Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 16/2021-50
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní titul Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci
pro zaplacení 17 124 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 835 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení a dále částku 1 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 2 076,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení a částky 2 314,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta titul titul. jméno příjmení, titul. částku 218,93 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 835 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení a dále částku 1 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 2 076,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení a částky 2 314,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky od 19. 11. 2018 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. částku 218,93 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 124 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smluv o půjčce číslo uzavřené dne 21. 12. 2014 a ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 30. 10. 2014 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč v souvislosti s poskytnutím půjček se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč a 5 017 Kč. Tedy v prvním případě celkovou částku ve výši 14 688 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2016 a v druhém případě uhradit celkovou částku ve výši 11 017 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 12. 2015. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6.2019 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni.
2. Žalobkyně v průběhu řízení, vzala svou žalobu částečně zpět co co do částky 4 611,46 Kč s příslušenstvím a co do částky 2 702,80 Kč s příslušenstvím. Řízení nadále pokračovalo o částku 5 911,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 19. 11. 2018 do zaplacení a o částku 3 898,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 19. 11. 2018 do zaplacení příslušenstvím.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, když je omezena ve svéprávnosti. K věci se vyjádřil opatrovník žalované a to územní celek, která uvedla, že žalovaná je dlouhodobě hospitalizovaná v anonymizováno obec, když žalovaná dlouhodobě trpí paranoidní schizofrenií a v roce 2018 prodělala mozkový infarkt způsobený embolií mozkových tepen. S ohledem na její diagnózu nelze vyloučit, že duševním onemocněním trpěla již v době uzavření předmětných smluv. V současnosti žalovaná není schopna téměř žádné komunikace, je nemajetná a bez jakýchkoliv vyhlídek na obnovení běžného života. Opatrovník žalované se snažil o smírné řešení dané věci, žalobce však na snahy opatrovníka nijak nereagoval. Z opatrovnického spisu bylo zjištěno, že od ledna 2021 činí starobní důchod žalované částku 12 831 Kč/měs a na svém osobním účtu měla ke dni 31.12.2020 částku 66.152 Kč. Rozsudek o omezení svéprávnosti žalované ze dne 21.6.2018 č.j. 3Nc 1010/2018 nabyl právní moci dne 11.8.2018. Rozhodnutí o omezení svéprávnosti platí to budoucna, ex nunc.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 21. 12. 2014 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 6 688 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 245 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 14 688 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 220,08 % (ve smlouvě je uvedena chybně 63,93 %). Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 30. 10. 2014 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 5 017 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 184 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 11 017 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 221,02 % (ve smlouvě je uvedena chybně 63,93%). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.
6. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná zaplatila na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku v celkové ve výši 4 165 Kč a na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku v celkové ve výši 4 416 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tyto skutečnosti za prokázanou.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník ) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvách sjednané poplatky májí z právního hlediska charakter úroků.
10. Soud se dále zabýval platností smluv o půjčce číslo uzavřené dne 21. 12. 2014 a číslo uzavřené dne 30. 10. 2014 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 obč.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.
11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2016 a v říjnu 2016, tedy v době uzavření smluv o půjčce činily v průměru 14,01 % resp. 13,81 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o půjčce, v nichž byly sjednány roční procentní sazby nákladů ve výši 220,08 % resp. 221,02 %, tvoří takto sjednaná RPSN v obou případech mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o půjčce týkající se poplatků ve výši 6 688 Kč a 5 017 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. neplatné.
12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce nebo zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Dle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování půjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o půjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce číslo uzavřená dne 21. 12. 2014 a smlouva o půjčce číslo uzavřená dne 30. 10. 2014 mezi žalobkyní a žalovanou jsou neplatná jako celek.
13. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce) finanční částku ve výši 8 000 Kč a 6 000 Kč, má žalovaná povinnost tyto částky jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaná vrátil právnímu předchůdci žalobkyně v prvním případě částku ve výši 4 164 Kč a v druhém případě částku 4 416 Kč, má žalovaná povinnost v prvním případě vydat bezdůvodné obohacení ve výši 3 835 Kč a v druhém případě ve výši 1 584 a to bez zbytečného odkladu. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto ji výrokem I. vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , když žalované byla zákonná lhůta tří dnů k plnění prodloužena na 15 dnů; s ohledem na zůstatek finančních prostředků na účtu (bod 3), ji splnění povinnosti dle tohoto rozhodnutí nijak výrazně majetkově neohrozí. Navíc smlouva byla uzavřena před účinností rozsudku o omezení svéprávnosti.Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.