Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 108/2021-41

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 25 049 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 049 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 400,67 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 036,12 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 407 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 049 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 400,67 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 036,12 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 407 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 25 049 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 036,12 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 27. 4. 2016 do 6. 12. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 400,67 Kč, který měl dle žaloby odpovídat zákonné roční sazbě z částky 15 000 Kč za dobu od 4. 5. 2016 do 6. 12. 2019, a zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 17. 3. 2015. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za pojištění v souhrnné výši 11 506 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 1 457 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a nesplacené části úhrad souvisejících s poskytnutím půjčky ve výši 10 049 Kč. Žalobkyně se dále domáhala rovněž zaplacení shora popsaného příslušenství své pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny půjčky.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 17. 3. 2015, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl při podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu životního pojištění Credit Life ve výši 406 Kč, vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše úrokové sazby předmětné zápůjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 podmínek 75,72 %.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, který tvořil nedílnou součást smlouvy, bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o půjčce byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 7. 1. 2020.

7. Z předžalobní výzvy z 22. 2. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 23. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 48 363,24 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o půjčce ve lhůtě do 9. 3. 2021 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 17. 3. 2015 poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal mu tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu životního pojištění ve výši 406 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 1 těchto podmínek činila výše úrokové sazby předmětné zápůjčky 23,72 % ročně, RPSN pak dle čl. 3 podmínek 75,72 %. Pohledávka z předmětné smlouvy o půjčce byla s účinností k 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o půjčce.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

18. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, dále na zaplacení sjednaného poplatku za životní pojištění ve výši 406 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Úrok byl v samotném textu smlouvy sjednán absolutní částkou ve výši 2 100 Kč. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 5 100 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za nichž byla zápůjčka sjednána, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.

19. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim odpovídal 40 % částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak velmi vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

20. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 3. 2015 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 406 Kč, celkem tedy částku 20 506 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 1 457 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 19 049 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 4. 5. 2016 do zaplacení, jehož výše je zčásti kapitalizovaná k datu postoupení pohledávky. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.

21. Co do zbývající požadované částky ve výši 6 000 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 4. 2016 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala za dobu od 27. 4. 2016 do 6. 12. 2019 na částku 13 036,12 Kč. Žalobkyně tento svůj nárok dle žaloby dovozovala z textu smluvních podmínek svého právního předchůdce, konkrétně z jejich čl. 1, podle něhož činila sjednaná úroková sazba dané zápůjčky 23,72 % ročně. Ve vlastní smlouvě však byl úrok ujednán v absolutní částce 2 100 Kč. Je tedy zjevné, že existoval rozpor mezi výší úroku sjednanou ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Podle § 1751 odst. 1 přitom mají odchylná ujednání ve smlouvě přednost před zněním obchodních podmínek. Soud proto vycházel z toho, že v daném případě byl sjednán úrok absolutní částkou, a jestliže se nad její rámec žalobkyně domáhala ještě procentního ročního úroku dle obchodních podmínek, pak tento její nárok nemohl soud shledat jako oprávněný.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 25 049 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 19 049 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 6 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 76 % ku 24 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 52 % (76 – 24 = 52).

23. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 253 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle ve výši 252 Kč). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 407 Kč (52 % z celkových nákladů ve výši 2 705 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.