Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 229/2020-52
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr Otílií Hrehovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 147 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 8.11.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 063 Kč od 8.11.2020 do 29.3.2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. V převyšující části, co do 23 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8.11.2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce titul. jméno příjmení, advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 147 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 8.11.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 063 Kč od 8.11.2020 do 29.3.2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. V převyšující části, co do 23 790 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 8.11.2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení nemajetkové újmy v soudním řízení z titulu tvrzené nepřiměřené délky řízení o vypořádání společného jmění manželů, jehož byl účastníkem v posici žalující strany. Uvedl k tomu, že řízení před Okresním soudem v Kladně pod č.j. 12 C 11/2012 trvalo 8 let a 2 měsíce, což jednoznačně převyšuje dobu, která by odpovídala složitosti uvedeným věcem. Odkázal na průběh prozkoumávaného řízení a soudu vytýká, že nebýt jeho dotazu ze dne 4.1.2013, soud by snad jednání nenařídil. Taktéž se žalobci nelíbí, že soud odročí jednání na konkrétní den (30.4.2013), přičemž jednání neproběhne z důvodu čerpání dovolené soudem. Cožpak soud nevěděl, kdy bude čerpat dovolenou? Žalobce by měl pochopení, pokud by důvodem zrušení bylo onemocnění předsedkyně senátu. Taktéž se žalobci nelíbilo, že soud odročil jednání nařízené na 6.8.2013 na neurčito z důvodu onemocnění žalované příjmení. příjmení, ačkoli z omluvy se nepodávalo, že by indispozice žalované měla trvat několik měsíců. Žalobce soudu taktéž vytýká, že ačkoli navrhoval vyžádání si spisů soudních exekutorů již na jednání 14.3.2014, soud toto nebyl dlouhodobě schopen zajistit a opakovaně za tím účelem jednání odročoval. Spis se z odvolacího soudu vrátil zpět na Kladno v lednu 2017, avšak k jednání došlo až dne 12.4.2018, čili o více jak rok později. Následně toto jednání prakticky spočívalo v tom, že soud učinil žalobci výzvu podle ust. § 118a OŠŘ. Žalobce soudu vyčítá, že výzvu mohl soud zaslat písemně a nemuselo k takovému zdržení dojít. Žalobci lze stěží vyčítat neaktivitu či podílení se na průtazích. Pokud byl soudem vyzván k doplnění, vše činil v zákonných lhůtách. K odročení jednání z podnětu žalobce, resp. jeho právní zástupkyně za celou dobu řízení došlo ve třech odůvodněných případech, přičemž v jednom z těchto případů byla situace, že soudkyně přehlédla dlouhodobě avizované kolizní termíny a dovolené. Žalobce má za to, že je zcela nepřiměřené a neospravedlňující, aby toto řízení trvalo tak dlouho, navíc za situace, kdy ve věci byli slyšeni pouze 2 svědci. Skutkově nebyla věc složitá, ani pokud jde o samotnou podstatu, neboť se prakticky jednalo o vypořádání závazků vzniklých za manželství. Průtahy soudu z pohledu žalobce způsobila zejména nedůslednost při vyžádání si spisů soudních exekutorů. Řízení bylo zatíženo zbytečnými průtahy, avšak nikoli ze strany žalobce, ale ze strany soudu, a tato okolnost nemůže jít k tíži žalobce, který jako laik na nesprávnost poukazuje. Stát má zajistit, aby soudy byly zastoupeny takovým počtem soudců, kteří budou napadené věci projednávat v přiměřené době, a tak dodržovaly ústavně garantované právo účastníků řízení na spravedlivý proces. Pochybení tedy na své straně žalobce nespatřuje. