Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2104 C 21/2020-107

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu: Mgr Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 76 174 Kč s příslušenstvím - smlouva o úvěru

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 950 Kč od 28.1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 12 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 722 Kč od 28.1.2019 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 502 Kč.

IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku z prodlení ve výši 75,92 % p.a. z částky 44 841,84 Kč od 28.1.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 088 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 950 Kč od 28.1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky 12 722 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 722 Kč od 28.1.2019 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 502 Kč. IV. Žaloba se zamítá, co do žalobou uplatněného nároku za zaplacení úroku z prodlení ve výši 75,92 % p.a. z částky 44 841,84 Kč od 28.1.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 088 Kč. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 672 Kč s příslušenstvím a částky 21 502 Kč jako smluvní pokuty. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným dne 24.6.2018 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 005 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. V rámci smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které dojde k prodlení o délce 30 dnů a dále náklady ve výši 200 Kč za každou splátku pro případ prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6 Smlouvy pak byla ujednána další smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ zesplatnění. Celkový úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 108,78% ročně. Žalovaný uhradil celkem částku 3 050 Kč. Se splátkou splatnou dne 22.11.2018 se dostal do prodlení. Žalobkyně proto využila své právo a pohledávku žalovaného v souladu s čl. 6 smlouvy ke dni 26.1.2019 zesplatnila. Ke dni sepsání žaloby činila celková dlužná jistina 53 274,77 Kč, kdy dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč za prodlení se splátkou dle bodu 6.1. smlouvy, náklady ve výši 400 Kč za prodlení dle bodu 6.2. smlouvy a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 21 502 Kč dle bodu 6.5. smlouvy. Dopisem ze dne 22.7.2020 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se omluvil, soud v souladu s ust. tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti.

4. Z kopie smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný zažádal o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč, kdy tento úvěr měl být placen v 48 splátkách po 3005 Kč vždy nejpozději 15 dne každého kalendářního měsíce, přičemž celková vrácena částka měla činit 144 240 Kč. V rámci smlouvy byla sjednána úroková sazba 108,78% p.a. V čl. 6 smlouvy jsou pak upraveny důsledky z prodlení, kdy je v rámci čl. 6 sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitl v prodlení o délce 30 dnů, v čl. 6 byla sjednána náhrada nákladů pro případ prodlení o délce 15 dnů, a to v částce 200 Kč za každou splátku v prodlení a v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z nové jistiny pro případ, kdy dojde k zesplatnění celé pohledávky.

5. Z hodnocení klienta, výpisu záznamu z registru SOLUS, výpisu z registru NRKI, pracovní smlouvy žalovaného, dodatku k pracovní smlouvě, výplatní pásky za měsíc květen 2018 a výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnancem společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem cca. 12 000 Kč. Dle karty hodnocení klienta měl žalovaný náklady ve výši 3 410 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 300 Kč.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 25.6.2018 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla poukázána částka 45 000 Kč. Dle smlouvy o úvěru se jedná o číslo účtu, které uvedl žalovaný jako bankovní spojení.

7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 3 050 Kč, a to dne 22.7.2018 částku 3005 Kč a dne 22.11.2018 částku 45 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 28.8.2018, ze dne 27.12.2018, ze dne 22.1.2019, ze dne 22.2.2019, ze dne 25.3.2019, ze dne 23.4.2019, ze dne 23.5.2019, ze dne 24.6.2019, ze dne 23.7.2019 a ze dne 22.8.2019 bylo zjištěno, že byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.

9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 2.7.2020 opět vyzván k úhradě.

10. Pokud jde o vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 včetně příloh, z tohoto vyjádření nebyly soudem zjištěny žádné relevantní informace.

11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poukázala 45 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný pak byl povinen tuto částku vrátit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 005 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný peněžní prostředky žalobkyni dle ujednané smlouvy nesplácel, proto žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k jejich vrácení. K zesplatnění celkové dlužné částky došlo dopisem žalobkyně ze dne 26.1.2019.

13. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

21. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z informací týkajících se příjmů žalovaného, kdy však pokud jde o výdaje žalovaného, tyto žalobkyně v rámci posuzování zcela zjevně podhodnotila tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Jestliže žalobkyně započítávala na měsíční životní náklady pouze částky životního minima tj. 3 410 Kč na žalovaného a 1 300 Kč na veškeré náklady spojené s bydlením a inkasem, nemohly tyto částky reálně odpovídat nákladům, které žalovaný nepochybně na živobytí musí měsíčně vynakládat. Soudu je navíc z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává desítky obdobných žalob, kdy karty hodnocení klienta mají často stejnou výdajovou stránku, tedy pouze životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně nijak nezkoumá reálné náklady klienta, kdy takřka alibisticky odkazuje na skutečnost, že klient je povinen uvádět pravdivé informace. Žalobkyně však v tomto vztahu vystupuje jako profesionál na trhu s úvěry, v jehož zájmu je neposkytovat úvěry klientům, u kterých je zjevné, že nebudou mít na placení splátek, kdy naopak klient se nachází v situaci, kdy mu úvěr neposkytne bankovní instituce a musí se tak obracet na nebankovní společnosti. Žalobkyně si je však velmi dobře vědoma této skutečnosti, kdy si případné neuhrazení splátek jistí smluvními pokutami, poplatky a nemravně vysokým úrokem. V tomto případě nejen, že žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ale celková splacená částka měla činit více jak trojnásobek poskytnutého úvěru. Žalobkyně tak nemohla očekávat, že žalovaný bude schopen takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že žalobkyně poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.

22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z prokázaných příjmů žalovaného a navíc přehlížela zjevnou neschopnost žalovaného splácet, nedostála žalobkyně své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

23. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně tak zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování úvěrů, a to i spotřebitelských. Žalobkyně v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nevhodným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký úrok. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele.

24. Po posouzení všech zjištěných skutečností, a to jak nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, tak smlouvy o úvěru jako celku, dospěl soud k závěru, že je tato smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, kdy její jednání kde požaduje úroky z půjčené částky více než 90%, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popřípadě tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí chování, kdy se v podstatě jedná o obchod s chudobou. Také celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, více než třikrát převyšovala poskytnutou jistinu. Takové jednání má za následek jenom další a hlubší zadlužování spotřebitele, kdy kromě dlužné jistiny přibydou dále dlužné úroky a další sankce, což ve výsledku vede do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Takové jednání věřitele proto nemůže požívat právní ochrany.

25. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytla žalobkyně žalovanému plnění ve výši 45 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný poté uhradil celkem částku 3 050 Kč, kdy po jejím odečtení tak bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného činí částku 41 950 Kč. Žalovaný je proto podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil, a žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 41 950 Kč, kdy v rámci tohoto nároku bylo žalobě vyhověno.

26. Žalobkyně má právo kromě vrácení části jistiny představující bezdůvodné obohacení rovněž na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky ( o. z.). Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu opakovaně, mimo jiné i výzvami ze dne 28.8.2018 či 22.1.2019, úrok z prodlení byl tedy v souladu s žalobním návrhem přiznán ode dne 28.1.2019. Výše úroku z prodlení odpovídá

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení

28. Ve zbytku nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 12 722 Kč s příslušenstvím (tj. žalovaný nárok 54 672 Kč ponížený o bezdůvodné obohacení 41 950 Kč), smluvní pokuty ve výši 21 502 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 75,92% ročně (jak je uvedeno ve výroku IV.), soud žalobu zamítl, neboť ji z důvodů shora vyložených neshledal důvodnou.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě byl rozdíl úspěchu účastníků zcela nepatrný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).