Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 193/2021-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 738,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 929,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 783,01 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 207,47 Kč spolu s úrokem z částky 5 000 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení ve výši 20,98 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,99 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 929,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 783,01 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 207,47 Kč spolu s úrokem z částky 5 000 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení ve výši 20,98 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216,99 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 7 738,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 184,88 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 214,22 Kč a s 20,98% úrokem z částky 5 000 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 24. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2016 smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 2 955 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 216,99 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 19,52 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 20,98 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do 23. 9. 2020 na částku 3 184,88 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do 23. 9. 2020, v částce 1 214,22 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že tato společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o půjčce číslo ze dne 29. 11. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 a karty zákazníka ze dne 29. 11. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2016 mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 2 955 Kč, tj. celkem 7 955 Kč v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil, že je ženatý, má čtyři děti, bydlí v nájmu, je zaměstnán jako uklízeč od října 2016 s čistou mzdou 1 750 Kč, pobírá sociální dávky ve výši 4 288 Kč, na brigádách vydělává 10 000 Kč, na bydlení vynakládá 4 320 Kč, na domácnost 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, společnost právnická osoba v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona číslo není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listin y, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalovaného a které jsou zmiňovány v kartě zákazníka. Zkoumání příjmů a výdajů žalovaného bylo dle soudu zcela nedostatečné. Soud nesdílí právní názor vyslovený Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020 -97, že postačuje, aby listin y, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru vycházel, měl k dispozici ke dni uzavření smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Pro řádné posouzení, zda úvěrující řádně zkoumal schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, je pro soud nezbytné znát i obsah podkladů shromážděných úvěrujícím. Z obsahu v této věci žalobkyní předložené karty zákazníka je např. patrné, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, není však uvedeno do kdy, což u délky splácení úvěru více než rok je informací poměrně důležitou. Ochrana spotřebitele před neúměrným úvěrováním a nadměrným zadlužováním je přitom věcí veřejného a celospolečenského zájmu a nikoli pouze otázkou partikulárního zájmu podnikatele nebo spotřebitele.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 216,99 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 4 783,01 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 783,01 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě za dobu od 24. 9. 2020 do zaplacení, a dále byla přiznána žalobkyni částka 146,63 Kč jako část kapitalizovaného úroku z prodlení (z částky 4 783,01 Kč od 8. 5. 2020 do 23. 9. 2020), a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 30. 4. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 6. 5. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 8. 5. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 4 783,01 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.