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, tak se dá hodnotit stupněm vyšším, kdy žádal po žalované příjmení. příjmení úhradu poloviny toho, co za společné dluhy musel včetně vysokých úroků a sankcí uhradit. Uvedl dále, že před podáním žaloby se obrátil s žádostí o poskytnutí odškodnění na žalovanou, a to dopisem ze dne 7.5.2020, avšak do podání žaloby žalovaná na žádost nereagovala, vyjma potvrzení o přijetí žádosti ze dne 11.5.2020. S ohledem na metodiku MS a stanovisko NS ČR ze dne 13.4.2011 č.j. Cpjn 206/2010 , v jaké výši by mělo být přiměřené zadostiučinění poskytnuto, žádá žalobce částku 110 000 Kč. Žalobce vychází ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení (přičemž první a druhý rok činí 15 000 Kč). Tato částka zohledňuje, že žalobci nelze nic vytknout, spíše naopak a věc má pro žalobce velký význam.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, učinila nesporným, že u ní žalobce dne 7.5.2020 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 110 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , v platném znění, za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění v celkové výši 69 063 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení, ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, a které bylo zahájeno dne 14. 2. 2012 doručením žaloby na vypořádání společného jmění manželů, k Okresnímu soudu v Kladně pod sp. zn.: 12 C 11/2012 . Žalobce vystupoval v předmětném řízení v procesním postavení žalobce. Celková délka řízení činila 8 let a 1 měsíc, ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a Ústavním soudem, z toho 2x soudem I. stupně, 2x soudem odvolacím, 1x Nejvyšším soudem ČR a 1x Ústavním soudem ČR. Věc byla složitá procesně, neboť soudu se na počátku řízení nedařilo doručovat žalované, docházelo tak k opakovanému vyvěšováním písemností na úřední desce, následně žalovaná opakovaně žádala o odročení nařízených jednání, soud rovněž rozhodoval o námitce podjatosti. Skutková složitost se vyznačovala zejména tím, že soud prováděl obsáhlé listinné dokazování 14ti exekučními spisy, vyžadoval od dotyčných soudních exekutorů součinnost. Věc byla složitější i právně, neboť předmětem sporu bylo vypořádání dluhů na základě různých titulů, jejichž náležitost ve společném jmění manželů musela být posuzována individuálně. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako standardní, neboť se nejedná o presumované řízení, když dle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Provedeným spisovým šetřením bylo dále zjištěno, že žalobce se svým chováním na celkové délce řízení do jisté míry podílel, kdy tento opakovaně žádal o odročení nařízených jednání ve dnech: 22.12.2015, 18.9.2017, 19.2.2018, 30.5.2018 a 20.5.2019. Pokud pak jde o posouzení celkové délky řízení z hlediska její přiměřenosti, žalovaná dospěla k závěru, že tato je již nepřiměřená, zejména s ohledem na období nečinnosti soudu od 22. 12. 2014 do 6. 5. 2015 a od 22. 12. 2016 do 21. 6. 2017 a dále s ohledem na to, že I. rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen z důvodu nedostatečného skutkového zjištění a z důvodu nesprávného právního posouzení věci a II. rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem změněn. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti byla celková délka řízení shledána jako nepřiměřená.
3. Žalobce v průběhu řízení podáním ze dne 9.4.2021 vzal částečně žalobu co do 69 063 Kč zpět, neboť žalovaná v průběhu řízení (dne 29.3.2021) jeho dílčí nárok uspokojila. Trvá však na úrocích z prodlení z této částky, neboť jeho žádost o odškodnění nebyla ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění u žalované vyřízena. Trvá též na zbytku jím požadované částky 40 937 Kč a jejího příslušenství. Řízení tak bylo částečně zastaveno co do 69 063 Kč a to usnesením č.j. 14 C 229/2020 -49 ze dne 14.4.2021.
4. Soud provedl dokazování připojeným spisem a zjistil následující průběh řízení:
5. V řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 11/2012 bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 14. 2. 2012 doručením žaloby ze strany žalobce celé jméno žalobce na vypořádání společného jmění manželů. Obratem, dne 17. 2. 2012 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, který byl složen dne 27. 2. 2012. Dne 9. 3. 2012 byla žaloba zaslána žalované k vyjádření, avšak zásilku se jí nepodařilo doručit, proto byla dne 12. 6. 2012 vyvěšena na úřední desce soudu. Následně soud prováděl zjišťování u státních orgánů a dalších subjektů k místu pobytu žalované, i přes zaměstnavatele (dne 31.10.2012), kde, jak bylo zjištěno, žalovaná nepracovala. Žalobce dne 4.1.2013 urguje nařízení jednání. Referátem z 10.1.2013 již soud nařídil jednání na 5.2.2013, avšak první jednání ve věci pak proběhlo 14.3.2013 a další dne 4.6.2013, kdy tato jednání se konala bez účasti žalované pro její nekontaktnost. Dne 5.8.2013 žalovaná nahlásila adresu pro doručování a požádala o odročení dalšího jednání pro pracovní neschopnost. Další jednání se konala ve dnech 27. 3. 2014 a 15. 4. 2014. Dne 28. 4. 2014 byly soudem vyžádány exekuční spisy, které mu byly postupně zapůjčovány v průběhu května. Další jednání proběhlo dne 30. 5. 2014, bylo odročeno na 12. 8. 2014 z důvodu vyžádání zbývajících spisů. Ty nebyly zapůjčeny včas, proto bylo jednání odročeno na 30. 10. 2014, kdy také proběhlo. Následovala jednání dne 25. 6. 2015 a 25. 8. 2015, a to bylo odročeno na 22.9.2015. Další jednání bylo odročeno z důvodu onemocnění soudkyně. Dne 15. 12. 2015 bylo nařízeno jednání na 29. 12. 2015, následně bylo odročeno na žádost právního zástupce žalované. Další jednání tak proběhlo dne 31. 3. 2016, a to bylo odročeno na 12.4.2016, kdy byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 18. 7. 2016 soud obdržel námitku žalobce na podjatost soudu a odvolání proti rozsudku ze dne 12. 4. 2016. Dne 21. 7. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku.
Dne 21. 9. 2016 byl spis předložen krajskému soudu k vyřízení odvolání. Jednání před odvolacím soudem proběhla ve dnech 15. 12. 2016 a 22. 12. 2016 - na tomto jednání bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a věc vrácena zpět k dalšímu řízení (vrácen soudu I. stupně dne 17.1.2017). Dne 21. 6. 2017 bylo nařízeno jednání na 19. 9. 2017, toto bylo po žádosti právního zástupce žalobce odročeno na neurčito. Následně bylo dne 23. 11. 2017 nařízeno jednání na 30. 1. 2018, které bylo na žádost právního zástupce žalované odročeno na 27. 2. 2018. I toto jednání však bylo odročeno, na žádost právního zástupce žalobce, na den 12. 4. 2018. V tento den jednání před soudem I. stupně proběhlo. Následující jednání, původně nařízené na 22. 5. 2018, bylo na žádost právního zástupce žalované odročeno na 31. 5. 2018, následně na žádost právního zástupce žalované odročeno na 12. 6. 2018, a poté na žádost právního zástupce žalobce na 21. 6. 2018. Tehdy úspěšně proběhlo. Dne 28. 6. 2018 byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně. Proti tomuto rozsudku se žalobce i žalovaná odvolali.
Dne 15. 2. 2019 byl spis předložen krajskému soudu, dne 21. 3. 2019 proběhlo jednání před odvolacím soudem. V následujícím období soud zjišťoval majetkové poměry v době trvání manželství. Dne 18. 5. 2019 bylo nařízeno jednání na 6. 6. 2019, následně bylo jednání na žádost právního zástupce žalobce odročeno na 13. 6. 2019. V tento den jednání proběhlo a byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2019. Dne 12. 8. 2019 žalobce podal dovolání, dne 3. 10. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 27. 11. 2019 bylo dovolání odmítnuto. Dále byla podána ústavní stížnost, která byla dne 7. 4. 2020 odmítnuta. Rozhodnutí Ústavního soudu bylo doručeno dne 8. 4. 2020.
6. Skutkovým závěrem soudu je, že žalobce byl účastníkem posuzovaného řízení u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 11/2012 ve věci vypořádání společného jmění manželů, v posici žalující strany, kdy řízení bylo zahájeno 14.2.2012 a skončilo 8.4.2020. Trvalo celkem 8 let a 2 měsíce. Ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a Ústavním soudem, z toho 2x soudem I. stupně, 2x soudem odvolacím.
7. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buď rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 citovaného zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zákon v tomto směru odkazuje na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
8. Podle § 6 o.s.ř. soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné byly spolehlivě zjištěny.
9. Podle § 31 a) citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové lhůtě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci a k významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Nemajetková újma za nepřiměřenou délku řízení se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (viz též nález Ústavního soudu II. ÚS 862/10 ). Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009 ). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 1313/2010 ). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 , které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a ) zákona č. 82/1998 Sb.
11. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Obecně je délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Při stanovení výše přiměřeného finančního zadostiučinění je třeba zohlednit relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla ani nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výšeuvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění je nutno vycházet ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , z něhož plyne výše základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat.
