Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 41/2021-54
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 15 004 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 092 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1 092 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 21 060,28 Kč a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 7 952,68 Kč od datum do zaplacení, 15% úrok ročně z 8 618,71 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 092 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1 092 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro 21 060,28 Kč a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 7 952,68 Kč od [datum] do zaplacení, 15% úrok ročně z 8 618,71 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 15 004 s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 689,06 Kč (má se jednat o 8,05% úrok ročně z částky 9 044,68 Kč za dobu do datum), s kapitalizovaným úrokem 4 762, 22 Kč (15% úrok z 8 618,71 Kč od datum do datum), dále s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 9 044,68 Kč od datum do zaplacení, s 15% úrokem ročně z 8 618,71 Kč od datum do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dne datum. Žalovaný uhradil pouze 15 908 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena zhodnocením od žalovaného požadovaných a získaných informací, byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum. Žalovaný byl lustrován v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku. Protože měsíční příjem žalovaného byl 17 000 Kč, jeho měsíční výdaje 7 000 Kč, žalovaný neměl k nikomu vyživovací povinnost, byl s použitelným příjmem 10 000 Kč vyhodnocen jako dostatečně úvěruschopný.
2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně doložila dvě žádosti o úvěr podepsané datum, kterými žalovaný požádal společnost právnická osoba, IČO, o poskytnutí úvěru 17 000 Kč, obě žádosti jsou formulářového typu, to znamená, že v nich žalovaný jakožto žadatel o úvěr zaškrtával údaje hodící se k jeho osobní, majetkové situaci. V jedné z nich žalovaný zaškrtl, že je zaměstnaný, dle zaškrtnutí doložil k doložení příjmu výplatní pásky a pracovní smlouvu, jeho mzda činí 17 000 Kč a má náklady na bydlení 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4 000 Kč, celkem výdaje 7 000 Kč, použitelný měsíční příjem 10 000 Kč. Na druhé straně žádosti je uvedeno, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá děti, má středoškolské vzdělání, a předložil občanský průkaz. Pod tímto je uvedeno čestné prohlášení (malým písmem opět formulářově předtištěno), že žadatel o úvěr prohlašuje, že uvedl úplné a pravdivé skutečnosti, stejně tak ve vztahu k výdajům a existujícím dluhům. Dále prohlašuje, že nejsou dány podmínky pro podání návrhu na jeho insolvenci, nebude činit žádné úkony k zahájení insolvenčního řízení, a prohlašuje, že soupis níže uvedených dluhů odpovídá skutečnosti a je pravdivý, úplný, a že nemá žádné další dluhy, a je tak schopen plnit závazky ze smlouvy o úvěru. Čestně prohlašuje, že neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění, není proti němu zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení. Dále je zde prohlášení, které je však v rozporu s dosavadně uvedeným, že čestně prohlašuje, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podpisu smlouvy o úvěru činí 2 000 Kč. V druhé žádosti žalovaný zaškrtl, že je zaměstnaný v soukromé sféře nemanuální, dle zaškrtnutí doložil k doložení příjmu výplatní pásky a pracovní smlouvu, jeho mzda činí 14 000 Kč a má náklady na bydlení 4 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 4 000 Kč, celkem výdaje 8 000 Kč, použitelný měsíční příjem 6 000 Kč (tedy uvedl údaje odlišné od předchozí žádosti). Na druhé straně žádosti je uvedeno, že bydlí u družky (uvedené je opět odlišné od předchozí žádosti), je svobodný, nemá děti, má základní vzdělání (uvedené je opět odlišné od předchozí žádosti), a předložil občanský průkaz. Pod tímto je opět uvedeno čestné prohlášení (malým písmem formulářově předtištěno), že žadatel o úvěr prohlašuje, že uvedl úplné a pravdivé skutečnosti, stejně tak ve vztahu k výdajům a existujícím dluhům. Dále prohlašuje, že nejsou dány podmínky pro podání návrhu na jeho insolvenci, nebude činit žádné úkony k zahájení insolvenčního řízení, a prohlašuje, že soupis níže uvedených dluhů odpovídá skutečnosti a je pravdivý, úplný, a že nemá žádné další dluhy, a je tak schopen plnit závazky ze smlouvy o úvěru. Čestně prohlašuje, že neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění, není proti němu zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení. Dále je zde prohlášení, které je však v rozporu s dosavadně uvedeným, že čestně prohlašuje, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podpisu smlouvy o úvěru činí 2 000 Kč.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, se zavázala žalovanému poskytnout neúčelový hotovostní úvěr 17 000 Kč s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Tuto částku žalovaný v hotovosti v den podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem 1 637 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 225 Kč a inkasní poplatkem 4 250 Kč, tedy celkové náklady spotřebitelského úvěru 13 912 Kč, v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 208 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné částky byla splatná do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky, nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky (tedy z 30 912 Kč). Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena společností právnická osoba, a používána opakovaně s doplňováním konkrétních parametrů úvěru. Na první straně smlouvy jsou uvedena ujednání o smluvní pokutě, stejně tak na druhé straně smlouvy je ujednání o smluvní pokutě, dále je zde formulářově předtištěno, a to malým písmem (text připomíná grafickým zpracováním spíše text obchodních podmínek), prohlášení dlužníka a jeho další povinnosti, včetně uvedené splatnosti úvěru, úroku a RPSN (je uvedeno, že pro splatnost úvěru 14 měsíců činí úrok 15 % ročně a RPSN 187,60 %), dále odstoupení od smlouvy a závěrečná ustanovení. Dle uvedeného dlužník prohlašuje, že věřiteli poskytl úplné, přesné, pravdivé údaje o své finanční situaci, o svých příjmech, pravidelných měsíčních nákladech, výdajích, dalších půjčkách, úvěrech a finančních produktech. Součástí smlouvy je příloha číslo s předpisem splátek, kde je uvedeno procentuální započtení úhrad dlužníka.
