Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 258/2020-55

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16.771,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.706,99 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 14.382,79 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 4.840,04 Kč s úrokem 26,28 % p. a. z částky 14.203,61 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení 8,25 % p. a. z částky 2.388,82 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 823 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.706,99 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 14.382,79 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky 4.840,04 Kč s úrokem 26,28 % p. a. z částky 14.203,61 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení 8,25 % p. a. z částky 2.388,82 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 823 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16.771,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.373,59 Kč, úrokem 26,28 % ročně z částky 14.203,61 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 401,83 Kč od 2. 7. 2020 do 15. 10. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 16.771,61 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4. 00 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 24.589 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 13.383 Kč. Jelikož však žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. Požadovaná částka 16.771.61 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 14.203,61 Kč (rozdíl čerpaných částek a úhrad žalovaného), poplatků 19 Kč, nákladů na vymáhání 430 Kč a smluvních pokut ve výši 2.119 Kč.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci vyjádřil prostřednictvím obecné zmocněnkyně tak, že k dlužné částce 24.603 Kč„ se plně doznává“, ale jelikož se dostal do dluhové pasti a má více věřitelů, není schopen částku uhradit najednou. Žádá proto o uznání splátek 2.500 Kč měsíčně. Současně se žalovaný omluvil z nařízeného jednání (soud pak věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů).

3. S ohledem na vyjádření žalovaného žalobkyně podáním doručeným dne 17. 5. 2021 navrhla vydání rozsudku pro uznání.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20.000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 % a s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky.

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 19. 1. 2021, v němž uvedla, že byla posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech (registry SOLUS a NRKI). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala žalobkyně v úvahu čistý měsíční příjem žalovaného 23.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení 5.000 Kč při bydlení u rodičů, životní minimum 3.410 Kč a stav žalovaného (svobodný).

8. K tomu je třeba dodat, že informace k žalovanému byly podle obsahu spisu čerpány ze smlouvy o úvěru, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 23.000 Kč. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení i přes výzvu soudu v předvolání k jednání nenabídla.

9. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se podle obsahu spisu spokojila jen s některými údaji od žalovaného (viz výše), přičemž nebylo jakkoliv doloženy, že by tyto údaje byly vhodným způsobem ověřovány. Rovněž nebyl doložena kontrola žalovaného v externích registrech. Jako zjednodušující je rovněž použití údaje o životním minimu, když náklady každého klienta jsou vždy individuální.

10. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytla.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 13 spisu), podle něhož žalovaný z titulu uzavřené smlouvy vyčerpal celkem částku 27.765,79 Kč a dosud uhradil částku celkem 13.383 Kč. Vzhledem k uvedenému činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistiny úvěru částku 14.382,79 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 14.382,79 Kč, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

17. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 17. 6. 2020 a doručeného za použití § 573 o. z. dne 22. 6. 2020 (podle podacího archu byla výzva odeslána dne 17. 6. 2020). Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů, tj. do 7. 7. 2020. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení ve výzvě žalobkyně – analogicky ve smyslu § 1958 o. z. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Dlužno dodat, že žalovaný v průběhu řízení netvrdil spor podle zákona o spotřebitelském úvěru, ani nijak neprokázal, jaké jsou jeho možnosti dluh uhradit. Výše úroku z prodlení vyplývá z Za období od 8. 7. 2020 do 15. 10. 2020 (do tohoto data žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala) činí úrok z prodlení z částky 14.382,79 Kč při sazbě 8,25 % p. a. částku 324,20 Kč. I v tomto rozsahu bylo proto žalobě vyhověno a dále byl přiznán úrok z prodlení 8,25 % p. a. z jistiny 14.382,79 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení.

18. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

19. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal žádné konkrétní skutečnosti ke svým poměrům umožňující např. závěr o možnosti povolení navrhovaných splátek; nic však nebrání dohodě mezi účastníky o splácení dluhu).

20. Dlužno dodat, že podle přesvědčení soudu nebyly s ohledem na výše uvedené závěry splněny předpoklady pro rozhodnutí formou žalobkyní navrhovaného rozsudku pro uznání. Podle a 2 uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2). Ten lze schválit, jen připouští-li to povaha věci a není-li v rozporu s právními předpisy.

21. Pominou-li se náležitosti podání žalovaného, v němž se přihlásil k dlužné částce 24.603 Kč a vyjádřil ochotu tuto částku určitým způsobem zaplatit (a to i z hlediska ustanovení ) je v posuzované věci zřejmé, že pohledávka byla za žalovaným uplatněna na základě absolutně neplatné smlouvy, jež byla uzavřena v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Už z tohoto důvodu pak nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť by takové rozhodnutí bylo v rozporu s kogentními právními předpisy. Soud proto návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání zamítnul (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení podle úspěchu účastníků v řízení. Požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v rozsahu 15.408,50 Kč a zamítnuta byla v částce 7.163,35 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 36,54 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce 2.252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.771,61 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Z toho bylo přiznáno 36,54 %, tedy částka 823 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.