Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 35/2021-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 15 428 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 780 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 780 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení, jednak částku 1 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 780 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 4 728 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 641,25 Kč, úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 469,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 390,15 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 469,31 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a z částky 3 689,31 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, jednak částku 8 880 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 911,18 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 639,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 333,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 639,58 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a z částky 6 599,58 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 780 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 780 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení, jednak částku 1 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 780 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni jednak částku 4 728 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 641,25 Kč, úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 469,31 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 390,15 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 469,31 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a z částky 3 689,31 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, jednak částku 8 880 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 911,18 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 639,58 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 333,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 639,58 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a z částky 6 599,58 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení jednak částky 5 508 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 12. 4. 2015 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 12 728 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou půjčku a 4 728 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 728 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to formou 43 týdenních splátek po 296 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 2. 2016. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko 7 220 Kč a poslední splátku uhradila dne 15. 8. 2016, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 5 508 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 4 469,31 Kč a souhrnného poplatku ve výši 1 038,69 Kč.

2. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky ve výši 9 920 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 22. 1. 2015 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 20 880 Kč, z toho 12 000 Kč jako samotnou půjčku a 8 880 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 3. 2016. Žalovaná však ani v tomto případě své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když uhradila právní předchůdkyni žalobkyně toliko 10 960 Kč a poslední splátku u této půjčky uhradila dne 26. 5. 2016, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 9 920 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 7 639,58 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 280,42 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 6. 12. 2019 k převedení obou pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni právě částky 5 508 Kč a 9 920 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací, které měla od žalované při uzavírání smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. I ve smlouvě samotné je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Z čl. 7 smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 27. 1. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 18. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Smlouva o půjčce číslo ze dne 12. 4. 2015 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 12. 4. 2015 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 12 728 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou půjčku a 4 728 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 728 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to formou 43 týdenních splátek po 296 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 2. 2016. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 91,66 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 12. 4. 2015, z níž vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako profese s měsíční mzdou ve výši 7 000 Kč aniž by bylo uvedeno, zda se jedná o čistý či hrubý příjem, dále pobírá druh důchodu anonymizováno ve výši 13 529 Kč a přídavky ve výši 700 Kč měsíčně, její celkové měsíční výdaje měly činit 15 400 Kč, z toho 5 200 Kč za nájem a inkaso, 7 000 Kč na další výdaje domácnosti, 200 Kč za telefon a 3 000 Kč za splátky dalších úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu žalované, její nájemní smlouvu a výměr státní podpory.

7. Z y označené jako Smlouva o půjčce číslo ze dne 22. 1. 2015 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 22. 1. 2015 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 26 100 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 11 100 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2017. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 75,72 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 21. 1. 2015, z níž vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, není zaměstnána, pobírá druhy důchodů, druh důchodu anonymizováno a přídavky v celkové výši 24 229 Kč měsíčně, její celkové měsíční výdaje měly činit 14 600 Kč, z toho 5 500 Kč za nájem a inkaso, 7 000 Kč na další výdaje domácnosti, 400 Kč za telefon a 1 700 Kč za splátky dalších úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil nájemní smlouvu žalované, výměr státní podpory a doklad o úhradě SIPO.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 a podacím lístkem ze dne 4. 9. 2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 32 518,20 Kč nejpozději do 18. 9. 2020 s tím, že jde o dluh z pohledávek vzniklých na základě smlouvy číslo číslo který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazených půjček běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy.

10. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnými dohodami označenými jako Smlouva o půjčce číslo číslo se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také ve dnech dne 12. 4. 2015 a 22. 1. 2015 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – půjčky, v prvním případě ve výši 8 000 Kč, v druhém případě ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala vždy hotově v den uzavření té které smlouvy. Žalovaná se u půjčky číslo zavázala vrátit bance vždy celkem částku 12 728 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou půjčku a 4 728 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 728 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to formou 43 týdenních splátek po 296 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 2. 2016; u půjčky číslo celkem částku 26 100 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 11 100 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2017; v rámci obou smluv si pak obě strany sjednaly použití , ; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně, podle tvrzení žalobkyně, zkoumala v obou případech schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované o jejich osobních, příjmových a výdajových poměrech, podle nichž měla žalovaná žít sama v nájmu, neměla mít žádnou vyživovací povinnost, u smlouvy číslo pak měla být zaměstnána na plný pracovní úvazek jako profese s měsíční mzdou ve výši 7 000 Kč aniž by bylo uvedeno, zda se jedná o čistý či hrubý příjem, dále měla pobírat druh důchodu anonymizováno ve výši 13 529 Kč a přídavky ve výši 700 Kč měsíčně, její celkové měsíční výdaje měly činit 15 400 Kč, z toho 5 200 Kč za nájem a inkaso, 7 000 Kč na další výdaje domácnosti, 200 Kč za telefon a 3 000 Kč za splátky dalších úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil pracovní smlouvu žalované, její nájemní smlouvu a výměr státní podpory; u smlouvy číslo měla být nezaměstnána, měla pobírat druhy důchodů, druh důchodu anonymizováno a přídavky v celkové výši 24 229 Kč měsíčně, její celkové měsíční výdaje měly činit 14 600 Kč, z toho 5 500 Kč za nájem a inkaso, 7 000 Kč na další výdaje domácnosti, 400 Kč za telefon a 1 700 Kč za splátky dalších úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil nájemní smlouvu žalované, výměr státní podpory a doklad o úhradě SIPO. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv neplnila řádně, když u půjčky číslo poslední splátku uhradila dne 15. 8. 2016 a celkem na plnění zaplatila 7 220 Kč, u smlouvy číslo pak dne 26. 5. 2016 a celkem ne tuto uhradila částku 10 960 Kč.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah u obou tvrzených smluv je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp.zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném konkrétním případě pak právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv s žalovanou měla mít k dispozici pouze doklady o výměru důchodu, resp. jejím pracovním poměru, nájemní smlouvu a v jednom případě doklady o platbách SIPO, přičemž tyto doklady nebyly ze strany žalobkyně v řízení předloženy, takže nelze zcela vůbec posoudit, zda žalovanou vůbec předloženy byly a zda z těchto dokladů vyplývaly skutečnosti uvedené žalovanou v zákaznických kartách. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla ani v jednom případě dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u obou smluv dospěl k závěru, že právní zástupkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost obou předmětných spotřebitelských smluv o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

17. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované u smlouvy číslo poskytla částku 8 000 Kč, žalovaná vrátila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 7 220 Kč, dosud tedy žalovaná u této půjčky dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 780 Kč (8 000 Kč – 7 220 Kč), kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. U půjčky číslo poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 12 000 Kč, žalovaná však této vrátila částku 10 960 Kč a dosud tedy dluží žalobkyni opět na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 1 040 Kč (12 000 Kč – 10 960 Kč), kdy i tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 780 Kč u půjčky číslo částky 1 040 Kč u půjčky číslo zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smluv, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smluv nebyla žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 3. 9. 2020, tato výzva byla žalované odeslána dne 4. 9. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 9. 9. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 18. 9. 2020. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 19. 9. 2020 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení obou shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

19. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 1 820 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 15 428 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu, s ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. ), že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.