Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 465/2019-79
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní titul Radkou Nekolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 903,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 15 790 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 13 113,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 742 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 93,64 % p. a. z částky 18 868,82 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 45 468 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 15 790 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 13 113,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 8 742 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 93,64 % p. a. z částky 18 868,82 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 45 468 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 28 903,57 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne datum s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se za poskytnutý úvěr zavázala žalobkyni zaplatit kromě jistiny úvěru i sjednaný úrok ve výši 146,37 % p. a., a to vše v 18 měsíčních splátkách po 2 105 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2019. Navzdory své povinnosti nehradila žalovaná splátky řádně a včas, uhradila pouze dne datum částku 2 105 Kč a dne datum částku 2 105 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč, nákladů souvisejících s prodlením ve výši 2x 200 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni datum (resp. k zesplatnění došlo automaticky v souladu se smlouvou). Celá jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí jistiny, která tak činí 23 134,02 Kč. Žalobkyně dále dle smlouvy požaduje smluvní pokutu ve výši 4 371,57 Kč, která představuje 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 23 134,02 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení. Žalobkyně však požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby. Dále žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 93,64 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 18 868,82 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně současně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 24 532 Kč, a to od data vyhotovení žaloby do zaplacení, maximálně však do výše 45 468 Kč. Žalobkyně v žalobě též tvrdila, že ověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované (zejména z dokladů o příjmech, výpisů z účtu a prohlášení žalované) a dostupných databází (příjmení, anonymizováno), a též dle vlastního scoringu klienta. Žalovaná nebyla v insolvenci. Žalovaná přes výzvu dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Podáním ze dne datum žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalované tak, že žalovaná měla čistý měsíční příjem 15 004 Kč a celkové měsíční náklady 4 410 Kč, tedy měla volné zdroje ke splácení ve výši 9 594 Kč měsíčně. Uvedla, že jako věřitelka neměla povinnost provést lustraci exekučního rejstříku a že ověření, které provedla v jiných rejstřících či databázích, bylo dostatečné a navíc žalovaná v prohlášení podepsala, že vůči ní není vydán exekuční titul na peněžité plnění ani že proti ní není vedeno exekuční řízení.
4. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalované, když žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla soudem řádně předvolána.
5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
6. Z listin y ze dne datum soud zjistil, že žalovaná a zástupce žalobkyně podepsaly dne datum listin u označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, celkem uhradit částku 37 890 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 105 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 146,37 % ročně. Bylo sjednáno, že úvěr má být žalované vyplacen na účet č. bankovní účet. Ze smlouvy soud dále zjistil, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky či její části o více než 15 dní, je žalovaná povinna uhradit náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč (čl. 6 smlouvy) a v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč (čl. 6 smlouvy). Smluvní pokuta a náklady jsou splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti. Dále ze smlouvy vyplývá, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy) a že v případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené úroky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den zesplatnění úvěru (čl. 6 smlouvy). V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (čl. 6 smlouvy).
7. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná podepsala dne datum listin u označenou jako předsmluvní formulář. Dále z něj plynou identifikační údaje žalobkyně, zprostředkovatele úvěru, výše úvěru (20 000 Kč), počet splátek (18) a jejich výše (2 105 Kč), celková částka k úhradě (37 890 Kč ), výše úrokové sazby (146,37 % p. a.), informace o sankcích v případě prodlení s úhradou plateb (smluvní pokuta ve výši 499 Kč, výše nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky).
8. Z hodnocení klienta plyne, že žalovaná měla pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 15 004 Kč čistého a její výdaje činily celkem 4 410 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení) a je započteno ještě 1 000 Kč jako rezerva, tedy volné zdroje tak činily 9 594 Kč měsíčně. Je uvedeno, že pracovní vztah žalované je uzavřen na dobu určitou, žalovaná je vyučena, je svobodná a bydlí u rodičů. Hodnocení bylo žalovanou a zástupcem žalobkyně podepsáno dne datum.
9. Z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem ze dne datum plyne, že žalobkyně oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Dále z těchto listin vyplývají konečné parametry úvěru, a to výše úvěru (20 000 Kč), počet splátek (18) a jejich výše (2 105 Kč) a splatnost (první splátka splatná k datum a další vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce), celková částka k úhradě (37 890 Kč ), výše úrokové sazby (146,37 % p. a.).
10. Z výpisu záznamů z registru příjmení soud zjistil, že dotaz na žalovanou byl učiněn dne datum, kdy žalovaná nebyla v systému evidována.
11. Z dokladu o vyplacení úvěru plyne, že z účtu žalobkyně byla dne datum odepsána částka 20 000 Kč ve prospěch účtu č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo.
