Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 24/2021-77

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený titul titul. jméno příjmení jméno, anonymizováno

se sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: ; celé jméno žalované, anonymizována dvě slova datum

bytem adresa žalované, okres okres

o zaplacení částky 43.077 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.757 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 31.505,08 Kč

- s úrokem z prodlení 1.372,80 Kč,

- s úrokem z prodlení 738,92 Kč,

- s úrokem ve výši 1.018,11 Kč,

- s úrokem 15 % ročně z částky 15.483,73 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení,

- s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7.099,53 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 13. 11. 2020,

- s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 9.757 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení,

- s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 7.099,53 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení.

III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 442,12 Kč

- s úrokem ve výši 1.172,04 Kč,

- s úrokem z prodlení ve výši 853,40 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.757 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 31.505,08 Kč - s úrokem z prodlení 1.372,80 Kč, - s úrokem z prodlení 738,92 Kč, - s úrokem ve výši 1.018,11 Kč, - s úrokem 15 % ročně z částky 15.483,73 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7.099,53 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 13. 11. 2020, - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 9.757 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení, - s úrokem z prodlení 1,75 % ročně z částky 7.099,53 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení. III. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 442,12 Kč - s úrokem ve výši 1.172,04 Kč, - s úrokem z prodlení ve výši 853,40 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 43.077 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.574,32 Kč, s úrokem ve výši 2.190,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.856,53 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 15.483,73 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že žalovaná dne 12. 7. 2018 uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě níž obdržela v hotovosti peněžní prostředky 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok 2.324 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 13.400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2.096 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 4.000 Kč Celkem měla žalovaná uhradit 41.820 Kč v 17 splátkách po 2.460 Kč měsíčně, poslední splátka měla být zaplacena 12. 12. 2019. Žalovaná celkem splatila 10.243 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky, náklady na vyhodnocení úvěru, úhradu za poskytnutí úvěru a na inkasní poplatek. Žalovaná částka se skládá z jistiny 15.483,73 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.372,80 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru 3.020,28 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1.582,26 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso 10.117,93 Kč a ze smluvní pokuty 11.500 Kč. Pohledávka za žalovanou nebyla postoupena na žalobce postupní smlouvou z 24. 6. 2020. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po upomínce.

2. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 442,12 Kč na smluvní pokutě, ohledně úroku 1.172,04 Kč a úroku z prodlení ve výši 835,40 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení a 2 a řízení zastavil výrokem III tohoto rozhodnutí.

3. Po částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodoval věcně o částce 42.634,88 Kč, úroku ve výši 1.018,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 738,92 Kč, úroku 15 % ročně z částky 15.483,73 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 16.856,53 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Smluvní pokutu žalobce vyčíslil na 11.057,88 Kč za dobu od 13. 10. 2018 do 20. 5. 2020 v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky. Kapitalizovaný úrok z prodlení 738,92 Kč byl vypočten z částky 16.856,53 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 20. 5. 2020, přičemž se jedná o součet jistiny 15.483,73 Kč a úroku 1.372,80 Kč sjednaného ve smlouvě. Kapitalizovaný úrok 1.018,11 Kč představuje úrok 15 % ročně z jistiny 15.483,73 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 20. 5. 2020.

4. Dne 12. 7. 2018 žalovaná podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byly základní parametry úvěru, tedy jeho výše, počet a výše splátek, celková částka k zaplacení, rozpis nákladů úvěru, právo na odstoupení od smlouvy a náklady v případě opožděných plateb. Přílohou formuláře byl rozpis splátek a souhlasy žalované se zpracováním osobních údajů.

5. Téhož dne 12. 7. 2018 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba se sídlem adresa, IČO, smlouvu o úvěru číslo v níž se věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala v hotovostí. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok 2.324 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a 13.400 Kč, on náklady na vyhodnocení úvěru 2.096 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 4.000 Kč, celkem tedy měla zaplatit 41.820 Kč v 17 splátkách ve výši 2.460 Kč měsíčně. Celkové náklady úvěru činily 21.820 Kč. Přílohou smlouvy byl předpis splátek.

6. Žalovaná na úvěr splatila celkem 10.243 Kč celkem 8 platbami, první z nich zaplatila v den následující po uzavření smlouvy ve výši 2.460 Kč a poslední platbu uhradila 19. 2. 2020 ve výši 200 Kč.

