Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 245/2020-36
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 759 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 853 Kč od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 906 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 759 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 906 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 853 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 853 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 906 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 759 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 906 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 759 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 1 147 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za nadstandardní službu anonymizováno ve výši 147 Kč, smluvní pokuty ve výši 66 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,79 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 1 759 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu a dne datum na ni navazující úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa v chráněném internetovém prostředí přístupném jen na základě zvoleného hesla. Při uzavírání první smlouvy je ověřována identita žadatele o úvěr, v případě vyplacení úvěru na účet musí být žadatelem zaslána částka 1 Kč na účet žalobkyně nebo zaslán výpis z účtu, ze kterého je zřejmé, kdo je jeho majitelem. V dané věci žalovaný zaslal žalobkyni výpis z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč do 30 dnů. Žalovaný uhradil dne datum částku 447 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 600 Kč a dne datum částku 600 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného a vymáháním pohledávky za ním byly žalovanému naúčtovány účelně vynaložené náklady ve výši 3x 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 66 Kč. Dále měla žalobkyně nárok na poplatky za nadstandardní službu anonymizováno v celkové výši 147 Kč. Žalovaný na výzvu k úhradě dlužné částky nereagoval.
3. Soud ve věci nařídil jednání, které konal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.
4. Žalovaný se k žalobě při nařízeném jednání vyjádřil tak, že se žalobkyní žádnou smlouvu o úvěru neuzavřel. Jedná se o další podvod ze strany jeho matky, se kterou bydlel ve společné domácnosti. Ta si na něj i jeho sestru nabrala bez jejich vědomí několik půjček, zřejmě si k tomu ofotila jeho občanský průkaz a rodný list. O upomínkách a další korespondenci se dozvěděl až tehdy, když se od ní odstěhoval a dopisy mu začaly chodit na jeho novou adresu. Na matku je podáno trestní oznámení. Telefonní číslo uvedené na formuláři smlouvy není a nikdy nebylo jeho. Matka na tyto podvodné půjčky používala několik telefonních čísel, jak již zjistil. Uvedl, že účet č. bankovní účet byl jeho účtem, zakládal si ho s matkou asi v 15ti letech, matka měla k němu přístupové údaje, disponovala s ním, on sám ho nevyužíval. Dále uvedl, že částečné platby žalobkyni neprovedl on, zřejmě je učinila jeho matka. Navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že si žádnou půjčku nevzal. Pokud by mu soud uložil něčeho zaplatit, požádal o lhůtu jednoho měsíce, aby byl schopen částku po výplatě zaplatit.
5. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Prokázání takového tvrzení bylo přitom na žalobkyni, která své břemeno důkazní neunesla a poučena o něm být nemohla, neboť se k jednání nedostavila.
6. Soud však má za prokázané, že žalobkyně na účet žalovaného poskytla finanční prostředky ve výši 3 000 Kč.
7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený dle tvrzení žalobkyně smlouvou hodnotil jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o úvěru soud věc posuzoval také dle § 2991 OZ jako možný nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Protože z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný od žalobkyně přijal na svůj účet částku 3 000 Kč a zaplaceno na tento závazek bylo celkem 2 147 Kč, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 853 Kč. Skutečnost, že žalovaný zřejmě o přijetí těchto finančních prostředků na svůj účet ani nevěděl, když se svým bankovním účtem nedisponoval, ale umožnil jeho disponování (v dobré víře) své matce, jde k jeho tíži. Je nutno vycházet z toho, že bezdůvodně se obohatil tímto způsobem on jako majitel účtu a je proto ve věci pasivně legitimován a povinen žalobkyni částku vrátit.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, nebyla prokázána ani splatnost poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 OZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný nebyl žalobkyní vyzýván na svou adresu (jeho matka uváděla v korespondenci adresu zcela jinou, která nebyla adresou žalovaného), žalovaný byl vyzván k zaplacení teprve doručením žaloby soudem (byť fikcí), tedy dne datum. Byl tak povinen zaplatit ihned, tedy do datum. Od datum je tak v prodlení. Soud proto uložil žalovanému kromě povinnosti zaplatit částku 853 Kč také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení.
10. S ohledem na právě uvedené soud žalobu co do zbývajících částek výrokem II. zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky byl v zásadě stejný.
12. Pokud se jedná o lhůtu ke splnění uložených povinností, soud vzal v úvahu návrh žalovaného na umožnění zaplacení dlužné částky v delší pariční lhůtě, a to do jednoho měsíce. S ohledem na výši dlužné částky i skutečnost, že žalobkyně je ekonomicky stabilní společností, profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů, soud uvážil, že stanovení delší lhůty k placení poskytne žalovanému dostatečnou možnost, aby svou platební povinnost mohl řádně a včas splnit a vyhnul se tak exekuci a s tím spojenými náklady. Soud je zároveň toho názoru, že takto stanovená lhůta vzhledem k výši dlužné částky a relativně krátké době splacení nemůže vést u žalobkyně k jakýmkoliv ekonomickým obtížím. Postup soudu vychází ze zmocnění obsaženého v § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.