Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 289/2020-136
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
v řízení o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 83 880 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17.8.2020 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 120 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 32 917,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 31 % ročně z částky 122 917,99 Kč od 12.7.2018 do 16.8.2020, úroku z prodlení z částky 39 037,99 Kč ve výši 31 % ročně od 17.8.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 83 880 Kč ve výši 22,75 % ročně od 17.8.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 83 880 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17.8.2020 až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 120 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 32 917,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 361,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 31 % ročně z částky 122 917,99 Kč od 12.7.2018 do 16.8.2020, úroku z prodlení z částky 39 037,99 Kč ve výši 31 % ročně od 17.8.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 83 880 Kč ve výši 22,75 % ročně od 17.8.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 90 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 32 917,99 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení za dobu od 12.5.2018 do 11.7.2018 ve výši 361,29 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 31 % ročně z částky 122 917,99 Kč od 12.7.2018 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný dne 8.4.2018 uzavřel s žalobcem dohodu o užívání portálu webová adresa. Prostřednictvím tohoto portálu pak žalovaný požádal o zápůjčku v celkové výši 90 000 Kč. Na základě této žádosti pak ostatní uživatelé portálu předložili nabídky na poskytnutí cílové částky, které žalovaný dne 10.4.2018 přijal. Žalovaný pak prostřednictvím emailové komunikace schválil platební údaje, kdy částka 24 033 Kč a 24 725 Kč měla být použita na refinancování půjčky od společnosti právnická osoba, částka 15 237,81 Kč na refinancování půjčky od společnosti právnická osoba, částka 8 000 Kč na refinancování půjčky od společnosti právnická osoba a zbylá část 11 884,19 Kč pak měla sloužit pro osobní potřeby žalovaného. Dne 16.4.2018 pak žalovaný uzavřel s jednotlivými zapůjčiteli smlouvy o zápůjčce s identifikátorem číslo, jejichž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Následně byla žalovanému poskytnuta zápůjčka bankovním převodem ve výši 83 880 Kč, když z cílové částky byl odečten poplatek za uzavření smlouvy ve výši 6,8 % z požadované částky, v daném případě tedy 6 120 Kč. Žalovaný se pak zavázal poskytnutou částku splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 31 % ročně a spolu s měsíčním administrativním poplatkem ve výši 0,98 % z nesplacené části dluhu po 5 641,90 Kč měsíčně po dobu dvaceti čtyř měsíců, kdy první splátka byla splatná ke dni 11.5.2018 a poslední ke dni 11.4.2020. Dle smlouvy měl žalobce rovněž nárok na smluvní úrok z prodlení ve stejné výši jako byl sjednán smluvní úrok. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní výzvy žalobcem.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K jednání soudu se žalovaný, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. K dotazu soudu, zda se žalobce, byť jako zprostředkovatel, zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, právní zástupkyně žalobce uvedla, že nikoliv, neboť žalobce tuto povinnost neměl. Není bankovním subjektem, není ani poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, provozuje pouze platformu, kde umožňuje ostatním subjektům taktéž nepodnikatelům, respektive nikoliv podnikatelům v oblasti úvěrů, podílet se na finančních půjčkách. Jedná se o peer to peer služby. Žalobce je rovněž v ČNB registrován v oblasti platebních služeb malého rozsahu, nikoli tedy, jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů, či bankovní subjekt. K dotazu soudu, z jakého důvodu žalobce požaduje zaplacení úroků z prodlení, zřejmě také z úroků, tedy z částky 122 917,99 Kč, právní zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce měl dle článku 8.4 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30% z celkové dlužné částky, přičemž žalovaný nezaplatil v souvislosti se smlouvou ani jednu splátku a dostal se do prodlení, jak je vymezeno v tomto článku podmínek. Žalobci tedy vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve zmíněné výši, kterou nenárokuje, požaduje však z této zaplacení smluvních úroků z prodlení. Právní zástupkyně žalobce závěrem navrhla žalobě v plném rozsahu vyhovět s odkazem na svá předchozí vyjádření s tím, že je nutno především uvést, že žalobce není poskytovatelem ani zprostředkovatelem spotřebitelských úvěrů. Neměl tedy povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet a daná smlouva tedy byla sjednána platně.
4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobce předně doložil celkem pět potvrzení o platbě, z nichž vyplynulo, že dne 16.4.2018 zaslal na bankovní účet žalovaného 24 275 Kč, 24 033 Kč, 11 884,19 Kč, 8 000 Kč a 15 237,81 Kč
5. Z oznámení ze dne 20.7.2018 vyplynulo, že toto adresoval žalobce žalovanému s tím, že došlo k postoupení pohledávky ze zápůjčky ID číslo na žalobce, který žalovaného vyzývá k úhradě dluhu s výstrahou vymáhání dluhu. Shodné skutečnosti pak sděluje žalobce žalovaném v emailu odeslaném žalovanému dne 23.7.2018.