7. Ohledně zjišťování poměrů žalované a její úvěruschopnosti zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 12. 7. 2018 požádala žalovaná původního věřitele právnická osoba o úvěr 20.000 Kč rozvržený na 17 splátek s tím, že by začala splácet v měsíci červenci 2018. Uvedla, že je zaměstnána u anonymizována dvě slova od 1. 12. 2016, její příjem z podnikání činí 8.144 Kč měsíčně, a tato částka odpovídá i celkovým měsíčním příjmům žalované. Jako své výdaje žalovaná uvedla částku 3.000 Kč za bydlení a energie a částkou 5.970 Kč za dopravu, jídlo a ostatní náklady, celkem výdaje 8.970 Kč měsíčně, a tutéž částku žalovaná uvedla jako výdaje domácnosti. Žalovaná dále uvedla, že její manžel má příjem z podnikání nebo ze mzdy 8.736 Kč měsíčně a důchod nebo sociální dávky 13.913 Kč měsíčně, celkem 22.649 Kč měsíčně. Jako použitelný měsíční příjem žalované a jejího manžela uvedla žalovaná 30.793 Kč s tím, že bydlí ve vlastním bydlení, je vdaná, má střední vzdělání, nemá bankovní účet a nemá vyživované děti do 26 let. Žalovaná předložila původnímu věřiteli první stranou dohody o provedení práce, která měla být uzavřena mezi právnická osoba se sídlem v anonymizováno a jméno příjmení, narozeným 29. 7. 1954, manželem žalované. Manžel žalované se v ní zavázal, že bude konat práci od 2. 7. do 30. 9. 2018 v rozsahu 300 hodin celkem za odměnu 110 Kč hrubého na hodinu. Dalších pokračování textu dohody chybí, není zde tedy ani datum uzavření a podpisy. U předložené pracovní smlouvy je situace obdobná, tato měla být uzavřena mezi manželem žalované a stejnou společností na dobu určitou od 2. 1. do 30. 6. 2017, výše mzdy není uvedena, jedná se opět pouze o první stranu, další text chybí, není zde datum sjednání ani podpisy smluvních stran. Z oznámení obec správy sociálního zabezpečení obec vyplývá, že manžel žalované měl od ledna 2018 starobní důchod 13.913 Kč měsíčně. Podle výplatních pásek manžel žalované měl za březen 2018 čistou mzdu 1.157 Kč, za duben 2018 čistou mzdu 11.364 Kč a za květem 2018 měl čistou mzdu 11.131 Kč.

8. Soud poukazuje na to, že žádný doklad o příjmu žalované nebyl předložen. Soud nahlédl do insolvenčního rejstříku a zjistil, že 6. 12. 2019 žalovaná se svým manželem podali návrh na insolvenci, řízení bylo vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. insolvenční spisová značka, insolvenční řízení bylo pravomocně zastaveno ke dni 15. 1. 2020 z důvodu zpětvzetí návrhu. Jedná se o období až po uzavření žalované úvěrové smlouvy, nicméně soud z insolvenčního návrhu zjistil, že žalovaná v něm uvedla, že od 7. 3. 2018 do 15. 10. 2018 byla bez trvalého zaměstnání, vedena na úřadu práce bez podpory a její průměrný čistý měsíční příjem činil 0 Kč. Tento údaj je tedy v rozporu s tím, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, tedy že má příjem 8.144 Kč měsíčně. Podle dalších údajů v insolvenčním návrhu měla žalovaná s manželem v době jeho podání 7 nezajištěných vykonatelných závazků v celkové výši 740.000 Kč, vesměs od poskytovatelů úvěrů.

9. Ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 24. 6. 2020 uzavřel původní věřitel právnická osoba, jakožto postupitel, s žalobcem, jakožto postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek. Jejím předmětem byla i pohledávka za žalovanou, která je uvedena na straně anonymizováno pod pořadovým číslo. Kupní cena za postoupené pohledávky byla řádně uhrazena, jak je uvedeno v potvrzení o zaplacení kupní ceny z 29. 7. 2020. Dopisem z 24. 7. 2020 oznámil původní věřitel žalované postoupení pohledávky na žalobce a vyzval žalovanou k zaplacení dluhu již žalobci na specifikované bankovní spojení.

10. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dlužné částky od žalované dopisem ze 4. 11. 2020, který byl podle podacího lístku žalované odeslán doporučeně 5. 11. 2020.

11. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 12. 7. 2018 uzavřela s původním věřitelem právnická osoba úvěrovou smlouvu na základě níž vyčerpala 20.000 Kč v hotovosti v tentýž den, a splatila celkem pouze 10.243 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny ještě náklady úvěru 21.820 Kč, které byly tvořeny úrokem, poplatkem za inkaso v hotovosti, poplatkem za vyhodnocení úvěru a za poskytnutí úvěru, jak je výše uvedeno. Úvěr měla žalovaná splatit 17 splátkami po 2.460 Kč měsíčně. Žalované se dostalo před uzavřením smlouvy informací o úvěru, tedy o jeho základních parametrech. Původní věřitel zkoumal poměry žalované, zjistil její příjem 8.144 Kč, avšak pouze z údajů od žalované, tento příjem nebyl ničím ověřen, a jak soud zjistil, tento údaj neodpovídal skutečnosti, neboť v insolvenčním návrhu z prosince 2019 žalovaná uvedla, že v tomuto období byla zcela bez příjmu. Původní věřitel měl k dispozici částečné doklady o příjmech manžela žalované, a to výše uvedené výplatní pásky, část pracovní smlouvy z roku 2017 a část dohody o provedení práce a potvrzení o výši jeho důchodu. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejím předmětem byla i pohledávka za žalovanou a žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno výše uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po upomínce. Žalobce nárokuje po částečném zpětvzetí žaloby 42.634,88 Kč a úroky a úroky z prodlení, přičemž součástí žalované částky je rovněž smluvní pokuta 11.057,88 Kč.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle , o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je upravena v ustanovení , podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel, jakožto úvěrující či věřitel, si svoji povinnost z úvěrové smlouvy splnil tím, že žalované, jakožto úvěrované či dlužnici, poskytl na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 20.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala v hotovosti, avšak nedostála již své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, respektive její celkové plnění 10.243 Kč nepostačovalo ke krytí závazků z úvěrové smlouvy.

13. Smlouvu o úvěru bylo třeba však posoudit také z hlediska její platnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon v § 60 odst. 1 až 6 vyžaduje odbornou způsobilost poskytovatele úvěru, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopností úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění jejích dosavadních dluhů.

14. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli byl znám věk žalované, její bydliště i to, že žalovaná byla vdaná, a původní věřitel mohl ověřit příjmy manžela žalované z výplatních pásek a z důchodového výměru. Pokud jde o poměry žalované, tak původní věřitel vycházel pouze z toho, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem 8.144 Kč, tento její příjem nebyl nikterak ověřen, a jak soud výše popsal, jednalo se o údaj nepravdivý. Ohledně výdajů žalované původní věřitel rovněž neověřil ničeho. Znamená to tedy, že původní věřitel poskytl žalované úvěr, aniž znal a měl ověřeno cokoliv ohledně její výdajové stránky a byl si vědom toho, že nemá ověřen žádným způsobem její příjem, který byl velice nízký, za předpokladu, že by žalovaná vůbec nějaký příjem v té době měla. Tyto skutečnosti měly původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalované nejsou dostatečné k tomu, aby jí poskytoval jakýkoliv úvěr, a na tom nemění ničeho ani to, že příjem manžela žalované byl zjištěn a ověřen. Soud má tedy za to, že původní věřitel poskytl žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Podle zjištěných skutečností je soud toho názoru, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednávání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zároveň narušuje veřejný pořádek, a tudíž úvěrová smlouva je neplatná absolutně podle . K tomuto druhu neplatnosti soud přihlíží bez návrhu, tedy aniž by kterákoliv smluvní strana neplatnost namítla. Popsané chování původního věřitele, jakožto poskytovatele úvěru, je nežádoucí a vede ke zbytečnému zadlužování spotřebitelů. Netýká se pouze vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát například sociálními dávkami, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, čímž čerpají pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů na jiné všeobecně prospěšné účely.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , a rovněž v rozhodnutí z 20. 3. 2019 sp. zn. povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i žalobce, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti dostatečně rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Na popsanou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl částku 20.000 Kč, a žalovaná vrátila toliko 10.243 Kč. Rozdíl ve výši 9.757 Kč odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna vydat. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy žalované nemohla vzniknout povinnost platit původnímu věřiteli úroky z úvěru, poplatky, náklady či smluvní pokuty.

17. Proto povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon dobu splnění nestanoví, tato doba nebyla ani smluvena, a nelze ani použít úpravu ustanovení věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru o tom, že žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle věřitel v takovém případě může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k zaplacení dluhu byl shora uvedený dopis žalobce ze 4. 11. 2020, odeslaný žalované doporučeně 5. 11. 2020. Soud vycházel z toho, že do sféry dispozice žalované se dopis dostal 10. 11. 2010, žalovaná měla plnit bez zbytečného odkladu, tedy do 13. 11. 2020, do prodlení se tedy dostala dnem následujícím, 14. 11. 2020. Od téhož dne vzniklo žalobci podle právo na úroky z prodlení, jejichž sazba je stanovena v  vládního a činí 8,25 % ročně.

18. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených v souladu s ustanovením shora citovanou postupní smlouvou od původního věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ve smyslu ustanovení původním věřitelem shora uvedeným dopisem.

19. Soud závěrem shrnuje, že žalobci přiznal bezdůvodné obohacení 9.757 Kč se zákonným úrokem z prodlení až od 14. 11. 2020 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta výrokem II tohoto rozhodnutí.

20. Žalovaná měla ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.