Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 235/2020-45
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 52.123 Kč / úvěr
takto:
I. Řízení se co do částky 25.000 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.442 Kč od 18. 7. 2020 do 27. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.442 Kč od 28. 1. 2021 do 10. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.442 Kč od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.442 Kč od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.442 Kč od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.442 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 18.681,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 27. 1. 2021, z částky 44.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do 10. 2. 2021, z částky 39.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, z částky 34.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, z částky 29.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021 z částky 24.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 95,92 % p.a. z částky 39.829,86 Kč od 18. 7. 2020 do 10. 2. 2021, z částky 39.357,18 Kč od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, z částky 34.357,18 Kč od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, z částky 29.357 od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021 a z částky 24.357,18 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188.870 Kč zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.619 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 25.000 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.442 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.442 Kč od 18. 7. 2020 do 27. 1. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.442 Kč od 28. 1. 2021 do 10. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.442 Kč od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.442 Kč od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.442 Kč od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.442 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 18.681,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 27. 1. 2021, z částky 44.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 1. 2021 do 10. 2. 2021, z částky 39.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, z částky 34.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, z částky 29.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021 z částky 24.557 Kč ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 95,92 % p.a. z částky 39.829,86 Kč od 18. 7. 2020 do 10. 2. 2021, z částky 39.357,18 Kč od 11. 2. 2021 do 10. 3. 2021, z částky 34.357,18 Kč od 11. 3. 2021 do 7. 4. 2021, z částky 29.357 od 8. 4. 2021 do 5. 5. 2021 a z částky 24.357,18 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188.870 Kč zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.619 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 52.123 s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 1. 2020 číslo Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě 48 měsíčních splátek po 3.279 Kč; úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě činil 95,92% nominální úrokové sazby. Žalovaný zaplatil sjednané splátky za měsíc březen a duben 2020 v celkové výši 6.558 Kč, se splátkou za měsíc květem splatnou dne 12. 5. 2020 se ocitl v prodlení, v souladu se smlouvou došlo následně k zesplatnění celého úvěru k 16. 7. 2020, když zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě částky 49.557 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny ve výši 39.829,86 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 9.527,32 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Žalovaný uhradil po podání žaloby pak žalovaný zaplatil žalobkyni ve splátkách po 5.000 Kč celkem částku 25.000 Kč, načež vzala žalobkyně svým podáním z 3. 6. 2021 svou žalobu co do částky 25.000 Kč zpět.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
Ze smlouvy o poskytnutí úvěru číslo vyplynulo, že žalovanému byl poskytnutý bezúčelový úvěr ve výši 40.000 Kč, za což se žalovaný zavázal vrátit částku 157.392 Kč ve 48 splátkách po 3.279 Kč, úroková sazba činila 95,92%, RPSN pak 151,62% (stejné skutečnosti potvrzoval též předsmluvní formulář ze dne 27. 1. 2020). Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky delším než 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, tedy to, že se celá jistina úvěru stává okamžitě splatnou, přičemž veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k tomuto dni stávají novou jistinou úvěru. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovaným po zesplatnění úvěru byla sjednána v bodě 6.5 smluvní pokuta ve výši 0,1% dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 1. 2020 bylo zjištěno, že úvěr byl schválen, z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 28. 1. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena částka 40.000 Kč. Z upomínek ze dne 17. 6. 2020 a 13. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o splnění splátky splatné 12. 5. 2020, 12. 6. 2020 a (resp. ještě dne 12. 7. 2020) a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu žalobkyně ze dne 16. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě částky 49.557 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny ve výši 39.829,86 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 9.527,32 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 6.558 Kč.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný uhradil celkem částku 6.558 Kč.
14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a smluvní pokutě musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
17. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 151,62 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.
18. Další podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 40.000 Kč (se splátkami 3.279 Kč po dobu čtyř let), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listin (registr NRKI, registr příjmení, formulář hodnocení klienta) je sice zřejmé, že podle výpočtů ve formuláři hodnocení klienta by měl mít finanční prostředky na splácení stanovených splátek, nicméně bližší prozkoumání předložených údajů a dokladů takovému závěru v žádném případě neodpovídalo. Žalovaný je sice příjemcem starobního důchodu ve výši 12.500 Kč, nebyly však nijak zjišťovány jeho ostatní anonymizováno poměry ani nikterak prověřovaná výše jeho nákladů, která se soudu navíc jeví jako nepravděpodobně nízká (uvedeno pouze 1.800 Kč na bydlení). Jestliže úvěr není poskytován s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, nelze nárokům věřitele v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
19. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný uhradil částku 31.558 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 40.000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (40.000 Kč – 31.558 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, když výzvu ze dne 13. 7. 2020, jíž došlo k zesplatnění úvěru lze pokládat za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž zohlednil jednotlivé částky uhrazené žalovaným po podání žaloby. Ve zbytku požadované částky byla žaloba s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítnuta.
20. Ve výroku I. rozhodl soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 občanského soudního řádu o částečném zastavení řízení, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 25.000 Kč uhrazené žalovaným po 5.000 Kč dne 27. 1. 2021, 10. 2. 2021, 10. 3. 2021, 7. 4. 2021 a 5. 5. 2021.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.619 Kč, přičemž tato částka představuje 28,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,16 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,84 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.607 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52.123 Kč sestávající z částky 3.220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 27.123 Kč sestávající z částky 2.220 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. po zpětvzetí žaloby včetně jedné paušální náhrady výdajů po 300 Kč, v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 6. 2021 náhrada 1.763,96 Kč za 202 ujetých km v částce 1.163,96 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11323,96 Kč ve výši 2.378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.