6. Dále žalobce doložil celkem devadesát listin označených jako„ Zvláštní podmínky zápůjčky – Nabídka“ a datem 10.4.2018. Každá z těchto listin je pak označena ID zápůjčky číslo a ID nabídky (od číslo do číslo), dále je zde uvedeno jméno a příjmení zapůjčitele, jeho adresa, číslo osobního dokladu a výše nabídky zapůjčitele s tím, že úrok činí 31 % ročně na 24 měsíců. V každé z listin je dále uvedeno, že zapůjčitel postupuje pohledávku s úhradou z předmětné smlouvy administrátorovi, jímž je žalobce, která je dále zmocněn k výpovědi smlouvy v případě jejího porušení.
7. Dále žalobce doložil elektronicky podepsanou dohodu o užívání portálu webová adresa ze dne 8.4.2018 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem byly podmínky užívání předmětného portálu, jehož účelem je poskytování zápůjček. V čl. 5 smlouvy bylo ujednán postup poskytnutí zápůjčky, kdy administrátor (žalobce) schválí žádost uživatele (žalovaného) a tuto pak předloží do aukce ostatním uživatelům majícím zájem zápůjčku poskytnout. Dále byly ve smlouvě sjednány podmínky splácení půjčky, včetně smluvního úroku z prodlení (č.l. 9) či povinnosti hradit poplatek a úroky ve sjednané výši (č.l. 7). Způsob hrazení pak probíhá na sběrný účet administrátora, jenž přeposílá finanční prostředky dále (č.l. 7)
8. Z předžalobní výzvy ze dne 14.8.2018 vyplynulo, že tuto ohledně urgence úhrady předmětného dluhu adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému, dle připojené obálky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 15.8.2018, dle podacího lístku odeslána dne 14.8.2018.
9. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaný neuhradil v souvislosti s předmětnou zápůjčkou žádné splátky.
10. Z prohlášení žalovaného ze dne 10.4.2018 opatřeného úředně ověřeným podpisem žalovaného vyplynulo, kde žalovaný prohlásil, že přijímá nabídku uživatelů portálu žalobce na zapůjčení 90 000 Kč s úrokem 31 % ročně splatných po 5 641,90 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců. Dále listin listina obsahuje závazek žalovaného hradit poplatky tak, jak jsou popsány v žalobních tvrzeních (č.l. 2 a 2.5.). Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též Všeobecné obchodní podmínky, které žalobce rovněž doložil, a které dále konkretizují práva a povinnosti zúčastněných. Zejména dále rozšiřují poplatkové povinnosti žalovaného v případě porušení smlouvy a rovněž mu ukládají povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 z dlužné částky (č.l. 8 podmínek).
11. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce vyplynulo, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, pronájem nemovitostí a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
12. Z osvědčení o registraci vydaného Českou národní bankou dne 11.4.2017 vyplynulo, že žalobce je evidován v registru poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu. Právní zástupkyně žalobce k tomu uvedla, že z uvedené registrace vyplývá, že žalobce není ani zprostředkovatelem spotřebitelských úvěrů, ale pouze poskytovatel platebních služeb malého rozsahu.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný prostřednictvím žalobce přijal nabídky uživatelů internetového portálu provozovaného žalobcem, jak je shora uvedeno, následně ze sběrného účtu žalobce obdržel celkem 83 880 Kč. V souvislosti s poskytnutím této finanční zápůjčky nebyla zkoumána schopnost žalovaného tuto splácet. Žalovaný v souvislosti s poskytnutím zápůjčky neuhradil ničeho. V nabídkách jednotlivých uživatelů bylo sjednáno, že tito postupují žalobci pohledávku za žalovaným, což žalobce žalovaného oznámil, jak je shora uvedeno. Dne 15.8.2018 doručil žalobce žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení.
14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
24. Za zásadní okolnost v této věci soud shledal, zda právní vztah mezi účastníky řízení podrobit stejným nárokům jako spotřebitelský úvěr, přičemž shledal, že je tak nutné učinit, a to především ve vztahu k otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, což může mít dle aktuální judikatury zcela zásadní vliv na platnost uzavřené smlouvy o finančním plnění. Žalobce svou obranu postavil na tvrzení, že je pouze zprostředkovatelem zápůjčky, kterou žalovanému poskytly fyzické osoby zmíněné v jednotlivých nabídkách.
