Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 195/2021-32
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 5 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 839,99 Kč spolu s úrokem z částky 4 081,67 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 081,67 od 30. 11. 2019 do 10. 9. 2020 a z částky 3 921,67 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 839,99 Kč spolu s úrokem z částky 4 081,67 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 23,72 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 081,67 od 30. 11. 2019 do 10. 9. 2020 a z částky 3 921,67 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 4 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 722,60 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 579,06 Kč a s 23,72% úrokem z částky 3 542,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 3 542,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 298,03 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,30 Kč a s 23,72% úrokem z částky 539,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 539,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce. Dne 11. 10. 2016 uzavřela smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 5 840 Kč. Dne 2. 7. 2016 uzavřela smlouvu číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 9 740 Kč. Dle žalobkyně byly jistiny obou půjček úročeny úrokem ve výši 23,72 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 1 722,60 Kč, resp. 298,03 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 29. 11. 2019, v částce 579,06 Kč, resp. 100,30 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že tato společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o půjčce číslo ze dne 11. 10. 2016 a číslo ze dne 2. 7. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 včetně podacího lístku ze dne 4. 9. 2020, karet zákazníka ze dne 2. 7. 2016 a ze dne 11. 10. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 10. 2016 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 4 440 Kč, tj. celkem 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná této společnosti prohlásila, že bydlí jako nájemník, je svobodná, má základní vzdělání, žije s partnerem, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako číšnice na dobu určitou do 31. 12. 2016 s čistou mzdou 10 000 Kč, sociální dávky činí 11 962 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 9 200 Kč, na domácnost 12 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 7. 2016 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 4 440 Kč, tj. celkem 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná této společnosti prohlásila, že bydlí jako nájemník, je svobodná, má základní vzdělání, žije s partnerem, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako číšnice na dobu určitou do 31. 12. 2016 s čistou mzdou 12 000 Kč, sociální dávky činí 11 962 Kč měsíčně, na bydlení vynakládá 9 200 Kč, na domácnost 12 000 Kč měsíčně a na splátky úvěru 810 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv číslo číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 3. 9. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 4. 9. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků, a to s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, společnost právnická osoba v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona číslo není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listin y, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. Soud nesdílí právní názor vyslovený Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020 -97, že postačuje, aby listin y, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru vycházel, měl k dispozici ke dni uzavření smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Pro řádné posouzení, zda úvěrující řádně zkoumal schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, je pro soud nezbytné znát i obsah podkladů shromážděných úvěrujícím. Ochrana spotřebitele před neúměrným úvěrováním a nadměrným zadlužováním je přitom věcí veřejného a celospolečenského zájmu a nikoli pouze otázkou partikulárního zájmu podnikatele nebo spotřebitele. Dále soud má za to, že spotřebitelské úvěry ani neměly být žalované na základě jí uvedených informací v kartě zákazníka poskytnuty. Žalovaná tvrdila, že její pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2016 a tedy nepokrývá dobu splácení ani jednoho ze spotřebitelských úvěrů, které měly být spláceny po dobu 58 týdnů.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné a uplatněné v tomto řízení nároky by mohly být částečně posouzeny jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaná na základě neplatných smluv převzala od předchůdkyně žalobkyně částky 6 000 Kč a 6 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částky 5 840 Kč a 9 740 Kč Kč a vzniklo ji tak u smlouvy číslo bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 160 Kč. Naopak u smlouvy číslo ji bezdůvodné obohacení nevzniklo, jelikož uhradila na splátkách více, než činila jistina spotřebitelského úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tyto pohledávky za žalovanou, byť byly označeny jako pohledávky ze smluv o úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 160 Kč spolu s úrokem z prodlení, avšak až ode dne 11. 9. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu žalobkyně k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 4. 9. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 9. 9. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 11. 9. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 160 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.