Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 23/2021-51

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa

o zaplacení 51 232,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 548 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 39 684,01 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 981,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 099,47 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 507,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 684,01 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 548 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá, co do částky 39 684,01 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 981,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 099,47 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 507,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 684,01 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1 Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 51 232,01 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 18 507,62 Kč, sjednaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 1 634,59 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 608,99 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 890,68 Kč, za umožnění placení splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 12 090,13 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč. Rovněž požadoval kapitalizovaný (vypočtený) smluvní úrok za dobu od 19. 10. 2019 do postoupení pohledávky ve výši 2 981,99 Kč, vypočtený zákonný úrok z prodlení ve výši 2 099,47 Kč a dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 18 507,62 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 20 142,21 Kč rovněž od 21. 5. 2020 do zaplacení. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela dne 18. 5. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na částku 24 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Zavázal se přitom zaplatit celkovou částku 50 184 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena 18. 10. 2019. Žalovaný však úvěr nesplácel a poslední splátku učinil 27. 9. 2018. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Dne 24. 6. 2020 byla pohledávka postoupena žalobci, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020 a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předchozích upomínek, ani předžalobní výzvy.

2 Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalovanému byla následně do vlastních rukou doručena žaloba spolu s jejím doplněním a s výzvou k vyjádření dne 23. 4. 2021. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření nereagoval. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání a soud tak rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.

3 Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o úvěru, označenou jako nejrychlejší půjčka, na základě které si půjčil částku 24 000 Kč a zavázal se tuto splatit spolu s poplatky ve výši 26 184 Kč sestávajícími z úroku ve výši 2 789 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 16 080 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 515 Kč a z inkasa plateb v hotovosti ve výši 4 800 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč. Úrok byl dohodnut při 15 % ročně.

4 K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kde sdělil, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace jsou uvedeny v žádosti žalovaného o úvěr, zároveň jím byly poskytnuty tři výplatní pásky a pracovní smlouva. Doplnil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je od 1. 5. 2014 zaměstnaný u společnosti právnická osoba, výše jeho měsíčního příjmu činí 17 301 Kč, měsíční výdaje 10 176 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Má za to, že původní věřitel tak s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to jednak na základě informací získaných od žalovaného, ale i jejich ověření z předložených dokladů, učinil rovněž nahlédnutí do veřejných registrů. S ohledem na výši příjmů a výdajů žalovaného dospěl tak k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná a neměl důvod ani pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

5 Ze samotné žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že dne 18. 5. 2018 požadoval úvěr ve výši 24 000 Kč, který by splatil v 17ti měsíčních splátkách po 2 952 Kč od května 2018. Uvedl, že je zaměstnaný od 1. 2. 2014 na dobu určitou, konkrétně do 30. 6. 2018, což bylo ověřeno pracovní smlouvou. Dále uvedl, že jeho mzda činí 17 301 Kč a výdaje 10 176 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení a energii, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a splácí měsíčně stávající půjčky ve výši 3 766 Kč. Jako použitelný příjem byla uvedena částka 7 125 Kč. Dále uvedl, že je svobodný a bydlí v nájmu. K ověření předložil 3 výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že v lednu 2018 činila jeho hrubá mzda 12 728 Kč, čistá 10 832 Kč, v únoru 2018 činila hrabá mzda 12 787 Kč a čistá 10 869 Kč a v měsíci březnu 2018 byla jeho hrubá mzda 17 611 Kč a čistá 14 203 Kč.

6 Podle a , (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7 Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8 Podle č. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9 Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

10 Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

11 Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13 Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

14 Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

15 Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

16 V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména z žádosti o úvěr a výplatních pásek žalovaného za měsíce leden až březen 2018 i pracovní smlouvy žalovaného, že právní předchůdce žalobce neprovedl řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V žádosti o úvěr je sice uveden příjem žalovaného ve výši 17 301 Kč, porovnáním s výplatními páskami však bylo zjištěno, že se jedná o hrubý příjem žalovaného, a to pouze v jednom měsíci, nikoliv o čistou mzdu, která dle výplatních pásek v průměru činí pouze částku 11 968 Kč. Je-li tak porovnán čistý příjem žalovaného ve výši 11 968 Kč, z něhož by měl úvěr hradit, a výdaje jím uváděné ve výši 10 176 Kč, zbývá tak žalovanému jako použitelný příjem pro splácení poskytnutého úvěru, pouze částka 1 792 Kč. Z tohoto je zcela zřejmé, že žalovaný by z této částky nemohl měsíčně splácet 2 952 Kč, která byla ve smlouvě jako měsíční splátka uvedena. Rovněž i z předložené pracovní smlouvy žalovaného vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou a měl skončit již 30. 6. 2018, přitom i smlouva o úvěru byla uzavřena 18. 5. 2018, takže do ukončení pracovního poměru žalovaného zbývaly necelé 2 měsíce a nebylo ani zkoumáno, zda má žalovaný zajištěno další zaměstnání, aby mohl poskytovaný úvěr splácet.

17 Prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobce tak neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a řádnému vyhodnocení žalovaným poskytnutých údajů a listin, neboť byl chybně uveden příjem žalovaného, bylo vycházeno z hrubého příjmu, nikoliv čistého příjmu žalovaného. Pokud by došlo k porovnání jeho čistého příjmu, z něhož by mohl hradit splátky, s uvedenými výdaji, bylo by zcela zřejmé, že splátku ve výši 2 952 Kč nemůže žalovaný hradit, neboť takováto částka mu z jeho příjmu ani nezůstávala. Jeho pracovní poměr také končil měsíc po uzavřené smlouvě a nebylo ověřováno, zda bude žalovaný výdělečně činný a bude tak mít dostatečný příjem na úhradu splátek. Vyjdeme-li rovněž ze smlouvy o úvěru, v níž jsou uvedeny kromě poskytnutého úvěru ve výši 24 000 Kč i poplatky v celkové částce 26 184 Kč, které jsou tak vyšší než zapůjčená částka, zejména pokud jde o vysokou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 16 080 Kč, jedná se o výši, která je i v rozporu s dobrými mravy. Z chybného objasnění příjmů žalovaného a jím uváděných výdajů je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobce se zabývala úvěruschopností žalovaného zcela povrchně a nevyhodnotila řádně ani poskytnuté y samotným žalovaným. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobce získal pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, je tak ve sporu aktivně legitimován a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci, pouze částku 11 548 Kč, když z poskytnutého úvěru ve výši 24 000 Kč byla vrácena částka 12 452 Kč, což uvedl žalobce ve svém doplnění žalobního tvrzení. Žalovaný dosud tuto částku neuhradil, ač byl žalobcem vyzván, je proto zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 10 % ročně z uvedené částky, tj. z částky 11 548 Kč od 21. 5. 2020 až do zaplacení. Co do zbývající částky ve výši 39 684,01 Kč i spolu s příslušenstvím, tj. úroky smluvními i z prodlení, kapitalizovanými i běžícími, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut. Jednalo se pouze o bezdůvodné majetkové obohacení žalovaného na úkor žalobce, které je tak povinen žalovaný vrátit.

18 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , když úspěchy účastníků byly pouze částečné, proto nebyla žádnému z nich náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovaný měl sice ve věci větší úspěch, ale žádné náklady řízení, jak vyplývá ze spisu, mu nevznikly.

19 S ohledem na lhůtu k plnění požadovanou v žalobním návrhu i s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí - exekuci.