25. Předně je nutno zmínit, že zákon o SP stanoví povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr ve shora citovaných ustanoveních § 86 a § 87 , přičemž porušení této povinnosti je sankcionováno případnou neplatností takto uzavřené smlouvy, ovšem pouze neplatnosti relativní, tedy k námitce spotřebitele. Judikatura v této oblasti zaznamenala poměrně rychlý vývoj ve smyslu přísného nahlížení na danou problematiku ve prospěch spotřebitele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), což následně vyústilo v průlomové rozhodnutí – nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019. Zde Ústavní soud dovodil, že bez ohledu na zákonnou úpravu je v celospolečenském zájmu, aby schopnost spotřebitelů byla zkoumána vždy a pokud soud takovou okolnost nezkoumá, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Pokud pak soud dospěje k závěru, že schopnost spotřebitele zkoumána nebyla, je třeba na dané právní jednání nahlížet jako na rozporné s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku a tedy neplatné.
26. Ústavní soud se již v minulosti opakovaně vymezil proti formalistickým náhledům na právo a dokladem tohoto názorového trendu vrcholného orgánu českého soudnictví budiž i shora citované rozhodnutí. Přistoupení na argumentaci žalobce spočívající v tom, že předmětné právní jednání není spotřebitelským úvěrem, neboť skupina fyzických osob půjčila žalovanému peníze za asistentce žalobce, byť asistence profesionální, by byla právě takovým nepřípustným postupem vůbec nereflektujícím individuální okolnosti dané věci. Žalobce se sice tímto postupem z čistě formálního hlediska vyhýbá definici poskytovatele či zprostředkovatele spotřebitelského úvěru, nicméně reálné okolnosti svědčí opaku. Žalobce totiž nejen, že zajišťuje portál pro tento typ aukce spočívající v půjčování peněz, ale do této sám aktivně vstupuje, a to v rámci své podnikatelské činnosti. Jednotliví uživatelé žalobce automaticky zmocňují k jednáním v rámci smluvního vztahu, rovněž mu předem postupují případnou pohledávku. Výplata peněz probíhá ze sběrného účtu žalobce, který je rovněž příjemcem splátek. O industrializaci dané činnosti také svědčí četnost a rychlost jednotlivých nabídek (v daném případě devadesát nabídek ve velmi krátkém časovém rozpětí v řádu minut a následně hodin) a skutečnost, že veškeré smlouvy jsou uzavírány na formulářích žalobce a jeho prostřednictvím. Je tedy zřejmé, že ani zapůjčitelé ani vydlužitel nijak neovlivňují znění nabídek a přijetí, tedy obsah smluv jako takový. V neposlední řadě je nutné v daném ohledu zmínit, že úročení zápůjčky a sankce spojené s porušením povinností jednoznačně odpovídají obdobným ujednáním běžným pro nebankovní spotřebitelské půjčky, což je soudu známo z jeho činnosti. Zejména poplatková povinnost žalovaného je značná, přičemž poplatky jsou určeny žalobci, stejně tak se žalovaný zavazuje k úhradě smluvních úroků z prodlení ve výši trojnásobně převyšující míru zákonnou a smluvní pokutě. Pro úplnost je také nutné zmínit, že pokud kterýkoliv z uživatelů takto investuje prostřednictvím portálu žalobce opakovaně, jedná se již s ohledem na ziskovost a opakovaní takové činnosti o svého druhu podnikání.
27. Žalobce se posuzováním nabídky vydlužitele zabývá, jeho žádost schvaluje (č.l. 5 dohody o užívání portálu). Žalobci tedy objektivně nic nebrání, aby v rámci tohoto procesu alespoň elementárně ověřil majetkové poměry vydlužitele (např. alespoň výpisem z bankovního účtu). Jistě by takové omezení rizik pro své investice ocenili i jednotliví investující využívající služeb žalobce. Pokud pak žalobce takové ověření ani přes shora uvedené a to ani elementárním způsobem neprovede, shledává soud předmětné právní jednání spočívající v zapůjčení finančních prostředků žalovanému prostřednictvím portálu žalobce za rozporné s dobrými mravy s odkazem na shora citované rozhodnutí Ústavního soudu při zohlednění individuálních okolností dané věci, jak jsou v odstavci číslo vyjmenovány.
28. Pokud pak soud s odkazem na výše uvedené shledal právní jednání spočívající v přijetí devadesáti nabídek na zápůjčku žalovaným neplatným a zároveň bylo prokázáno, že žalobce žalovanému uhradil ze svého sběrného účtu 83 880 Kč, resp. drobné pohledávky jednotlivých uživatelů byly žalobci postoupeny, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat až předžalobní výzvu doručenou žalovanému dne 15.8.2018. Jelikož pak žalovaný následující den neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s úhradou dluhu, když neplnil řádně a včas a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb.
29. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.