Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 20/2021-38
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Markétou Šubovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 27 257,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 27 257,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 585,18 Kč za období od 21. 12. 2018 do 26. 3. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 17 237,18 Kč za období od 27. 3. 2020 do
19. 4. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 16 237,18 Kč za období od 20. 4. 2020 do
28. 5. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 15 237,18 Kč za období od 29. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 27 257,83 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 585,18 Kč za období od 21. 12. 2018 do 26. 3. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 17 237,18 Kč za období od 27. 3. 2020 do 19. 4. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 16 237,18 Kč za období od 20. 4. 2020 do 28. 5. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 15 237,18 Kč za období od 29. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky
27 257,83 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru anonymizováno půjčka číslo uzavřené dne 10. 7. 2017. V žalobě uvedl, že poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalované, žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit dohodnutý úrok ve výši 161,07 % ročně, a to 18 měsíčními splátkami ve výši 3 744 Kč, žalovaná své povinností neplnila, žalobce byl oprávněn při prodlení s jakoukoli úhradou účtovat poplatek za každou upomínku, která byla žalovanému odeslána, a to ve výši 450 Kč a dále byl oprávněn pro případ prodlení žalované s úhradou měsíční plátky požadovat smluvní pokutu ve výši
499 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s placením úvěru, došlo k zesplatnění úvěru
k datu 20. 12. 2018, z důvodu prodlení s úhradou zesplatněné pohledávky je žalovaná povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaná po zesplatnění pohledávky uhradila celkem částku 12 000 Kč, tyto platby byly započteny ve výši
8 651 Kč na úhradu dlužných úroků, ve výši 2 348 Kč na úhradu jistiny a ve výši 450 Kč
na úhradu poplatku za odeslání upomínky a ve výši 550 Kč na úhradu smluvní pokuty. Žalovaná tak dluží žalobci celkem částku 27 257,83 Kč, a to na zůstatku jistiny úvěru 15 237,18 Kč
a na smluvní pokutě vyčíslené ke dni 1. 12. 2020 částku 12 020,65 Kč. Na výzvu soudu dále žalobce doplnil tvrzení, že v době uzavření smlouvy ověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhledáváním žalované v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru klientských informací a dále získáním informací přímo
od žalované, kdy žalovaná spolu s žádostí o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr a doložila výplatnici za duben 2017 a květen 2017, dále prověřováním příjmů
a výdajů na bankovním účtu žalované za měsíc květen 2017. Na základě těchto informací žalobce dospěl k závěru, že žalovaná je schopna splácet jednotlivé splátky úvěru včetně příslušenství.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci zaplatila částku 31 375 Kč, snažila se vše
s žalobcem řešit a žádala o odklad i snížení splátek, žalovaná požádala o odpuštění pokuty
a snížení úroků, neboť je v tíživé situaci, je samoživitelka, byla opakovaně nucena měnit zaměstnání a zůstala závislá na brigádách, navíc považuje úroky a poplatky za neúměrně vysoké, zároveň požádala o možnost splátek.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo uzavřené mezi účastníky dne
10. 7. 2017 ve spojení s výpisem z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce poskytl dne 10. 7. 2017 žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu
s úrokem ve výši 161,07 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 3 744 Kč.
Z výplatních listů žalované soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalované činil v měsíci dubnu 2017 částku 15 725 Kč čistého, v měsíci květnu 2017 částku 17 325 Kč čistého. Z výpisu
z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že proti žalované nebylo
ke dni 3. 7. 2017 vedeno žádné exekuční ani insolvenční řízení. Z výpisu z osobního účtu žalované č. bankovní účet za období měsíce května 2017 vyplývá, že počáteční zůstatek na tomto účtu žalované činil zápornou částku, a to minus 23 124,50 Kč, žalovaná v tomto měsíci doplácela dluh na neuhrazeném nájmu ve výši 11 750 Kč, splácela půjčky společnostem anonymizováno ve výši 8 000 Kč a právnická osoba anonymizováno ve výši 1 918,15 Kč a další úvěr ve výši 5 200 Kč, v tomto měsíci byl žalované poskytnut další úvěr ve výši 78 000 Kč od právnická osoba anonymizována dvě slova, na konci měsíce byl na tomto účtu žalované opět záporný zůstatek minus 7 472,78 Kč.
Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná žalobci za období od 1. 8. 2017 do 28. 5. 2020 zaplatila celkem částku 54 788 Kč.
Z předžalobní upomínky ze dne 23. 4. 2019 vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 30. 4. 2020 vyzval žalovanou k zaplacení dluhu.
O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel se žalovanou jako spotřebitelkou dne 10. 7. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet
za období od 1. 5. 2017 do 31. 5. 2017 bylo zřejmé, že žalovaná má povinnost splácet více úvěrů, bylo zřejmé, že nesplácí řádně své dluhy, dlužné nájemné zaplatila až po poskytnutí dalšího úvěru od právnická osoba CZECH. Z výpisu z účtu vyplývalo, že na počátku měsíce měla záporný zůstatek na účtu ve výši minus 23 125,50 Kč a na konci měsíce záporný zůstatek minus 7 472,78 Kč, a to dokonce po poskytnuté půjčce ve výši 78 000 Kč od shora uvedené právnická osoba CZECH. Z provedeného dokazování tak vyplývá, že žalobce se otázkou výdajů žalované podrobně nezabýval, nezjišťoval výši dalších dluhů žalované, zejména dluhů z dalších úvěrů poskytnutých žalované. Pokud žalobce vycházel pouze z centrální evidence exekucí
a v insolvenčního rejstříku a z výplatnic žalované za měsíce duben 2017 a květen 2017, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k výši jejího měsíčního příjmu, ale tento příjem měl porovnat s výší měsíčních výdajů žalované
a zejména zjistit veškeré další dluhy žalované. Žalobce s odbornou péčí nepostupoval, řádně dluhy a pravidelné výdaje žalované neověřil. Žalovaná žalobci vrátila celkem částku 54 788 Kč, tedy částku přesahující částku poskytnutou žalobcem.
Žaloba není důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“ nebo„ ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně žalobce nesplnil
a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh sjednaný ve smlouvě nebyla schopna zaplatit.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do
30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného
§ 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury),
a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (webová adresa číslo).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval výši dluhů žalované a výši jejích skutečných měsíčních výdajů. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít, výpis z účtu žalované přitom zcela zjevně nasvědčoval tomu, že žalovaná má řadu dluhů a žalobce měl přesnou výši jejích dluhů a způsob jejich plnění zjišťovat.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu
s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobce vůči žalované
na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení
ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná tak byla povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit,
a to v souladu s § 2991 a 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od žalobce převzala částku 25 000 Kč a žalobci vrátila částku 54 788 Kč, tedy žalovaná celou částku, o kterou se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, již žalobci vrátila. Jestliže je totiž smlouva o úvěru uzavřená dne
10. 7. 2017 neplatná, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku ani smluvní pokuta, žalobci tak nevzniklo právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.