Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 40/2021-43
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Bronislavou Tinklovou LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
doručovací adresa adresa žalované
o zaplacení 31 590 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 18 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 18 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Okresního soudu ve obec dne datum, ve znění podání ze dne datum, domáhala na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo rok číslo, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované peněžité prostředky ve výši částka. Žalovaná se je zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po částka spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem - celkem částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy jejím čestným prohlášením, o jehož správnosti a pravosti neměla důvod pochybovat a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná částka částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši částka, neuhrazeného kapitalizovaného úroku ve výši částka, který přirostl k jistině úvěru, a neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši částka.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní.
3. Soud provedl dokazování listinami, konkrétně ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo rok číslo se podává, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo 2016 číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85 % p. a. z poskytnuté jistiny úvěru včetně dalších poplatků - celkem částku částka v 13 pravidelných měsíčních splátkách po částka s tím, že první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Podpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila, že od právní předchůdkyně žalobkyně převzala v hotovosti celou částku úvěru.
4. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum se podává, že při uzavření smlouvy o úvěru žalovaná sdělila úvěrujícímu, že je zaměstnána v anonymizována dvě slova příjmení příjmení ve právnická osoba na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem 22 000 Kč a průměrnými měsíčními výdaji ve výši 16 000 Kč.
5. Ze scoringové karty k úvěru číslo 2016 číslo se podává, že úvěrující zhodnotil interními postupy úvěruschopnost žalované pro poskytnutí úvěru až od výše částka.
6. Z výpisu transakcí se podává, že žalovaná na dluh zaplatila dne datum, datum,
datum a datum vždy částku částka, celkem tak uhradila částka.
7. Z přehledu řízení Okresního soudu ve obec pro žalovanou (listina anonymizováno) se podává, že ke dni datum je na žalovanou jako povinnou vedeno u zdejšího soudu celkem anonymizováno exekučních řízeních, tyto jsou vedeny od roku 2016.
8. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum se podává, že ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba a pohledávky z úvěrových smluv společnosti právnická osoba byly převedeny na společnost právnická osoba
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s přílohami se podává, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou žalobkyni.
10. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z formuláře o kontaktní osobě a rozhodčí smlouvy neučinil soud pro věc žádná relevantní skutková zjištění.
11. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “) a zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb. “).
12. Dle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku .
13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
18. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na jejího právního předchůdce přešla pohledávka v souvislosti s prodejem části podniku úvěrujícího a na žalobkyni pak přešla uplatněná pohledávka postupní smlouvou ze dne datum (§ 1879 a násl. občanského zákoníku ).
19. V souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) soud nejprve zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2018, příp. ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení netvrdila a neprokázala, byť k tomu byla vyzvána již v průběhu přípravy jednání (viz usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 9. 4. 2021, č. j. 41 C 40/2021 -27), že by úvěrující této své zákonné povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a zmiňovaných judikatorních závěrů dostál, tedy že by jakkoli aktivně prověřoval či si nechal žalovanou doložit její skutečné příjmy, zdroj příjmů a její skutečné výdaje, příp. že by nahlédl do dlužnických registrů (NRKI, příjmení či příjmení), které tvoří základní rejstříky při prověřování solventnosti dlužníků. Přitom na žalovanou je od roku 2016 dosud vedeno již 9 exekučních řízení. K jednání soudu, kde jedině se žalobkyni mohlo dostat poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. se pak žalobkyně nedostavila. Pročež je třeba uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že by úvěrující dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě, a proto je posuzovaná úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 419 , § 421 odst. 1 a § 1810 a násl. občanského zákoníku ), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v řízení OPR- Finance s.r.o, proti GK).
20. Soud dodává, že uhradila-li žalovaná některé ze splátek (pouze 4), nelze z uvedeného ani dovozovat bonitu žalované (natož, že by žalobkyně dostála své výše uvedené zákonné povinnosti), pouze lze usuzovat, že se v případě žalované nejedná o tzv.„ sprostého“ ale o„ prostého“ dlužníka.
21. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 , uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011 ).
22. V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku . K této otázce - nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne datum peněžní prostředky ve výši
27 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem úvěrové smlouvy, přičemž žalovaná na tento dluh zaplatila celkem 14 040 Kč. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 12 960 Kč (27 000 – 14 040).
23. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku ) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která se byla v souladu s o. s. ř. o. s. ř. doručena žalované datum, když předžalobní výzva žalobkyně (č. l. 22 spisu s podacím lístkem na č. l. 23 spisu) ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalované nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku , které rovněž předpokládá, že zásilka prokazatelně adresátu došla (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1660/19 ). Lhůta sedmi dnů od doručení žaloby žalované, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaná mohla plnit bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . Pokud žalovaná dluh nesplnila v uvedené lhůtě, ocitla se dne datum v prodlení se zaplacením dle § 1968 věty první občanského zákoníku . Dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů je pak žalovaná povinna od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též zákonný úrok z prodlení, který ve prospěch majetkového cenzu žalované žalobkyně uplatnila jen ve výši 8,05 % ročně.
24. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům a při vázanosti žalobním návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky 12 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 960 Kč od datum do zaplacení a ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch v poměru úspěchu žalobkyně (výrok I. rozsudku) k úspěchu žalované ve věci (výrok II. rozsudku), pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované v řízení žádné náklady k obraně práva nevznikly.
26. Dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce.