení. Dle fotokopie poštovního podacího archu byl shora označený dokument k poštovní přepravě podán dne 9. 7. 2020.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru,

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena

17. Co se týče povahy sjednaného právního poměru, tento soud právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. A to s ohledem na skutečnost, že obsahem sjednaného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému úročené finanční plnění, přičemž této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost poskytnuté, resp. vyčerpané plnění řádně splatit. Splátky byl žalovaný povinen provádět ve lhůtě, kterou si, jak bylo uvedeno výše, žalobkyně a žalovaný, ve smyslu § 2399 o. z., výslovně ujednali. Předmětný úvěr pak žalobkyně žalovanému poskytla v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., zatímco žalovaný poskytnutý úvěr čerpal mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., a sjednaný úvěr bylo tudíž na místě právně kvalifikovat též jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 o. z.

18. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v rámci kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze smlouvy číslo ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018).

19. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. S tím, že ve smyslu svojí povahou závazného eurokonformního výkladu představeného Soudním dvorem Evropské Unie jsou soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu, a to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou d (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

20. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že ze žalobkyní předložených důkazů nelze vůbec seznat, v jakém rozsahu a na základě jakých údajů tzv. úvěruschopnost žalovaného posoudila. Případně, zda při posuzování majetkových poměrů žalovaného pracovala nejen s údaji bez dalšího sdělenými samotným žalovaným, ale též s informacemi objektivního charakteru, řádně doloženými nezávislými subjekty (např. zaměstnavatelem žalovaného) či s údaji obsaženými ve veřejně přístupných rejstřících a registrech (ke standardům posuzování tzv. úvěruschopnosti obdobně viz již výše uváděný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018). Přímo v textu smlouvy číslo se sice nacházejí údaje o příjmech žalovaného, jeho zaměstnání, vzdělání a počtu vyživovaných dětí, avšak není zde ani zmínka o výdajích žalovaného (např. na chod domácnosti, výživné, splátky dalších úvěrů apod.). A to ani ve vztahu k položkám, jež standardně představují nejvyšší položky rodinných rozpočtů, typicky např. výdajům na bydlení (byť tato položka měla být dle žalobních tvrzení ověřována). Obdobně zde také absentují jakékoli informace o komplexních majetkových poměrech žalovaného, což je třeba hodnotit jako nadmíru závažný nedostatek, neboť samotná existence příjmů zdaleka nezakládá závěr, že konkrétní úvěrovaný- spotřebitel, je dostatečně tzv. úvěruschopný. V tomto směru je třeba poukázat právě na skutečnost, že uvedený závěr o tzv. úvěruschopnosti lze nade vší pochybnost postavit na jisto až na základě vzájemného poměřování příjmů a výdajů jednoho každého úvěrovaného-spotřebitele. Nad rámec uvedeného pak je třeba dále doplnit, že ani informace, jež jsou stran majetkových poměrů žalovaného (resp. blíže neoznačených členů jeho domácnosti) ve smlouvě číslo uvedeny, nejsou ověřitelné, neboť vůbec nelze seznat, na základě čeho byly do textu Smlouvy číslo doplněny (text Smlouvy číslo žádné přílohy neoznačuje). Tím spíše pak nelze blíže seznat, zda byly uvedené informace žalobkyní blíže ověřovány z objektivních zdrojů (např. u zaměstnavatele, z výpisu z bankovního účtu apod.).

21. Vzhledem k absenci shora popsaných důkazů, týkajících se náležitého posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného, tak soud nemohl vzít za prokázané, že by žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Žalobkyni totiž v návaznosti na uplatněný nárok vznikla procesní povinnost nejen dotvrdit (tzv. břemeno tvrzení), ale též doložit (tzv. břemeno důkazní), že splnila veškeré hmotněprávní povinnosti, jimiž je vymezeno postavení úvěrujícího ve smyslu § 2395 o. z., a to s přihlédnutím ke specifikům spotřebitelského charakteru sjednaného závazku. Tedy, především že řádně posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného a následně vyplatila sjednané plnění ve prospěch žalovaného, jakožto úvěrovaného. Splnění uvedených procesních povinností vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné obecně ovládáno (viz zejména a ). Přičemž právě zásada projednací v občanskoprávním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (shodně viz např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 8. 12. 2015). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