12. V daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že celková délka řízení nebyla přiměřená, přičemž konstatování porušení práva ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se v daném případě nejeví jako dostačující satisfakce. Soud pak posuzoval, zda relutární satisfakce poskytnuta žalovanou, a to částka 69 063 Kč je adekvátní k odčinění újmy žalobci vzniklé.
13. Projednávaná věc byla po procesní stránce složitá. Již v počátku řízení vyvstala komplikace v souvislosti s doručováním písemností a výzev soudu žalované, soud opakovaně vyvěšoval písemnosti na úřední desce, následně žalovaná cca po roce oznámila svoji kontaktní adresu a opakovaně žádala o odročení nařízených jednání, soud rovněž rozhodoval o námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce. Skutková složitost spočívala v tom, že soud prováděl obsáhlé listinné dokazování exekučními spisy (14 spisů), vyžadoval od jednotlivých soudních exekutorů jejich součinnost, přičemž došlo ke zdržení při doručení jednotlivých spisových materiálů a též k odročení jednání (5/2014 – 8/2014), neboť spisový matriál nebyl kompletní. Věc byla složitější i právně, neboť předmětem sporu bylo vypořádání dluhů na základě různých momentů jejich vzniku, a proto z hlediska společného jmění manželů musely být posuzovány individuálně. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, ten je nutno shledat standardním, neboť se nejedná o předpokládané řízení, když dle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem opatrovnickým, trestním, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života a zdraví. Z provedeného dokazování spisem bylo zjištěno, že žalobce se na celkové délce řízení podílel, kdy žádal o odročení jednání ze dne 19.9.2017, 30.1.2018, 12.6.2018 a 6.6.2019.
14. Soud tak dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, zejména s ohledem na období nečinnosti soudu od 30.10.2014 do 25.6.2015 (prodleva 8 měsíců), kdy se jednání bezdůvodně nekonala a od 17.1.2017, kdy byl vrácen spis z odvolacího soudu k soudu okresnímu, a to až do 21.6.2017 (prodleva 5 měsíců), kdy soud nařídil jednání na 19.9.2017.
15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud určil peněžitou satisfakci za 1 rok řízení ve výši 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Za 6 let je to 90 000 Kč. Za 8 let je to částka 105 000 Kč a za další 2 měsíce je to 2 500 Kč (1 250 x 2). Dohromady 107 500 Kč, jak základní částku jako satisfakci za nepřiměřenou délku řízení. Tato základní částka pak byla snížena o 10% (10 750) s ohledem na složitost řízení, čímž soud dospěl k částce 96 750 Kč. Další snížení o 10 % je způsobeno projednáním na několika stupních soudní soustavy (3 + Ústavní soud), tedy 96 750 mínus 9 670, s výsledkem 87 080 Kč. Z této částky pak soud odečetl 10 % (8 700 Kč) pro podíl žalobce na délce řízení, když žádal opakovaně o odročení jednání, tedy výsledkem po odečtení je částka 78 380 Kč. Oproti tomu, základní částka byla navýšena o 10 % (7 830) z důvodu postupu soudu, jak uvedeno v předešlém odstavci, s výsledkem 86 210 Kč. Pokud žalovaná žalobci uhradila 69 063 Kč, o kteroužto částku bylo řízení zastaveno a zůstalo k projednání 40 937 Kč, zbývá tak žalované doplatit žalobci částku 17 147 Kč (86 210 mínus 69 063). V převyšující části, co do 23 790 Kč byla žaloba jako nedůvodná, zamítnuta.
16. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ze žalovanou v průběhu kompenzačního řízení zaplacené částky 69 063 Kč dne 29.3.2021, a to za dobu od 8.11.2020 (žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dnem 7.11.2020, dokdy byla povinna v 6 měsíční lhůtě požadavek žalobkyně od uplatnění nároku od 7.5.2020 u ní posoudit). Úrok z prodlení má oporu v ust. § 1970 a násl. obč. zák.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , V případě řízení o zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. , se jedná o situaci, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. o. s. ř. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení, které představuje odměna advokáta za 3 úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí, podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. po 3 100 Kč x 3 = 9 300 Kč a 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, celkem 10 200 Kč a 21% náhrada DPH (2 142 Kč), celkem 12 342 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; celkem 14 342 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.