5. Z přehledu k platbách žalovaného soud zjistil, že ten uhradil na smlouvu o úvěru celkem 15 908 Kč, a to tak, že dne datum uhradil 2 208 Kč, dne datum částku 8 000 Kč, dne datum částku 1 100 Kč, dne datum částku 600 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 2 000 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. jejího dodatku ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
7. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
12. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí úvěru 17 000 Kč, přičemž smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 an. o. z. na tuto částku byla s žalovaným uzavřena. Jedná se o smlouvu formulářového typu, která je předtištěna věřitelem, spotřebitel, coby dlužník, do ní nemůže nijak zasahovat. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 13 912 Kč, tedy celkem částku 30 912 Kč v 14 měsíčních splátkách. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. bylo povinností právnická osoba, posoudit s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud bude žalovaný úvěr schopen splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ust. § 9 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Z žádostí o úvěr (které byly žalobkyní doloženy dvakrát a již v tuto chvíli vzbuzuje pochybnost, proč jsou doloženy dvakrát, navíc s odlišně vyplněnými údaji), které měly dle tvrzení a doložení žalobkyně, sloužit ke splnění této zákonné povinnosti právního předchůdce žalobkyně, soud však dospěl k závěru, že právnická osoba, nedostál své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnil pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí poskytoval. Zcela očividnou pochybnost nad tímto postupem právního předchůdce žalobkyně vzbuzuje již ta skutečnost, že žalovaný vyplnil dvě žádosti o úvěr z totožného data (datum), a v každé z nich uvedl odlišné údaje (ať už v typu bydlení, dosaženém vzdělání, či tak podstatné informaci jako je výše měsíčních příjmů a výdajů), další pochybnost vzbuzuje i to, že na jednu stranu se podepisuje pod čestné prohlášení, že nemá dluhy ať už v podobě vymáhání v nalézacím řízení či řízení exekučním, následně však uvádí výši vymáhaných dluhů 2 000 Kč. Navíc žalobkyně doložila pouze vyplněné žádosti, a nedoložila žádné kopie žalovaným tvrzených doložených listin. Z tohoto přístupu žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , a nepochybně se nejednalo o plněné této zákonné povinnosti s odbornou péčí. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývané„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla poskytnuta částka 17 000 Kč, žalovaný uhradil 15 908 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 1 092 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1 092 Kč od datum do zaplacení (soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení ode dne, který následuje po dni, kdy byla ujednána splatnost poslední splátky, tj. jak uvedla žalobkyně datum). Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této smlouvy v rozsahu 21 060,28 Kč (tj. 13 912 Kč plus 4 762,22 Kč plus 2 386,06 Kč, když k této poslední částce 2 386,06 Kč soud dospěl tak, že si kapitalizoval 8,05% úrok ročně z částky 1 092 Kč od datum do datum a tuto částku 303 Kč odečetl od požadovaného kapitalizovaného úroku 2 689,06 Kč, tedy tak, aby byl řádně vyčerpán předmět řízení) a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 7 952,68 Kč od datum do zaplacení, 15% úrok ročně z 8 618,71 Kč od datum do zaplacení.
18. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 6 %, v rozsahu 94 % úspěšná nebyla. Žalovanému by pak příslušela náhrada nákladů řízení v 88 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí