Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 213/2020-17

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení anonymizováno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa

o zaplacení 8.779,00 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000,00 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 930,08 Kč za období od datum do datum a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.000,00 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 2.500,00 Kč a částky ve výši 1.279,00 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 207,00 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5.000,00 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 930,08 Kč za období od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5.000,00 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 2.500,00 Kč a částky ve výši 1.279,00 Kč zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 207,00 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.779,00 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne datum došlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o úvěru číslo s tím, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 5.000,00 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.279,00 Kč zaplatit do datum. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila, úvěr nesplatila a dostala se do prodlení. Současně žalobkyně požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 5.000,00 Kč od datum do datum ve výši 2.500,00 Kč ve smyslu č.l. IX bod 1 smlouvy o úvěru a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 930,08 Kč za období od datum do datum. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne datum.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením , , (dále jen „ ”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne datum číslo výpisu z účtu žalobce ze dne datum, výplatních pásek žalované za období číslo, výpisu anonymizováno a předžalobní výzvy ze dne datum učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi účastníky řízení byla dne datum elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa uzavřena pod číslo smlouva o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla dne datum na účet žalované č. bankovní účet zaslána částka ve výši 5.000,00 Kč s variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalované uvedené ve smlouvě. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový a bezúročný. Žalovaná se zavázala částku ve výši 5.000,00 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.280,00 Kč tj. celkem částku ve výši 6.280,00 Kč zaplatit do 28 dnů od jeho poskytnutí tj. do datum. Pro případ prodlení byla v č.l. IX. bod 1 písm. a) sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky, ohledně které je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne datum, byť byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Dlužná částka ke dni vyhotovení výzvy se sestávala z dlužné jistiny ve výši 5.000,00 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.279,00 Kč (ve smlouvě ve výši 1.280,00 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku za období od datum do datum ve výši 867,38 Kč, smluvní pokuty za období od datum do datum ve výši 2.500,00 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení za právní zastoupení ve výši 4.356,00 Kč. Dodatečná lhůta k plnění byla stanovena v délce 7 dnů ode dne doručení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalované s tím, že vycházela toliko z jejího měsíčního příjmu žalované doloženého výplatními páskami období číslo, kdy žalovaná dosahovala příjmu cca 16.000,00 Kč, který měla pro úhradu poskytnutého úvěru ve výši 6.280,00 Kč za dostačující, současně také z toho, že bylo zjištěno z výpisu EUCB, že ve vztahu k žalované nebyly evidovány žádné úvěry po splatnosti.

5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle , (dále jen jako„ “), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po datum.

6. Podle , (dále jen „ “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva číslo ve smyslu ust. a násl. ve spojení s ustanoveními o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 5.000,00 Kč.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne 4 spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

12. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně odkázala na informace vyplývající pouze z předložených výplatních pásek tj. vycházela z informací pouze o výši měsíční mzdy, a dále z informací z výpisu EUCB, kdy ve vztahu k žalované nebyly evidovány žádné úvěry po splatnosti. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z informací, které žalovaná jako úvěrovaná žalobkyni jako úvěrující o své osobní a finanční situaci poskytla, a to pouze ve vztahu k jejím příjmům. Kdy reálně bylo ověřen pouze příjem žalované měsíčně činí cca částku ve výši 16.000,00 Kč. Nebylo nijak ověřeno, zda pracovní poměr žalované stále trvá, když sjednavatel úvěru nijak neověřoval, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. K měsíčním výdajům žalovaná neuvedla ničeho a tyto nebyly žalobkyní jakkoliv zjišťovány, když žalobkyně nepožadovala žádné údaje v tomto směru. Ohledně výdajů žalované tedy žalobkyně neprovedla žádné bližší zkoumání ani dotazem na žalovanou či vyžádání si výpisu z jeho účtu např. za účelem posouzení např. obratu na účtu žalované. Vyšla-li žalobkyně z objektivně nedoloženého prohlášení žalované o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jinými slovy řečeno žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala majetkové poměry žalované, zejména výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tedy vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostý nedostatek tvrzení žalované a žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. výdaje s užíváním bytu, délku trvání pracovního poměru, příp. uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou či neurčitou, skutečný obrat na účtu žalovaného, informace o vyživovacích povinnostech a další). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Za pozornost rovněž stojí to, že žalobkyně úvěr žalované vyplatila ještě téhož dne, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva tj. dne datum tj. je zřejmé, že žalobkyně nevyvinula jakoukoliv aktivitu a reálnému ověření a posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně si tedy počínala zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Ohledně případné pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky ve výši 5.000,00 Kč, která byla žalované prokazatelně žalobkyni dne datum poskytnuta. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobkyni částku 5.000,00 Kč, neboť dle ust. se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o požadovaného příslušenství, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. v zákonné výši dle , a to z dlužné částky ve výši 5.000,00 Kč kapitalizované za období od datum do datum na částku ve výši 930,08 Kč, a dále od data datum do zaplacení (viz. výrok I. rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou je vůči ní z hlediska hmotně právního nedůvodný.

15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících nárocích, a to smluvní pokutě ve výši 2.500,00 Kč a poplatku za poskytnutí úvěr ve výši 1.279,00 Kč žalobu výrokem II. zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobkyně jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pro úplnost a nad rámec shora uvedeného odůvodnění soudu k ujednání o smluvní pokutě uvádí, že soud jej považuje za nepřiměřené ve smyslu ustanovení a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/. Současně je nutno i poznamenat, že účinné znění ustanovení poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání výše smluvní pokuty (0,1 % denně), výše zajištěné částky (5.000 Kč) a splatnosti úvěru (28 dnů) nelze totiž než dovodit, že takto sjednaná smluvní pokuta je vzhledem k výši

a povaze zajišťovaného závazku nepřiměřeně vysoká. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C -240/98 až C -244/98 ze dne 27. 6. 2000), spotřebitel má sice možnost se nepřiměřeného ujednání dovolat (ustanovení , rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -473/00, Cofidis SA proti Jean-Louis Fredeout ze dne 21. 11. 2002), ale v projednávané věci se žalovaná nepřiměřených ustanovení nedovolala.Lze tedy uzavřít, že i kdyby soud nedospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná jako celek, musel by dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je nepřiměřené v souladu s ustanovením

i žalobu tak, jako tak, v této části zamítnul.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením (dále jen „ “) podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

17. Náklady řízení činí částku ve výši 1.489,00 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) z tarifní hodnoty ve výši 6.136 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle , z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

18. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu výroku I., což představuje 56,95 %, a neúspěšná v rozsahu částky výroku II., což činí 43,05 %. S ohledem na to má tedy žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,90 % (rozdíl mezi 56,95% – 43,05%), tj. částky ve výši 207,00 Kč.

19. V souladu s ust. soud uložil žalované zaplatit náklady žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně, který ji v řízení zastupoval.

20. Lhůta k plnění je odůvodněna ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.