22. Závěr o neunesení důkazního břemena, stran řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, pak soud vyslovil bez ohledu na skutečnost, že žalobkyni nebyla, ve smyslu , adresována výzva, aby svá žalobní tvrzení, týkající posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, blíže doložila. V tomto směru soud uvážil, že příslušná výzva, ve smyslu , představuje v mezích občanskoprávního sporného řízení prostředek aplikovatelný toliko v rámci samotného jednání (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 3. 10. 2006, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 43/2006 USn.) a současně též za přítomnosti účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo1069/2003 ze dne 27. 7. 2005), který uplatněný nárok nedostatečně doložil. V projednávané věci se ale žalobkyně z jednání omluvila a vyslovila souhlas tím, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti (tedy za využití již předložených důkazních prostředků), v důsledku čehož soud vůbec neměl zákonný podklad pro to, aby bylo možné v projednávané věci procesní poučení ve smyslu aplikovat.

23. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by před sjednáním závazku ze smlouvy číslo řádně (a ověřitelným způsobem) přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za daného stavu věci proto soud, při vázanosti projednací zásadou, musel vycházet ze závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 z.s. ú. nepostupovala s náležitou pečlivostí a závazek ze smlouvy číslo proto soud po právní stránce vyhodnotil jako neplatný ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Závazek ze smlouvy číslo z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu je tudíž na místě právně kvalifikovat jako závazek z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. S ohledem na uvedené právní závěry proto soud žalobkyní nárokované plnění uznal jako důvodně uplatněné toliko v rozsahu částky nárokované jistiny, se zohledněním již provedených splátek ve výši 16.525 Kč. Z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. tak soud uplatněný nárok uznal důvodný co do částky 17.962 Kč (34.487 - 16.525) a ve smyslu § 1970 o.z. též jejího příslušenství - zákonného úroku z prodlení jdoucího z této částky od data označeného žalobkyní, tj. od 2. 7. 2020 do zaplacení. Přičemž v souladu se žalobkyní představeným postupem soud zákonný úrok z prodlení za období od počátku prodlení, tj. 2. 7. 2020, do data 9. 10. 2020, zesplatnil, konkrétně částkou 401,93 Kč. Jako datum prodlení, ve smyslu § 1968 soud určil den, kdy byl žalovaný, ve smyslu zesplatňujícího dopisu, povinen uhradit zesplatněnou jistinu, tj. 14. dne po 17. 6. 2020, konkrétně 2. 7. 2020, neboť tehdy mu bylo poprvé signalizováno, že vyplacenou jistinu nesplatil. Od data 9. 10. 2020 žalobkyni vznikl nárok na úhradu nezesplatněného zákonného úroku z prodlení, počítaného z částky nesplacené jistiny. Všechna shora popsaná plnění soud žalovanému uložil k úhradě výrokem I. tohoto rozsudku.

24. Ve zbytku, tedy co do částky převyšující nesplacenou jistinu (7.103,36 Kč), zahrnujícím částku smluvní pokuty, smluvního úročení, nákladů mimosoudního vymáhání a souvisejících příslušenství, jak kapitalizovaných, tak i nekapitalizovaných, soud uplatněný nárok výrokem II. zamítl jako nedůvodný.

25. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem tak, že se žalovanému ukládá, aby žalobkyni uhradil část nákladů soudního řízení, odpovídající jejímu 44 % úspěchu ve věci. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, v souladu s  , žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolné úhradě a v řízení uspěla co do 72 % uplatněného nároku (18 363,93 Kč z 25 467,29 Kč, se zohledněním příslušenství). Náhrada nákladů řízení tak zahrnuje 44 % z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 960 Kč a 44 % z náhrady za odměnu zástupce žalobkyně z řad advokátů, ve výši 1 452 Kč. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní pomoci v projednávané věci soud určil s odkazem na vyhl. č. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), neboť jde o věc, v níž tentýž zástupce zastupuje žalovanou u nadepsaného soudu opakovaně. Částka náhrady odměny za zastupování konkrétně zahrnuje (i.) odměnu za celkem 3 úkony právní služby po 300 Kč dle a d) . t. (sepis žaloby, převzetí věci a sepis tzv. předžalobní výzvy), (ii.) 3 paušální náhrady po 100 Kč ve smyslu a. t. a (iii.) náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 1.200 Kč, kterou je zástupce žalobkyně, ve smyslu , jako plátce uvedené daně povinen odvést. Celkem tak je žalovaný povinen na náhradě nákladů soudního řízení uhradit 1.061,28 Kč.

26. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. určena odkazem na jako zákonná - třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný ve smyslu povinen uhradit k rukám zástupce žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).