12. Z karty klienta ze dne datum soud zjistil, že se jedná o kartu žalované ke smlouvě číslo z níž vyplývá, že dne datum byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Dále z ní plyne výše splátek a jejich splatnost a informace o tom, že žalovanou byla uhrazena dne datum částka 2 105 Kč a dne datum částka 2 105 Kč.
13. Z výzvy k zaplacení žalobkyně ze dne datum a ze dne datum a z oznámení ze dne datum soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, nebylo doloženo, že tyto dopisy byly žalované odeslány. Tyto listin y jsou ostatně bez relevance s ohledem na právní hodnocení věci soudem.
14. Z předžalobní výzvy ze dne datum, která byla odeslána dne datum, soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost vymáhání nároku soudní cestou.
15. Z výpisu z rejstříku exekucí, kterýžto důkaz soud opatřil v souladu s ust. § 120 odst. 2 občanského soudního řádu , když v řízení mělo být prokázáno, zda žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru schopna úvěr splácet, soud zjistil, že první exekuce byla na žalovanou zahájena dne datum a zapsána do rejstříku exekucí dne datum.
16. Z pracovní smlouvy žalované soud zjistil, že ode dne datum byla zaměstnána u společnosti právnická osoba jako prodavačka/pokladní na dobu určitou do datum. Výše mzdy vyplývá ze mzdového výměru (ten nebyl doložen).
17. Z potvrzení zaměstnavatele žalované ze dne datum vyplývá, že žalovaná měla mzdu ve výši 14 820 Kč měsíčně.
18. Z výplatních pásek žalované vyplývá, že žalovaná měla v září 2018 čistou mzdu ve výši 14 610 Kč, za říjen 2018 ve výši 15 270 Kč, za listopad 2018 ve výši 14 820 Kč.
19. Z dalších listin soud nezjistil žádné relevantní či odlišné skutečnosti.
20. Z předložených listin soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru: Žalovaná a zástupkyně žalobkyně podepsaly dne datum listin u označenou návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru. Žalobkyně provedla hodnocení úvěruschopnosti žalované, a to pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele žalované, výplatními páskami žalované, na základě formuláře vyplněného žalovanou a výpisů z registrů. Žalobkyně na základě smlouvy žalované poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 4 210 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení.
21. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru řádné ověření úvěruschopnosti žalované, resp. nevyplývá, že skutečnosti, které ohledně finančních možností žalované a souvisejících okolností zjistila, správně vyhodnotila a učinila z nich správný závěr ohledně (ne) schopnosti žalované úvěr splácet. Soud na tomto místě podotýká, že rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, o kterém neměl pochybnosti, nebylo proto na místě poučení žalobkyně dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu při jednání.
22. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne datum; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání).
23. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
24. Podle § 2991 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).
28. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).
29. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z § 86 ZSÚ.
30. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou míněny informace získané jen od spotřebitele, což je možné dovodit již gramatickým a logickým výkladem tohoto zákonného ustanovení. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které mu dlužník uvedl, ověří, přičemž klíčová je také povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu (dle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu) a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
31. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění téhož rozsudku také připomněl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
32. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud ČR dovodil, že i v režimu úpravy dané ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, tedy neplatnosti od samého počátku, které se spotřebitel nemusí nijak dovolávat.
33. Byť prostý gramatický výklad ustanovení § 86 a § 87 v rozhodné době (a dosud) platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) by mohl (zdánlivě) směřovat k závěru, že poskytovateli spotřebitelského úvěru k řádnému splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele postačí, pokud od něj zjistí a následně odborně vyhodnotí relevantní informace, soud je přesvědčen, že přijetí nové právní úpravy nic nezměnilo na povinnosti poskytovatele tyto informace ověřit způsobem popsaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 .
34. Povinnost ověřit informace získané od spotřebitele totiž lze dovodit logickým i teleologickým výkladem těchto ustanovení ZSÚ. Je-li poskytovatel povinen při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ) a má-li od spotřebitele získat spolehlivé informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZSÚ, nemůže se ověření informací, které mu spotřebitel sdělil, vyhnout. Ničím nepodložená důvěra v to, co spotřebitel poskytovateli při sjednávání úvěru sděluje, by byla postupem lehkovážným, nikoliv odborným. Informace, jež spotřebitel poskytovateli toliko sdělí (a nedoloží), nepochybně nelze považovat za informace spolehlivé, nýbrž pouze za informace tvrzené, nepodložené.
35. Nadto je namístě konstatovat, že účelem přijetí nové právní úpravy (obsažené v příslušných ustanoveních ZSÚ) jistě nebylo zmírnění povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, resp. výrazné usnadnění jejich postupu a fakticky (nevyhnutelně) zvýšení počtu spotřebitelských úvěrů sjednaných bez náležitého ověření, zda je spotřebitel schopen takový úvěr splácet (a splatit). Tedy nejen logický, ale také teleologický výklad ZSÚ vede k závěru, že na obsahu (rozsahu) dosavadní, rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR upřesněné povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před sjednáním spotřebitelského úvěru nic nezměnila ani současná právní úprava (§ 86 odst. 1 ZSÚ).
36. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Svou povinnost splnila pouze formálně, když si vyžádala doklady o příjmech žalované. Pokud by postupovala skutečně s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, zjistila by, že žalovaná již byla v exekuci. Zohlednila by také skutečnost, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do datum, přičemž úvěr měl být splácen až do datum, tedy sjednala se žalovanou úvěr na dobu daleko delší než byl zajištěn pravidelný příjem žalované ze zaměstnání. Žalobkyně měla též vzít v úvahu věk žalované, který byl v době sjednávání úvěru pouhých 18 let, což v kombinaci se skutečností, že žalovaná již byla v exekuci, svědčí o tom, že žalovaná není schopna hospodařit s financemi, resp. že nemá žádné úspory ani majetek.
37. Přestože § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ stanoví, že námitku neplatnosti dle věty první tohoto ustanovení může uplatnit spotřebitel v tříleté promlčecí lhůtě, má soud za to, že je k této neplatnosti třeba přihlédnout i bez návrhu podle § 588 NOZ . Komunitární i vnitrostátní právní řád České republiky stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako ekonomicky slabší strany, konkretizované např. v ustanovení § 1810 a násl. NOZ . Je-li tato zásada platnou součástí objektivního práva, musí být poskytnutá ochrana účinná, nikoliv jen formálně umožněná, nadto ve společenské realitě, která se vyznačuje vysokou pasivitou dlužníků sjednávajících (většinou nebankovní) úvěry tohoto typu a zároveň nízkou úrovní právního vědomí (a to již nejenom) na straně takových dlužníků, v jejímž důsledku ani v řízení aktivní dlužník zpravidla nevznese námitku neplatnosti úvěrové smlouvy. Obecné právní zásady„ bdělým náležejí práva“ a„ neznalost zákona neomlouvá“ ovšem v těchto případech musí ustoupit (ve své povaze zvláštní) zásadě ochrany spotřebitele - alespoň má-li tato ochrana být účinná a nikoliv pouze formálně deklarovaná. Ostatně právě neznalost práva může být příčinou (jednou z příčin) dlužnické pasivity.
38. Závěr soudu o povinnosti přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru i bez námitky dlužníka (spotřebitele) také podporuje teleologický výklad nové právní úpravy (ZSÚ). Smyslem a účelem přijetí nové právní regulace totiž jistě nebylo ani zásadní snížení účinné (tj. fakticky uplatňované) ochrany spotřebitele. K tomu by však zjevně došlo, jestliže by na místo absolutní neplatnosti vskutku nastoupila neplatnost (ve své podstatě) relativní, neboť pokud té se spotřebitel nedovolá, bude taková smlouva považována za platnou (srov. § 586 odst. 2 NOZ ). Funkcí (účelem) povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele ovšem je rovněž ochrana společnosti jako celku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
39. Relativní neplatnost právního jednání vymezuje § 586 odst. 1 NOZ jako neplatnost stanovenou na ochranu zájmu určité osoby, která jediná ji může namítnout. Pod takové vymezení tudíž neplatnost spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ nelze podřadit, a to právě proto, že se nejedná o neplatnost, jež má chránit (toliko) zájem určité osoby.
40. V těchto souvislostech je třeba hodnotit § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ jako ustanovení svou povahou pořádkové, jež nic nemění na tom, že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ, je neplatné absolutně, tedy od samého počátku, přičemž k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (námitky spotřebitele).
41. V případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ).
42. Jak shora uvedeno, soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná - na základě neplatné smlouvy - od žalobkyně přijala 20 000 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaná povinna vrátit žalobkyni tuto částku. Již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná zaplatila před podáním žaloby celkem 4 210 Kč. Podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je tudíž žalovaná povinna vrátit žalobkyni jen částku 15 790 Kč.
43. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaná tak byla povinna dle ust. § 1958 odst. 2 NOZ splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. do data, který byl věřitelem v žádosti stanoven. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla prokazatelně poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, která byla odeslána dne datum, ocitla se žalovaná v prodlení od datum. Soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum, když žalobkyně požadovala úrok až od tohoto data a soud návrh žalobkyně překročit nemůže.
44. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení, nevznikl žalobkyni nárok na další uplatněné částky, soudu proto nezbylo než žalobu co těchto částek výrokem II. zamítnout.
45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované jako z procesního hlediska úspěšnějšímu účastníkovi (příslušenství se pro účely náhrady nákladů řízení kapitalizuje k datu vydání rozsudku) žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.
46. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.